Pravdivá romance

Gangsterská romance režiséra Tonyho Scotta o zamilované dvojici Clarencovi a Alabamě vznikla podle scénáře Quentina Tarantina. Když nesmělý Clarence pozná v kině blonďatou krásku, kterou očividně zajímá, je z toho víc než zmatený. Romance nezačíná zase tak romanticky, jak by se zdálo. Alabama je totiž tak trochu "call girl" a plní jistý úkol. Když se ale naplno zamiluje do upřímného a bezelstného mladíka, její láska nezná hranic. I Clarence je ochoten pro svou vyvolenou udělat cokoliv. Když ji jde vykoupit k jejímu pasákovi, odnese si od něj nečekané věno. V zápětí však má zamilovaný pár v patách celé drogové podsvětí, které se neštítí ničeho, aby získalo zpátky své miliony v podobě bílého prášku.(oficiální text distributora)

Rozporné přijetí kriminálního snímku Tonyho Scotta Pravdivá romance (1993) ve Spojených státech je patrně vyvoláno neobvykle kontrastním spojením dvou žánrových poloh: romantická rovina příběhu ((láska Clarence a Alabamy) je narušována brutalitou thrilleru z prostředí narkomafie. Svou roli jistě sehrála i absence kladných hodnot v přiběhu: ty jsou kromě milostného vzplanutí dvou mladých životních ztroskotanců suplovány už jen postavou jejich idolu, Elvise Presleyho. Zpěvák tu ovšem vystupuje jen jako personfikovanýi mýtus, vlastně
jako alter ego hlavního hrdiny, nabádající svého pozemského obdivovatele k vraždě. Podobně umělý původ vykazují prakticky všechrry postavy: sicilský mafián don Vincenzo je přímým potomkem slavného Kmotra, křehký hrdina Clarence proplouvá světem zločinu pouze díky své bogartovsky drsné masce a Gary Oldman v pasákovi a překupníkovi Drexelovi akcentuje draculovskou monstróznost. Tvůrci filmu předvádějí inteligentnn hru s prvky, navrstvenýmii v diváckém povědomí z četných podobných příběhů. Jejích práce však zůstává
poněkud samoúčelná: okázalá brutalita nemá dějotvornou funkci (zabijáci po marném mučení a vyslýchání obětí několikrát zjišťují, že svého cíle mohli dosáhnout zcela bez námahy). V řadě scén se zase objevují dobře napsané, ale významově chudé dialogy, jejichž hlavním smyslem je dovést k dokonalosti postupy americké drsné školy. Pravdivá romance tak postrádá naléhavý a zneklidňující rozměr tajemnosti vrcholných děl Davida Lynche, s nimiž je stylově spřízněna.
-zk-, Filmový přehled1994/4/27