Poslední souboj

Film byl jdnoznačně   podobenstvím bez   historických souvislostí.   Velmi chmurné děje a   pitoreskní reálie jsou   typicke pro Luca Bessona.   Mimořádná a kongeniální k   flmovému obrazu je hudba   Erica Serry.V tomto filmu se   nedá zapřít inspirace z   Felliniho filmy.

Akční postapo sci-fi,se   zajímavými nápady,lokacemi   a kamerou,některé scény   byli hodně zajímavé,ale   jako celý film takové   zvláštní,,nevím zda se   podívám podruhé.

Zvláštní, divné a trochu   ujete. Ani mi to nepřijde od   Bessona. Nemám moc rád   černobílé filmy. A taky tu   prši ryby.

Tenhle film působí na první   pohled strašně levně. Na   ten druhý potom ke všemu   ještě trochu amatérsky. Na   ten třetí má ale   specifické kouzlo… Důvody   ke shlédnutí Poslední bitvy   jsem měl dva – totiž   vidět začátky Jeana Rena a   zároveň debut Luca Bessona.   Oba obstáli se ctí, ačkoliv   Besson s drobnými výhradami   – námět je pro mě až   nečekaně lákavý (mám rád   Fallouty) a přestože   prostředí je hodně chudé   (poušť, ruiny), správně   dotváří atmosféru   (poušť, ruiny) a vlastně k   jejímu navození nic moc   více nepotřebuje. Besson ale   zašel ještě dál. Tudíž   použil černobílou kameru.   Ta mi přijde při snímání   pouště jako ne úplně   nejlepší nápad, ale   většina snímku se   odehrává v ruinách, takže   to nevadí, naopak mi to   nakonec vyhovovalo. Dalším   prostředkem pro posílení   atmosféry je potom absence   dialogů (až na jedinou   výjimku), která má za   následek mnohdy až trochu   groteskní scény při   kterých jsem se neubránil   úsměvu a připadal si jako   při sledování kresleného   seriálu (Muž komunikující   s Doktorem) Hodně navíc   ovlivňuje „vnímání   času“, kdy mi přišel film   mnohem delší než 90 minut,   přestože jsem se dobře   bavil. Co se tak úplně   nepovedlo, je hudba Erica   Serry. Neříkám, že by byla   špatná, ale podle mě se sem   typově vůbec nehodí a jenom   podporuje onen dojem   nadsázky, vyvolaný už   „ukecaností“ snímku. Co   mi nevadilo nejvíc je fakt,   že spoustu věcí jsem si   prostě musel domýšlet, ne   ty důležité, ale takové,   které by pomohly pochopit   svět, ve kterém se příběh   odehrává. Někdy se to   povedlo, někdy opravdu vůbec   ne (Pršící ryby?! Jaká   katastrofa? Mluvení? Konec?   Useknuté prsty?). Faktem   však je, že   nejzábavnější část je   ta, kdy se snaží trošku   agresivní a mírně dementní   Renova postava přechcat   ostražitého Doktora a dostat   se do jeho pevnosti (Okolo   této budovy se točí také   několik nelogičností a   mých výtek). Opět je to   velká zábava. Ale když se   tam dostane, příběh graduje   a…u scény v cele měl podle   mého skončit. Zbytek totiž   nechápu a v   postapokalyptickém světě   nemá stejně co pohledávat.   Ale debut to je rozhodně   zajímavý a pochybným   způsobem i velmi vtipný.   Bessonův (budoucí) dvorní   herec Reno strčí opět   všechny do kapsy, přestože   Jolivet s chováním i   vizáží lehce dementní, mu   zdatně konkuruje stejně jako   Doktor v podání Jeana   Bouise. Zkrátka Besson už   před těmi téměř třiceti   lety ukázal, že v něm   opravdu něco je.

Nikdy jsem nebyl na němé   filmy, takže mě to nějak   nevzalo, ale téma je to   celkem dobře a věrohodně   zpracovaný. Nejvíce se mi   líbila ta scéna, kdy začnou   pršet ryby.

Černobílé, beze slov a přesto podmanivé
Mimořádně atmosférický   postapokalyptický snímek,   kde černobílé zpracování   ještě podtrhuje chmurnost   trosek a pouště v níž   přeživší, kteří ztratili   schopnost řeči, svádějí   neustálé boje na život a na   smrt. Úžasná je scénka,   kdy se dva napájejí rajským   plynem, aby ze sebe s   obrovskou námahou a   těžkostí vypravili   "bon jour". Opravdu   zvláštní film beze slov,   který vás svou atmosférou   po chvíli opravdu chytí.   Již v tomto debutu je patrný   obrovský talent Luca Bessona.

Jako mutista musím   jednoznačně ocenit, že ve   filmu všichni drží huby. S   jednou výjimkou, kdy   naplynovaný postavy řeknou   ´možu´ (nebo to nebyl   hanáckej dabing?). Nepochopil   jsem proč se jedna postava   nemůže do nemocnice dostat   ať chce sebevíc, a druhá se   tam připlazí jen tak   náhodou.. Analogová hudba   byla pěkná, dobře se to   poslouchalo, i když se to do   drsnýho postapo filmu podle   mě moc nehodilo. Jinak dobrá   práce.