Příběhy slavných [TV seriál]

Nádherný medailónek mého   oblíbeného zpěváka. Jeho   líbivý hlas patřil v době   let šedesátých a   sedmdesátých k těm   nejlepším, co zněly z   televize a z rozhlasu. Milan   byl vždycky svůj, velký   fanda sportu (zejména   fotbalového klubu Slávie),   ale i aktivní sportsman,   ještě než když hrál tenis   každý blbec. Také velký   fanda dobrého pití.   Pamatuji, když při   dožínkách v nedalekých   Dubičkách spadl z dvou a   půlmetrového pódia, vylezl   zpátky nahoru s pomocí   muzikantů a pokračoval:   "Až na Severní pól   šel bych rád, jen kdybys   chtěla být ke mně vlídná,   čas letí a ty ne a ne se   pousmát, tak místo na ten   pól půjdu spát." A to   je i můj světový názor,   jak říkal Ladislav   Křiváček v nepřekonatelné   inscenaci divadelní hry   Veselé windsorské paničky v   nastudování divadla E. F.   Buriana z roku 1974.

Milan Chladil patří ke   skupině lidí, kteří něco   uměli, i když se rád občas   napil, kdo dnes ne, měl   krásné písničky, zanechal   spoustu clipů. Když Chladil   se Simonovou měli mít 2   vystoupení v našem   zaprděném městečku (konec   60 let), učitelský sbor   vydal zákaz žákům jít na   koncerty, umělci zvučných   jmén, udělali gesto, které   se cení, pohrozili, že   nevystoupí. Po té   vystoupili. Nedávno jsem o   Chladilovi četl, kdyby   předčasně nezemřel, po   revoluci by byl úspěšným   podnikatelem...