Přebytečná zátěž

Zemřelo jim dítě a ona se   dozvěděla, že má rakovinu   vaječníků. On ve snaze   vydělat peníze na její   léčbu bez jejího vědomí   vezme práci převozu   ilegálního nákladu svým   malým letadlem. Jenomže se   to všechno prostě   zkomplikuje. Jednoduchý   thriller v podstatě   rozdělený na dva díly. V   první polovině si děj   všímá pouze Seana, kolem   kterého se to všechno   točí, právě za kokpitem   malého letadla. Jen sedí,   pilotuje a vyřizuje hovory. A   právě v tom je jádro věci,   na kterém je stavěn i   dánský snímek ze stejného   roku pod českým   distribučním názvem   'Tísňové volání' (2018).   Ano. Stejně jako u tohoto   snímku by se i tento dal   označit jako one-man-show, ve   kterém sledujeme pouze   počítání pilota.   Dramatický děj tak vyvěrá   pouze s konverzací. V rámci   emocí a rozvíjející se   psychologie stavu bezmoci a   zoufalství jedince, to   rozhodně není lehká role,   ale dá se říct, že si s   ní Daniel Radcliffe poradil   úměrně dobře. Jenomže   tato konverzační atmosféra   se v polovině stopáže   radikálně mění. Postupně   nám jsou obrazotvorně   odhalovány osoby, se kterými   ve svém letadle telefonuje a   pomalinku se vynořují   veškeré okolnosti dané   problematiky. Vlivem toho, že   je Sean nucen do těžkého   rozhodnutí, které při   špatné volbě může   skončit i tragicky, se   vlastně nejedná o nic   originálního. Čím víc se   blíží závěr snímku, tím   víc sílí napětí a   akčnost. Vše se přesune na   zem a skončí to tak, jak asi   každý předpovídá. Kdyby   se tvůrci drželi oné   one-man-show, snímek by   silně konkuroval právě   zmíněnému počinu   'Tísňové volání.' Takhle   z toho vzešla podivná   nerozvážnost, jak to tvůrci   vlastně v pojetí mysleli.   Počáteční dějový   minimalismus se postupně   mění v akci, čímž po   divácké stránce vzniká   pocit, že se najednou   skočilo do jiného filmu.   Druhá polovina celého   vyprávění se tak naopak   přibližuje spíše ke   snímku 'Noční jízda'   (2013). Jako celek se to   docela bortí hlavně svou   nerozvážností daných   okolností ve snaze diváka   zaujmout. Zpočátku je   vybudované určité napětí   v oblasti tajemna a hádanek,   aby se vše nakonec hodilo   přes palubu a divákům se   jako vyvrcholení předhodilo   zcela něco jiného.

Bude to tím, že nejsem   seveřanka... nějak jsem ten   režisérův záměr   nepochopila. Nervní mladý   pilot, neustále nervózně   telefonující a tříštící   svou pozornost, rozmazlená   labilní žena, která neumí   nechat chlapa v klidu   pracovat, do toho něco   balíků drog a partička   vostrejch chlápků nejasného   zařazení...a ještě ten   zavádějící název. Proč   nemůžou distributoři nechat   prostě SOUMAR? Jak trefné,   ale né... oni si to musí   pojmenovat po svým... No nic,   tohle je fakt ztráta času.   Sorry, Danieli, mám tě   ráda, ale mrtvolu jsi hrál   líp.