Posedlost

Nahrát obrázek

Ossessione

Žánr:

drama

Země:

Itálie

Rok:

1943

Délka:

142 minut

Fotogalerie obsahuje 1 fotografií

75%

imdb.com

Film
- Profil|
- Obsah (2)|
- Zajímavosti (2)|
- Ceny (0)|
- Chyby (0)|
- Hlášky (0)|
- Externí recenze (0)|
- Festivaly (1)|
- Výroba
Obsazení
- Obsazení (27)
Fotogalerie
- Fotogalerie (1)|
- DVD obaly (0)|
- Fotky z akcí (0)|
- Fotky z festivalů (0)|
- Tapety (0)
Videa
- Trailery (0)|
- Soundtrack (0)
DVD & TV & KINO
- VHS / DVD / Blu-ray (0)|
- TV (1)|
- Kino (0)
Komentáře
- Komentáře (1)|
- Diskuze (0)|
- Odkazy (0)
Další
- Bibliografie (1)|
- Články (0)|
- Tiskové materiály (0)|
- Kniha (0)|
- Přehlídky (0)|
- Akce (0)|
- Audio press (0)|
- Tisk|
- Akt.

Obsah filmu Posedlost

Zobrazit více >

Visconti často v rozhovorech uváděl, že jako svůj filmový debut zamýšlel natočit adaptaci Vergova Milence Gramigni, ale cenzura film zastavila už po první verzi scénáře. A v tu chvíli si vzpomněl na to, že mu Jean Renoir, přítel a vzor, u kterého se v Paříži učil psát a „vidět" film, věnoval překlad amerického románu Jamese M. Cainea Pošťák vždycky zvoní dvakrát. Scénář, který napsali spolu s Giuseppem De Santisem, Giannim Puccinim a Mariem Alicatou dostal zelenou díky tomu, že cenzory uchlácholil americký původ předlohy, a pak se začaly dít věci.
Syn Benita Mussoliniho Vittorio, mimochodem ředitel filmové revue Cinema, do které Visconti přispíval, dle populární legendy po bouřlivých ovacích premiérového publika vztekle řval ve své lóži, že tohle není Itálie a marně práskal v teatrálních gestech dveřmi. V Salsomaggiore zase biskup druhý den po uvedení snímku přišel vysvětit kino. Film byl okamžitě zakázán a fašisté dokonce zničili jeho jediný dochovaný originál tím, že jej sestříhali na čtyřicet minut z jejich pohledu nezávadné, žánrové podívané, ale z povědomí veřejnosti se jim ho vymazat nepodařilo. Naopak, když byl film po letech z režisérova neúplného dubnegativu téměř dokonale rekonstruován, toužila jej vidět celá Itálie napříč generacemi.
Film se vymykal ze soudobé produkce především svou nebývalou realističností (točilo se nikoliv v ateliéru, ale v údolí Pádu) a důrazem na sociální problematiku. Ústřední milenecký pár se ke zločinu odhodlá nepochybně proto, že se jako celá soudobá Itálie ocitl v hluboké krizi lidství pramenící z všudypřítomné materiální i mravní bídy a nezájmu elitářského fašistického režimu o životy prostých lidí. Zcela výjimečné jsou i herecké výkony Massima Girottiho a Clary Calamaiové v hlavních rolích, které vedly ke znatelnému posunu ve vývoji italského herectví jako takového.
Poté, co viděl vyvolanou první denní práci, napsal prý střihač Mario Serandrei Viscontimu v dopise: „Tento typ filmu, který vidím poprvé v životě, bych nazval neorealistickým." O několik let později se z italského neorealismu stal světový fenomén.

Aleš Říman
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016 < Zobrazit méně

oficiální text distributora, zobrazit všechny obsahy (2)

TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit zde >>

režie:

Luchino Visconti

hraje:

Clara Calamai	.....	Giovanna Bragana [33]
Massimo Girotti	.....	Gino Costa [24]
Dhia Cristiani	.....	Anita [21]
Elio Marcuzzo	.....	Španěl [25]
Vittorio Duse	.....	policejní agent [27]
Michele Riccardini	.....	Don Remigio [32]
Juan de Landa	.....	Giuseppe Bragana [49]
Michele Sakara	.....	dítě

scénář:

	James M. Cain
	Mario Alicata
	Giuseppe De Santis
	Antonio Pietrangeli
	Gianni Puccini
	Luchino Visconti

hudba:

Giuseppe Rosati

kamera:

	Domenico Scala
	Aldo Tonti

střih:

Mario Serandrei

Nahrát trailer k filmu

Zvuk:
mono


Ohodnoťte

Zobrazit všechny herce a tvůrce filmu Posedlost >

Přidat svůj komentář

Řadit dle: Bodů uživatele | Od nejnovějších | Podle hodnocení

Nejnovější komentáře k filmu

Akana

Hodnocení: 8 / 10

Přidáno: 14.11.2011

Všechny komentáře uživ.

Ranné stadium italského neorealismu. Sympatická je právě civilnost herců i prostředí, pečlivě komponované záběry, přesvědčivý představitel hlavní role. Nadměrná délka filmu není u Viscontiho nezvyklá, tady ale docela škodí. Výborná byla první půlka, kde se houfovaly zlověstné signály budoucího zločinu, v dalším se ale už dalo krátit. Příběh samotný je známý z románu i pozdějšího filmu Pošťák zvoní vždycky dvakrát, ale jeho předobraz se dá rozpoznat už v Zolově Tereze Raquinové. Tady je ale logicky výraznější sociální podtext, motivem k vraždě není jen sexuální touha, ale u Giovanny hlavně strach z chudoby, snaha změnit společenskými poměry přisouzený osud. Působivé, jen příliš dlouhé.