Pravděpodobně ďábel

Příběh vychází z případu sebevraždy, k níž došlo v Paříži, a my sledujeme hledání příčin, které k ní jednoho mladíka vedly. Neobvykle prorocký film pojednávající téma revolty mládeže, která hledá upřímnost a východisko z krize společenského systému, je snad jediným Bressonovým politicky angažovaným dílem.
Tématem tohoto filmu není smrt. Je jeho hybnou silou.

L´Express: Váš film Pravděpodobně ďábel nebyl uveden na festivalu v Cannes. Výběrová komise ho vyřadila a vy jste pak odmítl jeho zařazení do paralelní sekce Quinzaine des réalisateurs. Důvodem bylo právě rozhodnutí výběrové komise?

Robert Bresson: Nechtěl jsem do soutěže. Bral jsem tak také ohled na mého producenta Stéphana Tchalgadjieffa. Byl jsem potěšený, že už to nemělo žádný další dopad. Už nikdy nechci do Cannes v květnu, už kvůli tomu koupání… Dnes je voda strašně znečištěná.

L´Express: Právě znečištění je jedním z témat vašeho nového filmu. Jedná se o jednu z těch katastrof, které ženou svět do záhuby a v níž vy vidíte ďáblovu ruku. Jaké jsou vaše vztahy s ďáblem?

Robert Bresson: Dvakrát v životě jsem cítil jeho přítomnost, právě to bylo na pozadí plýtvání. Plýtváme vším a za tím jsem zahlédl ďábla, a tak se můj film stal tím, čím je.

L´Express: Co nazýváte plýtváním?

Robert Bresson: Vzpomeňte si na poselství Michaela Collinse, když se vrátil z Měsíce: „Neničme si naši planetu, neznečišťujme ji. Je nádherná." Bylo by potřeba mluvit o temné mechanizaci našich životů. To je prostě velmi široké téma.

L´Express: Takže váš film je varovným výkřikem?

Robert Bresson: Z celého srdce si přeju, aby mládež své mládí věnovala boji s ohromným ničením, které probíhá po celém světě, a za něž bude muset jednou zaplatit. Ale možná je už příliš pozdě.

L´Express: Myslíte si, že jeden film může zpytovat svědomí a donutit někoho k činu?

Robert Bresson: Lidé snadno snáší krev a mučení ostatních, v kině nebo jinde. Zde ale jde o něco prvotního, co nás vede k základní otázce být či nebýt.

L´Express: Tyhle lidi chcete mobilizovat?

Robert Bresson: Občas se někde nějaký mladý člověk polije benzínem a zapálí se na dvoře své školy. Stalo se to před několika lety v Tourcoingu, aniž by tomu někdo mohl zabránit, aniž by někdo tušil, že to udělá. Dotyčný svůj čin provedl s cílem, aby ostatní zpytovali svědomí vzhledem k tomu, co se ve světě děje, protože to mu život znechutilo.
(…)
Robert Bresson: Mladí by se neměli podřizovat způsobu života, který ničí to, co přináší radost ze života. Ale lze se vůbec vrátit zpět?

Z rozhovoru, který vyšel v časopise L´Express v roce 1977, vybral a přeložil
David Čeněk. LFŠ 2014

Příběh mladého muže žijícího v Paříži. Chce více od života než povrchní pravdy a materiální věci, které se mu pořád nabízejí. Svých přátel a psychiatrů se ptá na odpovědi na základní životní otázky, jeho duchovní naplnění se ovšem dostaví až po bizarní dohodě se známým z okruhu hippies. Robert Bresson je nejvýznamnější a nejvlivnější francouzský režisér. Získal mnoho hlavních filmových ocenění a nadšených kritických ohlasů. Mnoho významných kritiků se shodlo i na tom, že tento film je mistrovským dílem a bezesporu patří mezi to nejlepší, co Bresson udělal.
" V díle Pravděpodobně ďábel (1976), které opět znamená obrat k současnosti, pokusil se Bresson při striktním zachování metody nebývale rozšířit úhel svého pohledu na společenskou problematiku. Má sice tvořit jen pozadí k individuálnímu osudu dvacetiletého Charlesa, nicméně konkrétnost úvah o úkazech, svědčících o soumraku civilizace, i prostor, jenž je jim věnován, do značné míry narušuje ono „transcendentní napětí", konstituující specifickou atmosféru Bressonových filmů. Sklíčenost nad světem, propadajícím všeobecné zkáze, směruje Charlesa neúprosně k aktu sebevraždy, a tak mladík, chtěje zaplašit temnou lákavost tohoto východiska, hledá se zoufalou urputností argument, který by zpochybnil jeho apokalyptickou vizi. Tady už Bressonovi nestačila čistě privátní sféra Charlesova života, i když pocit prázdnoty z nezávazného flirtování se dvěma dívkami hraje v Charlesově rozpoložení rovněž nemalou roli - nechtěl se spokojit s nejednoznačnými, nejasnými, a přece tak výmluvnými náznaky svých předchozích filmů (Gérardovo rádio a motorka v Baltazarovi, deprimující anonymita města v Něžné a Čtyřech nocích snílka...), a rozhodl se pro přímé pojmenování jevů, které jej právě tak jako jeho hrdinu znepokojují. Provází Charlesa na jeho pouti od jedné instance ke druhé - od levicového hnutí studentů přes církev a sdružení ochránců přírody až po návštěvy u psychoanalytika - a pokaždé konstatuje naprostou marnost úsilí najít nějakou oblast života, kde by se člověk mohl smysluplně angažovat a skrze kterou by se mu zjevila nějaká pozitivní nadosobní hodnota. Všude vládne zplanělé myšlení, pragmatická morálka, bezcitnost, peníze, a co hůře, jak zde dokazují četné úryvky vybrané z příslušných dokumentárních filmů, dnešní civilizace dovedla naši planetu na okraj ekologické katastrofy. Zlo, které začíná povážlivě dominovat už v Mušce, bylo dosud metafyzické, tady je již hmotné a přitom, na rozdíl od dřívějška, jeho zdroj je neviditelný, nedefinovatelný, všeobecný. „Kdo stojí za tím vším, co se dnes děje? Kdo je vinen? „ ptá se jakýsi muž v autobuse, kde sedí Charles. A jiný mu odpovídá „Neznámé síly... pravděpodobně ďábel."
(in: Zdena Škapová: Robert Bresson, ČSFÚ, Praha 1987, s. 28)

Autor/Zdroj: /