Přes Gobi a Chingan

Sovětský válečný velkofilm z počátku   osmdesátých let, rozdělený do dvou dílů,   dotýkající se skutečných historických   událostí a však odvyprávěné, tak nějak, po   svém. Maršál Žukov je v Berlíně a Evropa se   raduje z vítězství. Jenomže hrozba i nadále   trvá z východu. Japonsko ne a ne složit zbraně   a tak se Sovětská armáda, pod velením   Maršála Vasilevského, rozhodne o obrovskou   ofenzivu na dálném Východě v Mandžusku, kde   Japonsko dokončovalo přípravy na obranu právě   před onou možnou sovětskou ofenzívou. A tak   máme možnost vidět, jak Japonce rozdrtila   silná sovětská pěst. Příběh se dotýká i   japonského vývoje biologických zbraní proti   Sovětskému svazu a USA a svržení americké   jaderné bomby na Hirošimu. Námět vcelku   zajímavý, ale bohužel natočený dle spektra   typického pro 80. léta sovětského válečného   filmu. Děj je velice plytký, naprosto bez   dramatizace, obsahující i nějaké konvenční   scény v rámci politického aspektu dané doby.   Jediná válečná scéna je až ke konci celého   příběhu, ale o velkoleposti pojetí se říci   zrovna nedá. Jedná se tedy o konverzační děj,   kdy se velmi často 'tlachá' doslova o ničem,   chvílemi to vypadá jako špionážní dějové   rozhraní, sem tam nějaká ta politika,   samozřejmě se Stalinem v čele aby se neřeklo,   ale celkově se to bohužel celé dohromady   rozpadá, v naprosté divácké nezáživnosti,   jako hrad postavený z karet. 80. léta zkrátka   sovětskému válečnému filmu  tolik nepřála,   jako 70. letech. Nepomohlo tomu ani klasické   doplnění reálných záběrů, ze kterých   nejvíce vyčnívá vojenská přehlídka na   Rudém náměstí v Moskvě na samém konci   snímku. Určitou hodnotu to však přeci jen má   a to hlavně co se týče námětu. Filmů o   sovětském útoku na japonská stanoviště na   konci druhé světové války zase tolik natočeno   nebylo, aby bylo z čeho vybírat. I přes   tristní nudnou atmosféru tento počin rozhodně   stojí za zhlédnutí.

koprodukční rusko - mongolsko - německý   válečný film přes gobi a chingan nejvíc   doplácí na svou zcela neúnosnou bezmála tří   hodinovou stopáž, která ze snímku činí dílo   nudné a nezáživné. na kolik se v případě   filmu přes gobi a chingan jeho tvůrci odklonili   od skutečných faktů či skutečně vytvořili   reálnou dobovou rekonstrukci, ponechme raději   odborným militaristům nebo historikům, protože   z uměleckého hlediska vytvořili jen slabě   podprůměrné dílo, které si své místo ve   středních polohách kinematografického   žebříčku zasloužilo snad jen nadšením   všech zúčastněných, zápalem a neošizenou   energií autorů.