Přicházejí z tmy

Já si zase myslím, že film   byl nůžkami zkrácen, přece   se už i v 50 letech netočily   filmy, které měly stopáž   59 minut i s titulky.   Příběh je dramatický,   hrají v něm i zasloužilí i   národní umělci z   Národního divadla a takové   diverzní akce existovaly.   Medřická, Kurandová,   Hilmar, ukázali, jací jsou   dramatičtí umělci. Co se   mě na filmu nelíbilo, ve   vesnici, která má 10 chalup,   vyprodukuje procesí za Mír,   za který by se nestyděla   mnohá větší obec a nevím,   kam měli namířeno, šli,   šli a šli...

Tak tohle už je přímo   komunistická agitka prvního   rázu a ani tenkrát a ani   dnes film nioho nenadchl, snad   jen pár skalních komunistů.   Je škoda, že herci ( museli   ) brát takové role.

Mně se to na to nejnižší   hodnocení nezdá. Agitka jako   všechny ostatní. Vůbec   nevidím důvod nedat hercům   dvacítku, a kameře a   scénáři po desíti. Děj   má vcelku spád, nudit jsem   se nenudil, a co je velké   plus, bylo to milosrdně   krátké.

Takzvaný záškodnický film   své doby v plné parádě   a přesvědčení.   Ideologická osvěta byla ve   své době hodně na pořadu   všedního dne a bylo   potřeba to divákům   v rámci agitace předvést   za každou cenu. Kromě   komedií k tomu byl použít   i dobrodružný žánr, dnes   by to spíše zapadalo mezi   thrillery, na kterém si   tvůrci dali setsakramentsky   záležet. Západní agenti   a jejich pomahači byli pro   takzvanou kolektivizaci   ohromným nebezpečím, což   bylo v rámci veřejnosti   potřeba vědět. A tak mimo   jiné vznikl i tento snímek,   který sice po výpravné   stránce vypadá naprosto   skvělé, avšak   scenáristicky naprosto   zoufale, nelogicky, zkrátka   svou výpovědí zcela mimo   mísu. Hodinový snímek by se   dal rozdělit na dvě   poloviny. V té první se   ukazuje záškodnická   činnost, ve kterém   překvapivě a velmi dobře   figuruje Rudolf Hrušínský.   Svého záškodníka, podle   daných stanov charakterově   psychicky zoufalého jedince,   pojal prostě skvěle.   Dějově podpálil stoh   a vyhořela takřka polovina   vesnice. A právě scenérie   vyhořelých domů je po   technické stránce pastvou   pro oči. Podařená je   i scéna, ve které   obyvatelstvo s požárem   bojuje, co jim síly stačí.   Následující dění už je   pouze v propagandistickém   kabátě. Divácký šok však   způsobí polovina druhá,   která je vedena již dle   stalinistických měřítek,   nemající s předchozím   děním absolutně žádnou   logiku. Obyvatelé vyhořelé   vesnice, místo aby své   obydlí dávali do pořádku,   se vydají za jásotu na   procesí, kde však místo   sochy Panny Marie nesou desky   s podobizny Stalina   a Gottwalda. Ohromná hořká   pachuť diváka okamžitě   znechutí následující   divácké počínání. Dnes   už má snímek pouze jednu   jedinou hodnotu a tím je   ukázka toho, jak se v rámci   propagandy dá krásně   zneužít film.