Pokušení paní Antonie

:o)
Vdova s dospělou dcerou,   která právě vystudovala   prestižní školu. Maminka   nastupuje k muži v   diplomatických službách,   který si nepřeje, aby jeho   zaměstnankyně byla svázána   s rodinou, nebo dětmi a   věnovala se plně práci v   jeho vile, kdy po úspěšném   konkurzu získá místo i   její dcera. Jenomže se k   sobě nesmí znát a tak   občas překvapenému   ministrovi předvádějí   exponované hádky, aby   dokázaly, jak moc se nemají   rády...

Tak je to určeno spíše   ženskému publiku, ale i já   jsem se občas bavil. Hlavně   vynalézavými nadávkami   paní Antonie. Zaujal mne pan   Kovářík. Dějově je to   kostrbaté, a dost se zde   zpívá, vlastně vyje. Ale   když to přeskáčete…

Horší průměr
Nesnáším Nedošinskou.   Nechtěl bych mít doma   obtížný hmyz, psa, vlhko -   a Nedošinskou. Rozčiluje mě   na jejím projevu to, že   pořád střídá plačtivou   náladu s rázností hloupé,   jednoduché, sprosté a   panovačné ženy, třebaže   je to v základu bodrá bytost   a třebaže to takzvaně   "myslí dobře". K   smíchu to však mnoho není,   zvláště když scenárista   nezná míru a trvá to dlouho   a vyskytuje se to často.   Nepovedená komedie, v níž   jde zase jenom o to   "jedno". Ani náznak   nějaké satiry, která přece   dělá komedii komedií.   Venkovní ruchy (zpěv   ptáků) byly příliš   slyšitelně pořízeny snad   nějakou pouťovou   píšťalkou nebo okarínou, a   dokonce i kokrhání kohouta   vyrobil nějaký nepříliš   zdatný lidský imitátor.   Hudební, či spíše   pěvecká čísla, byla   taktéž hrozná. Lída   Baarová na začátku své   písně vůbec netrefila   tóninu a vrcholem odpornosti   bylo nevkusné hulákání   "talentovaného   bankéře", při němž   zaléhal těžce zkoušený   sluch, příliš jemný pro   tento otřesný "hlas   jako zvon".