Pozor na Harryho!

Spisovatel Harry Block svou úspěšnou knihou zklamal příbuzné i přátele, zůstal zcela opuštěn a prožívá životní krizi.

Nervózní, neurotický a do sebe zahleděný spisovatel Harry Block přestává počítat své ženy, skleničky alkoholu i okamžiky úplného zhroucení. Také s psaním to nemá jednoduché, chybí mu inspirace a přízračné i reálné postavy se prolínají do děje jeho vysněných i skutečných příběhů. Stárnoucí Harry zjišťuje, že přenášet svůj život do románů se nevyplácí. Díky své tvůrčí metodě se musí připravit na ledacos nepříjemného… Scenárista a režisér Woody Allen natočil komedii, v níž fikce a skutečnost dokonale splývá (často se dotýká i vlastního soukromého života). Příběh dokázal „nabít“ množstvím originálních gagů a ve svých absurdních „filozofických“ dedukcích, partnerských glosách, uštěpačných sarkasmech či výletech do světa fantazie – přitom zůstává neobyčejně působivý. Úlohu spisovatele Harryho Blocka ztvárnil Woody Allen, který se obklopil hvězdnou sestavou hereckých kolegů. Postavu Doris vytváří Caroline Aaron (Alice, Samotář v Seattlu (1993)), Judy Davis (Manželé a manželky (1992), Nezvaný host) hraje Lucy. V dalších rolích se představí Elisabeth Shue (Opustit Las Vegas, Svatý), Kirstie Alley (Kdopak to mluví (1989)), Billy Crystal (Když Harry potkal Sally (1989)), Richard Benjamin (Krásná mimozemšťanka (1988)), Demi Moore (Duch (1990), Navždy spolu (1995)), Stanley Tucci (Žranice (1996)), Robin Williams (Král Rybář (1991), Mrs. Doubtfire - Táta v sukni (1993)), Mariel Hemingway (Temný úplněk (1996)) a Amy Irving (Carrie, Hry lásky (1996)).

Zdroj: ČT

Harry Block je současný newyorský spisovatel. Jeho svět obývá mnhoho reálných i přízračných postav. Žádná z nich mu ovšem nepomůže odstranit jeho tvůrčí blok. Woody Allen se vrhl (jak už originální název snímku napovídá) na destruktivní filmovou formu. Boří klasické vyprávění a bere hvězdám jejich škatulky (rozostřený Robin WiIliams, židovská intelektuálka Demi Mooreová a cudná exmanželka Elisabeth Shueová). Jiskřící dialogy o věrnosti a nevěře, semitismu a antisemitismu, manželkách a prostitutkách už zasahují i do pracoven psychoanalytiků. Trudný je život rozháraného spisovatele, který musí žít se sebou, svými bližními a jejich románovými protějšky. Pro všechen má ale Allenův výtah do pekla nějakou tu zastávku.
Harry je tou nejubožejší figurkou ze všech režisérových filmů a v jistém smyslu i paralelou jeho života: do poloviny velká legrace, pak nechutné osobní spory. Muž, který neumí žít, zato umí psát: takový je dvojjediný nešťastník „Harry Woody Allen". (M. Spáčilová, MfD 7.9. 1998),
Allenovu novinku Pozor na Harryho lze bez přehánění označit za Woodyho zmrtvýchvstání: tj. návrat k originalitě Allenových raných snímků. (L. Sedláiková, Rozhlas 41/98,

Autor/Zdroj: /Kino MAT

Ve filmu Pozor na Harryho! použil Woody Allen jednu ze svých oblíbených vypravěčských metod. již je prolínání skutečného a fiktivního světa, čili zkoumání vztahů mezi realitou a jejím uměleckým obrazem. Vpříběhu spisovatele Harryho Blocka, jehož příjmení má signalizovat umělcovu tvůrčí krizi, zároveň Allen uplatnil autobiografické prvky. - Newyorský autor Harry Block přichází o přízeň svých blízkých, kteři se poznávají v jeho románech a povídkách.
Když si Harry jede pro univerzitní ocenění za své dílo, získá jako společníky jen prostitutku Cookie, které za to zaplatil a přítele Richarda, jenž původně neměl čas. Milovaného syna z prvního manželství musí Harry unést. Kvůli tomu také neskončí na slavnostním ceremoniálu, nýbrž v cele pro zadržené. útěchu mu přinesou jeho vlastní postavy, jejichž příběhy tvoří paralelu s Harryho osudem, a jež ve finále vstupují do reálného světa. - Woody Allen se tentokrát
prosazuje ponejvíce jako mistr filmových miniatur. Rámcovou situaci prokládá scénami z fiktivnich příběhů, jejichž vztah k realitě je však zřejmý: jde o zřetelný obraz skutečných událostí z hrdinova života. Fantaskní, bizarní a komické, někdy až černohumorné přiběhy jsou tak často dramaturgicky rovnocenné s retrospektivami (milenecký poměr Harryho se švagrovou Lucy,"prozrazený" v příběhu postav Kena a Leslie), jindy zase symbolicky vyjadřují hrdinovo duševni rozpoložení (brilantní epizoda s rozostřeným hercem). Woody Allen vystupuje ve své tradični, vybroušené roli nervního newyorského intelektuála, řešícího své problémy prostřednictvím psychoanalytiků, milenek
a umělecké tvorby. Hojně tentokrát uplatňuje parafráze Bergmanova díla (zřejmé jsou odkazy na Lesní jahody). Nevyčerpatelný vtip a lehkost Allenova vyprávění přitom hravě překlene i zcela volnou, pro některé možná roztříštěnou strukturu díla.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Harry Block je úspěšný newyorský spisovatel a neúspěšný stárnoucí muž, který si po třech zkrachovalých manželstvích a šesti psychiatrech pořád ještě neví rady se životem. Ženy ho fascinují (všechny), nakonec je ovšem nejspokojenější, když si může do bytu, spořádaně zavaleného knihami, pozvat ochotnou prostitutku (alespoň si s ní předtím nemusí povídat o Proustovi a filmech). To ovšem neznamená, že by neudržoval neurotické kontakty hned s několika bývalými láskami svého života: emacipovanou psychiatričkou Joan, chladnou a neurotickou Jane, její intelektuálsky vášnivou sestrou Lucy i se svou bývalou žačkou - zářivou Fay, která dokázala opustit Harryho dřív, než opustil on ji.

Na všechny "své" ženy uplatňuje Harry majetnické právo: s dětinskou nevybíravostí využívá je a jejich osudy do svých knih a povídek, ať jde o ortodoxní židovství nevlastní sestry Grace, Joanino lavírování mezi profesionalitou a city k pacientům či Lucyiny problémy se sestrou... Není divu, že permanentně vzteklá Joan půjčuje ex-manželovi jejich malého syna jen s největším sebezapřením a něžně nekompromisní Fay spěchá do manželství s jeho bezpečně atraktivním přítelem Larrym. A že hysterická Lucy přijde jednoho večera Harryho navštívit s nabitou pistolí, aby už nemohl vysávat životy dalších lidí. Harry ovšem změní Lucyinu vražednou zuřivost ve smích vtipným příběhem o erotomanském prodavači bot Harveym, který si kvůli krásné čínské prostitutce půjčí byt, jméno a župan svého přítele a místo něj nakonec musí odejít s neústupnou Smrtkou...

Zkrátka Harry si v životě vede mizerně, fabulátor je však znamenitý. V poslední době mu ovšem psaní přestalo jít, záloha za nedopsaný román je utracená do posledního centu a ani jeho psychoanalytik si už neví rady. Rozebírat spisovatele prostřednictvím jeho děl je totiž neúčinné, protože Harry se vlastně vůbec netouží změnit. Chce, aby se realita přizpůsobovala jemu, nikoli naopak. Vyhovuje mu, že skuteční lidé a jeho hrdinové se prolínají, líbí se mu, že si vlastně nikdy není úplně jistý, co je pravda a co právě sněný příběh. Cesta na malou venkovskou univerzitu, odkud Harryho kdysi vyhodili a kde má přijmout cenu za literární dílo, se ovšem tak trochu proti spisovatelově vůli stává příležitostí k obhlížení vlastních šancí na přežití sebe sama. Aby nebyl sám, vezme Harry s sebou na cestu synka, jehož unese ze školy, přítele Richarda, kterého doktoři ujistili, že je dokonale zdravý, a mile bezproblémovou, extravagantní černou prostitutku Cookie. A ovšem všechny další "své postavy"...

Jak je vidět, Woody Allen je úspěšný filmový režisér a neúspěšný stárnoucí muž, který si po kdovíkolika zkrachovalých vztazích a nespočetných psychiatrech pořád ještě neví rady se životem, ale nehodlá se změnit a pořád ho dětinsky fascinují ženy. Žádná z Allenových bývalých lásek na něj patrně kvůli tragikomedii Pozor na Harryho střílet nebude - a diváci se zase jednou chytře pobaví. Poslední film činorodého manhattanského neurotika sice nepřináší nic nového, ale právě zaplétat se do souvislostí mezi realitou, fantazií a předchozími režisérovými filmy už přece patří mezi oblíbené sporty jeho fanoušků. Harry, jehož přirozeně hraje sám Woody a jenž je dalším režisérovým alter egem, katalogizujícím jeho fascinace a fobie, příjmení uzmul hlavní postavě Sedmé pečeti (z tohoto filmu svého oblíbence Ingmara Bergmana si Allen s oblibou vypůjčuje i postavu pana Smrtky). Formální nápad s bilanční cestou hrdiny na univerzitu, kde má být vyznamenám, zase pochází z Bergmanových Lesních jahod, stejně jako prolínání představ a vzpomínek s realitou. Kdo hledá odkazy na Felliniho a hollywoodské muzikály, najde.

I když Harry i sám režisér palčivou hořkost svého životního pocitu často vyvažují optimistickou dokonalostí svých děl, důvěrně známý allenovský svět má tentokrát podobu výrazně "dekonstruktivní" (v odkazu na obtížně přeložitelný originální název filmu). Ve vzpomínce na své rané filmy a své literární úspěchy se Allen obrací k povídkové formě: vyprávění tvoří chumáč důvtipně, ale trochu matoucně se prolínajících příběhů, přičemž některé jsou zřetelně Harryho povídkami, zatímco jiné, které považujete za hrdinův skutečný příběh, se nakonec ukazují být jeho představami. Vyznat se v tom, že kombinace Harryho ex-manželky Joan, kterou hraje Kirstie Alleyová, a jeho sestry Grace (Julie Kavnerová) zasahuje do děje - pokud jsem to nespletla - jako povídková superžidovská psychiatrička Helen v podání Demi Mooreové, vyžaduje jistou bystrost. Pocit dekonstruovanosti zvyšuje i "poskakující" střih (něco podobného Allen využil i v dokumentaristických Manželích a manželkách). Poněkud zmateni, můžete dojít k tomu, že tento formální úskok obstarožní Allen použil jen proto, aby v úvodní fraškovitě necudné milostné scéně (jež pochází z Harryho knihy) mohl za sebe použít hezčího a o něco mladšího Richarda Benjamina...

I když si nakonec (podobně jako Mel - protagonista jedné hrdinovy povídky) budete připadat tak trochu rozostření, vaše potíže s Harrym budou stát za to: Woody Allen nabízí zábavu matoucně sebestřednou a šampaňsky prchavou, rozhodně však báječně osvěžující.

Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema