Polibek

"Polibek". Polibek Grety Garbo, onen podivný polibek, do něhož dokázala právě tato velká umělkyně vložit cudnou něhu a současně smyslný žár, otřásl tentokrát osudem mnoha lidí a nejtragičtěji onou ženou, kterou představuje právě Greta Garbo v tomto filmu. Hrála zde opět ženu, jež žije po boku nemilovaného muže, ke kterému byla připoutána mravním zákonem věrnosti, ač pro ni znamenal zřeknutí se lásky.

Dobrá, obdivovaná, milovaná, stává se nedosažitelným předmětem blouznivé touhy i mladistvého studenta. Jeho naivní, ale v neblahém okamžiku probuzená nezkrotná vášeň, stává se příčinou tragedie, která přivede Irenu - tak se naše hrdinka jmenuje - před porotu. Tento vývoj událostí dává filmu ráz senzačnosti. Ale je tady Greta Garbo a ta svou hrou vysoko zvedá jeho uměleckou stránku. Tato obdivuhodná umělkyně, dává do každé jemnosti v pohybu a výrazu kus své duše: pro každou náladu, pro všechny duševní stavy, které mohou rozechvívat mladou ženu, milující v odříkání a bojující v obětování, má svůj pohled, odlišený výraz, z něhož vyzařuje radost a oddanost, v němž se chvěje bolest a také strach.

Představitelé mužských rolí vytvořili dobře různé druhy charakterů. Conrad Nagel, inteligentní muž, věřící v čestnost ženy, kterou miluje. Anders Randolf, nedůvěřivý, ale ohleduplný až do nepříčetného výbuhu žárlivosti. Lew Ayres, blouznivý mladíček, napůl směšný a z té druhé půlky vhodný pro politování. Film měl dokonale čistou kameru, která zvlášť dávala vyniknout rysům a hře Grety Garbo. Tento film, byť již z roku 1929, nebyl mluvený, byl pouze podbarvený hudbou.