Povídky z kuchyně

Smutná komedie norského režiséra Benta Hamera Povídky z kuchyně se rozvíjí na základě jednoduché anekdoty. V padesátých letech zaznamenalo švédské hospodářství velký rozmach. Jeho úspěchy dorazily i do jednotlivých domácností. Prováděly se četné behavioristické studie, které měly ukázat, co vše je zapotřebí k tomu, aby rodina dobře fungovala. Švédský Institut pro výzkum domácnosti se rozhodne, že se zaměří také na staré mládence. Cílovou skupinou se stane osmnáct dobrovolníků z norské vesnice Landstadu. Každý dostane svého pozorovatele, který má během šesti týdnů zaznamenat vše, co se v kuchyni šustne. Také před domem Izáka Bjørvika, který se pod vidinou nového koně do experimentu také přihlásil, zastaví jednoho dne přívěs s uhlazeným švédským pozorovatelem. Folke Nilsson, který je shodou okolností také starým mládencem, se svou práci snaží vykonávat zodpovědně. Naráží však na tuhý Izákův odpor spojený s venkovanovou ostýchavostí. Posléze si oba muži uvědomí, jak absurdní je celá situace. Izák jednou nabídne pozorovateli kávu a Folke záhy poruší pravidlo mlčenlivosti; staří mládenci se pak už rychle spřátelí. Jenže jejich svérázné soužití netrvá dlouho. – Scenárista a režisér Bent Hamer na jednu stranu staví byrokracii odosobněné instituce, jež s nálepkou serióznosti jen předstírá, že má bohulibé cíle, a na druhou pak skutečné potřeby člověka, jež jsou tak prosté a jednoduché, že vůbec nevyžadují nějaké zvláštní zásahy shůry. Povídky z kuchyně jsou velice subtilním a přívětivým filmem, s notnou dávkou absurdního humoru a satiry a jen s nepatrnou příměsí sentimentu. Originalita příběhu a jeho formální čistota potvrzují, jak kvalitní je současná severská kinematografie.
-pp-, Filmový přehled 2004/4

Norský režisér Bent Hamer natočil svou absurdní komedii v ironické inspiraci švédskou firmou IKEA, která v 50. letech skutečně investovala do vědeckého výzkumu životního stylu hospodyněk. V jeho vytříbeně lakonickém příběhu se švédští výzkumníci za novými poznatky vypraví až na zaostalý norský venkov. Cílem výzkumu je podrobně zaznamenat pohyby a úkony zkoumaných objektů v jejich kuchyních.
Bezchybně fungující, neosobní instituce se však v postavě upjatého úředníčka Folkeho střetává s životní realitou, kterou zosobňuje zemitý norský venkovan Isak. Ten vetřelce zaznamenávajícího každé jeho hnutí zprvu odmítá, potom na něj však reaguje po svém: přestěhuje kuchyň do ložnice. Mezi Folkem a Isakem navíc během dlouhé zimy vzniká „zakázané“ přátelské pouto, které odtažitého badatele postupně mění v člena Isakovy chaotické, alkoholem prosáklé domácnosti.

Výjimečný snímek, který byl s velkým ohlasem uveden na MFF v Cannes 2003, získal domácí cenu Amanda jako nejlepší norský hraný titul roku 2003 a norská Filmová akademie ho nominovala jako kandidáta na Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film roku. Na MFF v Kodani získal Bent Hamer cenu za nejlepší režii.

Po válce švédští experti na domácnost zjistili, že když budou kuchyňské spotřebiče uspořádány jako
stroje na výrobní lince, efekt pro domácnost bude enormní. Jak avizovala jedna z reklam na "perfektní kuchyni": „Zatímco dosud žena za rok vaření nachodila vzdálenost ze Švédska do Konga, v nové kuchyni
dojde jen do severní Itálie". Když dokonale zmapovali švédské hospodyňky, zaměřili se v Institutu pro
výzkum domácností na jinou cílovou skupinu. Na počátku 50. let vyslali 18 pozorovatelů do vesničky
Landstad v Norsku, aby zjistili, jak se v kuchyni chovají staří mládenci.


Ceny: MFF Tromse 2003: Cena FIPRESCI; MFF Chatenay-Malabry 2003: Cena diváků, Cena za Nejl.
kameru; MFF Kodaň 2003: Zlatá labuť za režii; MFF Haugesund: Nejl. film; MFF Ghent 2003: Nejl. scénář;
MFF Sao Paulo 2003: Cena poroty a Cena za režii; MFF Valladolid 2003: Nejl. kamera a Stříbrná jehla;
Norské filmové dny v Lubecku 2003: Baltická filmová cena; Norská Cena firmy Kodak za Nejl. kameru
a další.
Dny Evropského filmu 2004

Po skončení II. světové války se švédští experti na bydlení a nábytek shodli na tom, že je třeba začít s tovární výrobou víceúčelových kuchyňských linek, které by domácnostem ušetřily čas, námahu i peníze. Když zmapovali chování a návyky svých hospodyněk, rozhodli se vědci z Institutu bytové kultury překročit geografické i „rodové" hranice. Počátkem 50. let vypravili do Landstadu, nevelké norské vesnice, která se pyšnila nebývalé vysokým počtem starých mládenců, osmnáct svých pozorovatelů. Ti měli, čtyřiadvacet hodin denně, sledovat, jak si při kuchyňských pracích vedou osamělí muži. Institut je vybavil židlí na vysokých nohou, aby měli absolutní přehled o činnostech „sledovaného subjektu", výsadou přicházet a odcházet podle potřeby a zákazem hovořit s pozorovaným mužem nebo mu pomáhat při vaření. Tak vstoupil do domu i do života podivínského Izáka pozorovatel Folke Nilsson. Držel se všech instrukcí a byl zapálen pro svěřenou práci. Výzkum pro oba dopadl jinak, než si na začátku představovali.
38. MFF Karlovy Vary