Prokletí domu Hajnů

Vynikající výtvarná kamera   Vladimíra Smutného asi jako   jediná umožňuje dodívat se   na celý film do konce,   protože režie se podobá   filmům od Jakubiska -   nekonečné dlouhé záběry   roztěkanou kamerou, ale děj   se vůbec neposouvá a jsme   stále jen svědky nových a   nových záchvatů šíleného   strýce Cyrila (Petr Čepek),   následně jeho neteře Soni   (Petronely), v podstatě   takové videoklipy na téma   šílenství v domě u Hajnů.

Jaroslav Havlíček
je můj oblíbený spisovatel.   Tenhle film jsem viděla až   dost dlouho po jeho natočení   - a opět, mistrovsky   zpracované téma. I když   přiznávám, že petrolejové   lampy jsou lepší.   Obdivuhodný je Petr Čepek -   jak jinak, ale vynikající   je i Petra Vančíková.

Jsem toho náhledu, že když   chci něco sdělit, sděluji   to tak, aby porozuměli i   ostatní. V tomto případě   ne jen nachmelený režisér a   ostatní spolutvůrci, ale i   divák. Také je možné, že   jsem magor já, protože   část filmu mi hlava   nepobrala. Má to však dobrou   atmosféru. Dějově je to   kapek těžkopádné, ale dá   se rozkousnout. Pan Čepek   měl dostat více prostoru.   Celé je to trochu roztahané,   nudné, a když do toho   vpadává hysterická baba, je   to na nervy. Říkal jsem si,   že dám tomuto snímku   třetí možnost, že ho   třeba napotřetí pochopím,   ale nakonec to vzdávám,   protože čumět potřetí na   jakousi hysterickou krávu je   pro mne ztráta času. Takže   nakonec hodnotím právě jen   tu atmosféru, zbytek filmu je   pro mne zbytečností.   2013120810636/10751

Musím přiznat, že těžko   poznávám rozdíl mezi   filmovou adapatací a   literární předlohou, ale v   tomto případě je kniha   mnohem lepší. Musím   pochválit paní Vančíkovou   a pana Čepka, prptože oba   zahráli své postavy po   psychické stránce výborně,   i pan Brzobohatý zahrál   slabého pana Hajne výtečně   ale nebyla jsem spokojená s   postavami Petra a Katy, ty   jsou v knize o něco málo   jiní. Jinak skvěle vybrané   exteriéry a interéry,   celkově byl film pojet v   temnějších barvách s   kapkou rudé, což k tomuto   žánru přesně sedí.   Zkrátka je škoda si film   nechat ujít.

Není přímo horor, ale psycho je na 1. místě.
Takřka zapomenutý film,   přitom velmi stěžejní v   českém žánru napětí a   psychologického působení na   diváka. Znám románovou   předlohu a musím upřímně   říct, že číst dílo   Jaroslava Havlíčka pro mne   nebyla povinná četba za   trest, nýbrž skutečný   zájem. Lepší jsou   Petrolejové lampy, ale ty   sledují zase jinou myšlenku.   Zde autor díla i filmaři   výborným způsobem zobrazili   postavu duševně nemocného   člověka, jenž se považuje   za neviditelného a celá   rodina se tak podle toho k   němu musí chovat - dochází   ke zvratům a naprostému   rozkladu rodinné   pospolitosti. Herecké výkony   na velmi dobré úrovni,   scénář vtahující diváka   do děje i proti jeho vůli,   není co vytknout, tak proč   to není v televizi?

Opět méně známý film. A   je to škoda. Já osobně jsem   ho viděla poprvé náhodou,   kdysi dávno, ještě v   dětském věku, naši to   nesměli vědět, asi by mi   zakroutili krkem, že koukám   na takové filmy, že to není   pro děti :-) Ale k věci,   film se mi líbil už tenkrát   a tak jsem si ho nedávno   sehnala a podívala se s   chutí zas. A nemůžu než   doporučit. Je napínavý od   začátku až do konce,   strhující příběh, a   "blázni" jsou   vskutku přesvědčiví.   Máte-li možnost, někde na   tento film natrefíte, nebo ho   nějakým zázrakem dají v   televizi, rozhodně ho   nepropásněte.