Pražský kat

Loupeživý rytíř, nazývaný "zlatý kníže", který navenek zastává funkci císařského prokurátora, nechá svoulupou unést syna pražského rychtáře a počítá s tučnýn výkupným. Jan, syn pražského kata Mydláře, se zamiluje do krásné Apolenky. Jednoho dne dívka zavede Jana na hrad, v němž se svým pěstounem, starým kastelánem, bydlí. Hrad je sídlem "zlatého knížete", který milence překvapí a uvězní. Vymyslí ďábelský plán, podle něhož by měl Jana popravit sám Mydlář, a dopisem povolá kata na hrad. Kastelánovi se Jana zželí a tajně ho propustí. Apolenka z hradu také uprchne a je pronáledována rytířovými lidmi. Schová se do chatrče v lesích, kterou však obývá jeden z lupičů. Uteče mu a nakonec se šťastně shledá s Janem. Mezitím si pražský rychtář s vojáky vymůže vstup do hradu. Jeho syn je nakonec zachráněn a zlotřilý prokurátor se dostane do rukou mistra Mydláře.

KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film I. 1898 – 1930. Praha: Národní filmový archiv, 1995. 285 s. ISBN 80-7004-082-3.

Pražský kat se jmenuje poslední film režiséra Rudolfa Měšťáka, který nám dal svou SVÉHLAVIČKOU nahlédnouti příliš hluboko do svého uměleckého ledví, než abychom čekali od jeho nového díla nějaké zázraky. Po této stránce nás také PRAŽSKÝ KAT nezklame ani v nejmenším. Byla-li Svéhlavička filmem, jehož obchod byl postaven na sentimentalitě a hojnému používání kapesníků ženské části publika, je obchodní devízou Pražského kata senzace stůj co stůj. O devízách uměleckých je lépe nemysleti a nemluviti, aby nám nebylo příliš, příliš smutno z této bilance českého filmu za rok 1927… Začíná to – jako u každého filmu – scénářem, jehož uměleckou úroveň se bojím označiti za kalendářovou, abych nekřivdil celé veliké „literární“ kategorii, kterou jsme si zvykli nazývati kalendářovou. Řádění lupičských band, tajemný hrad, oběť, zachráněná před popravou v posledním okamžiku, honba v pustých skalách, babizna v polozbořené chatrči, mučírna, láska s mnoha překážkami a konečně šťastné rozuzlení, kdy se „ti dva“ opět naleznou, hledíce vstříc novému, jasnějšímu životu – to je dějová náplň Pražského kata. Režisér Měšťák se ani příliš nesnažil vytěžiti z ní nějaké klady umělecké. Ochotnická úroveň výkonů hereckých k tomu ostatně značně přispívá, M. Kalmarová nepodala již ve Svéhlavičce žádného světoborného výkonu, její Apolenka v Pražském katu je pak nesporným krokem zpět. Omylem je milovnický objev E. Trachty, jehož obličej ztrácí příjemný výraz jakoukoli mimikou, snad si toho byl vědom a snažil se proto hráti s hlavou sklopenou. Nejlepší herecké výkony podali Alois Charvát (starý kastelán), L. H. Struna (lupič Vargo) a – neherec Gustav Frištenský (pražský kat). Smolíkova fotografie má velmi nesourodou úroveň, naleznete tu obrázky velmi dobré, ale mimo to spoustu fotografií obrazově naprosto nevyvážených a i technicky velmi slabých. To je snad všechno, co by se dalo říci o Pražském katu ze stanoviska uměleckého. Bezděky se nám však vtírá i myšlenka na obchodní stránku filmu. Běží v nejpřednějších pražských kinech, plní domy a skýtá proto záruku, že bude filmem obchodně aktivním, tj. že vrátí investovaný kapitál se slušným ziskem. A to je – ať vám to zní sebeparadoxněji – nesporný klad tohoto filmu. Český film potřebuje kapitál a získá jej tím spíše a tím dříve, čím bude jeho obchodní bilance kladnější. A tak se nemohu zbaviti dojmu, že přes tyto Měšťáky a Pražské katy a Sextánky a Krásné vyzvědačky vede cesta k tomu stavu českého filmu, který bychom si všichni tolik přáli mít…

SMRŽ, Karel. Pražský kat. Rozpravy Aventina. Čtrnáctidenník pro kulturu, literaturu, umění a kritiku. 1927 – 1928, č. 6-7, s. 85.

Volně na motivy stejnojmenného dobrodružně historického románu Josefa SVÁTKA. Ojedinělé herecké vystoupení proslulého profesionálního zápasníka Gustava FRIŠTENSKÉHO .

Autor/Zdroj: Březina Václav/noticka