Poslední etapa

Velmi nádherně natočený   film. Tento film jsem sehnal   díky panu Jaroslavu   Satoranskému, který zde   sehrál hlavní roli. Jako   další známý herec se v   tomto filmu představil jako   cyklista Jiří Císler. Což   byl jeho první film, a už v   té době zde hraje takového   typického provokatéra. Tato   databáze uveřejnila, že v   tomto filmu hraje známý   herec Pierre Richard, což   neni pravda. Protože pokud to   srovnám s francouzským   hercem, nejsou si vůbec   podobný, i tim jak hrál. To   vůbec k sobě nesedí. Takže   pozor na to ....

Dokumentárně laděný   sportovní film, prakticky   záznam dvou etap na českém   území do Brna a do Prahy.   Kdo patří mezi pamětníky   Závodu míru, rád se   podívá. Začátkem   šedesátých let jsem hodně   sledoval, etapy se   dojížděly i v našem   krajském městě, stadion 250   metrů od domu. Dojezdy na   oválu a na škváře měly   něco do sebe. Kolik   nečekaných pádů přinesly.   Námět Oty Pavla, sám v   knize "Syn celerového   krále" v jedné povídce   psal o životě cyklisty Jana   Veselého. Já více   vzpomínám na   "Smolíčka" nebo   kapitána reprezentace Pavla   Doležela, zvaného Orel z   Toleda. Příběh je podán   trochu šablonovitě,   nicméně rozpor mezi osobním   úspěchem jednotlivce v   závodě a umístěním   družstva je zajímavý.   Oceňuji, že z filmu se   téměř vytratila politická   stránka, není zde   vyzdvihována zásluha   soudruhů ani spřátelených   států. Většina českých   herců se ve filmu jen mihne   ve vedlejších rolích   (kromě Jaroslava   Satoranského) a francouzský   herec Pierre Richard   skutečně ve filmu hraje, ale   jde o shodu jmen.

Pouze shruba hodinové   sportovní drama z prostředí   cyklistického Závodu míru   natočené podle literární   předlohy Oty Pavla. Trochu   schématický (při zmíněné   stopáži není divu)   příběh s účastí   slovenských, sovětských,   německých a dokonce i   francouzských herců dnes   nejvíc zaujme asi tím, že v   pelotonu mezi závodníky   skrývá svůj talent a   pozdější mezinárodní   věhlas i sám Pierre Richard   a stejně tak i tehdy zcela   neznámý Jiří Císler. I   tak je to ale snadno   zapomenutelný film.

V době ZM, kdy i přes naše   město na Vysočině párkrát   peleton projel, nikdy jsem   kvůli 5 minutám nestál na   chodníku, já už fandil   Smolíkovi v rádiu a na   vjezdu na stadion u tv. Film   vidím poprve v roce 2019 a   nikterak nebásním. Viděl   jsem lepší sportovní   filmy...

Toto není příběh z   určitého ročníku Závodu   míru. Vznikl ze zážitků   všech dosavadních ročníků   a je věnován těm, kteří v   tomto náročném boji   dokázali povýšit   přátelství nad slávu   vavřínového věnce. Takže   jen taková malá filmová   pocta závodníkům a oslava   onoho závodu. Nic víc, nic   míň. Jako plnohodnotný film   něco takového brát nelze.   Snad jen jako nevýrazný   zkratkovitý televizní   povídkový projekt.