Pokémon [TV seriál]

Tento komerční animák je důležitým mezníkem   v historii Anime, neboť tímto odstartovala nová   éra Anime, bohužel směřující už jen k   horšímu. Po vzoru Pokémonů začaly vyplouvat   na světlo další komerčně akční Anime, jako   např. Digimon, Bakugan, Naruto a já nevím co   ještě. I když v době, kdy se Pokémoni poprvé   objevili na českých TV mi bylo už 18, tehdy   stejně jako nyní jsem koukal na plno japonských   animovaných seriálů a mnohé dodnes patří k   mým nejoblíbenějším, ale Pokémoni mě nikdy   nechytli ani v nejmenším. Koukat se několik set   dílů na stále stejné klišé, jak pár   robotických zvířátek mezi sebou zápasí a   ovládají je děcka, která mimochodem ani   nevědí, co je povinná školní docházka,   neboť se bezcílně potulují po světě nemá   sebemenší smysl. Tenhle seriál diváku zkrátka   nemá co nabídnout, ničím nepobaví, nepoučí   ani nedojme.

Jako školák jsem propadl té pokémonové mánii   a psychóze, která mě donutila sbírat všechny   ty kartičky. Měl jsem všechny kromě   Charmandera. S odstupem času to vnímám jako   průměrnou japonskou fantasy pohádku.

Z hlubin pekelného brutálního zla pro děti se   k nám dostal tenhle japonský seriál a rozhodl   se potrápit pár generací dětí a jejich   rodičů. Reklamní propagace megalomanských   rozměrů a na skvělé japonské anime člověk   aby pohledal kvalitní české titulky a vůbec se   k němu dostal a tohle šup na obrazovky a   konzumujte, protože "Mučeníčko, to je   moje potěšeníčko".

Děkuji green-tea.
Za naději, že i náš kluk jednou ty imbecilní,   mozky vymývající a peníze a čas žroucí   prefabrikované reklamní hnusy vyhodí do   popelnice. Zatím bohužel ty mrchy vyhrávají   nad mým pedagogickým působením na celé   čáře. Svině jedny opeřený, opelichaný,   bublinky a jiné humusy blinkající, které i v   humanistovi mého formátu vzbuzují ty   nejmorbidnější choutky. // Zde jsem si chtěl   ulevit a s gustem popsat pár konkrétních   zvěrstev, které bych nejraději těm kterým   pičkaču provedl, ale vzhledem k tomu, že se   můj syn už začíná učit číst, tak radši   vychladnu a trpělivě si počkám na tu green-tea   avizovanou popelnici :-)

Známý japonský seriál o hodných   příšerkách, kteří se proměňují. Jako   malá jsem to hltala. Teď už na to ale nemám   čas.

To snad není ani pravda. Už to bude víc než   třináct let, kdy jsem tenhle seriál sledoval.   Tehdy ve třetí třídě na základce jsem   probíral každý díl s kamarády, sbíral   všechno možné od samolepek přes hrací karty   až po časopisy. Byla to opravdu velká mánie,   která se mi ani v nejmenším nevyhnula. Rád na   to občas vzpomínám... ale už bylo dost té   nostalgické kaše. Raději přejdu k hodnocení.   Seriál totiž nepatří k elitě anime.   Popularitu si podle mě získal dobře   promyšlenou reklamou a správně načasovaným   uvedením. Největším kladem je rozhodně   fantazie autora námětu, který má údajně být   blázen do hmyzu, což je v seriálu poměrně   znatelné. Pestrá paleta kapesních příšerek   je veliká, takže malí diváci tomu snadno   propadnou. Můžou zde najít své oblíbence i v   řadách postav, kterých není zrovna málo.   Někdo se tady zmínil o tom, že je v Pokémonech   spoustu násilí. Proti tomu musím ale   namítnout, že to není tak docela pravda. V   porovnání s jinými anime seriály je Pokémon   pohádka jako z mechu a kapradí. Jen to dějové   schéma je hodně špatně pojato. Chození od   města k městu, od stadionu ke stadionu a vesměs   bez většího výsledku. Zápletky a zvraty jsou   taky snadno předvídatelné. Nemluvě o prostém   zpracování hlavní trojice. Opravdu jde o   pohádku, která má spíše děti motivovat než   je kazit. Je totiž z ní cítit ona naivita,   kterou je celý seriál prosycený. Přesto ale   nemám to srdce dát pouhé tři hvězdy. Jednu   přidávám navíc s tím, že jde přeci jen o   jeden střípek z dětství.

Seriál mých dětských let, stejně jako   někteří další komentátoři i já jsem byla   schopná a hlavně ochotná vstávat v nějakou   naprosto nekřesťanskou víkendovou ranní   hodinu, abych se mohla podívat na další epizodu   Pokémona. Ještě teď si pamatuji na ty   záchvaty smíchu, které jsem měla během   svaťáku, protože mi neustále zněla hlavou   znělka první série - "já chtěl bych být   ten nejlepší, jak nikdo přede   mnou..."

Ta hudba totiž je vážně   prímová a hlavně šíleně chytlavá. Není   náhodou, že si cestou na přednášku občas   pouštím do ouška "Pikachu I choose   you" a další pokémoní fláky, stejně   jako to, že mi tu teď zní úvodní znělka na   Johto League Champions.

Ještě teď si   pamatuju na doby, kdy jsem stejně jako ostatní   ze třídy měla svoji sbírku pokémonů, ještě   teď mám pokémoními nálepkami polepené dveře   od skříně a šuplíky u stolu. Ach, kde jsou ty   doby, kdy jsem jako jediná ze třídy měla   zlatou kartičku Pikachua.

Hm, jenom o tom   mluvím, dostávám chuť se zas na nějaký ten   díl Pokémona podívat. No, uvidíme, až   skončí zkouškové. Do té doby - Pika, Pika!

Líbilo se mi to dřív a libí se mi to i teď,   jo asi si o mně spusta lidí řekne, že jsem   divnej ale mě to nezajímá koukám na to co se   mi líbí ne na to co se líbí ostatním. Navíc   jaký je rozdíl mezi tím když já koukám na   pokémony a čtyřicetiletý koukají na   Madagaskar?

Pamatuji si na tu manii kdiž pokemon začinal   všechny ty kartičky,samolepky,sbirky atd   sledovalo to polovina lidi. v dětství mě serial   dětsně bavil v dnešní době už ne.ale i tak   to doporučuji mladší generaci rozhodně lepší   než sleddovat některe vymejvarny z disney   channelu.

Svého času velice oblíbený pořad mých synů.   Několikrát se mi pokoušeli vysvětlit pravidla   hry a podstatu jednotlivých Pokémonů, ale   naprosto neúspěšně - k jejich žalu jsem o to   nejevila sebemenší zájem. V duchu jsem si nad   filmovým vkusem svých dětí tiše zoufala, ale   klukům jsem jejich idoly nerozmlouvala, protože   v jejich věku jsem si na ty své (a že jich   bylo!) taky nedala od nějakých   "dospěláků" ani sáhnout. A vida -   přešlo pár let a... zrovna dneska jsem v   popelnici našla zbytky jejich někdejší   sbírky. Inu - všechna sláva,polní tráva!