Policie

Divnej, ukecanej, nezáživnej   film, kde chování postav   kolikrát moc logiky nemá.   Překvapivě se zde ukazuje   celkem otevřeně policejní   brutalita při vyslíchání a   bití žen, ale vzápětí se   tu komisař rozněžňuje nad   podezřelou a blá, blá,   blá. Nevím nesedlo mi to   vůbec, nevím co dál napsat.

Svým způsobem kapánek   kontroverzní snímek ve svém   podání ryze francouzské   kinematografie. Je to něco   jako podobenství policejního   vyšetřovatele v atmosféře   kapánek drsnějšího noir a   francouzské nové vlny. Jeho   vyšetřovatelská   zásadovost, mnohdy   překračující policejní   hranice, je nabourána femme   fatale, kdy je neochvějně   odhalena jeho lidskost v   charakterových slabinách.   Celý koncept se snaží   nepřekračovat jasně dané   hranice a je veden   frustrujícími konverzacemi,   takřka kulometným tempem.   Navíc naprosto bez   soundtracku, čímž je   opodstatněn takřka až ryzí   realismus. Příběh je   rozdělen na dvě poloviny.   První polovina ukazuje   policejní práci v celém   svém spektru ve snaze   nabourat obchod s drogami a   druhá nerozvážnost daného   policajta poté, co se   zamiluje do ženy obchodníka   s drogami, čímž atmosféra   škrtá o romanci, ale tak je   tak pevně držena na uzdě,   že se toho vůbec nedosáhne.   Byť se to nezdá, příběh   je skutečně plnohodnotný,   jen na tradiční policejní   film neobsahuje napětí v   rámci pronásledování,   honiček či přestřelek.   Určitou živost to však   přesto má a to právě   vlivem dobře stavěných   dialogů. Tady nejde ani tak o   případ, jako právě o   policejního vyšetřovatele a   jeho skryté charakterové   protiklady. Skrytý   naturalismus a takřka až   polodokumentární rozhraní   tak osloví spíše jen   určitou skupinu diváků.