Pojedeme k moři

Jedenáctiletý Tomáš se chce stát filmařem, a když dostane k narozeninám kameru, rozhodne se natočit svůj první film – o své rodině a kamarádovi. Postupně tak poznáváme jeho tatínka, maminku, babičku, ale i kamaráda Harise, který mu pomáhá s natáčením. Kluci blbnou a užívají si natáčení, ale jen do chvíle než zjistí, že kamera dokáže odhalit i věci, které jsou nepříjemné – například pravdu o jejich spolužačce, kterou Tomáš miluje anebo – že mu jeho táta lže! Dvakrát týdně tajně odjíždí místo práce bůhvíkam, ale zapírá to. Tomáš, i když má obavu, že se dozví něco, co bude bolet, se rozhodne tomu přijít na kloub. Netuší, že narazil na rodinné tajemství, které má mnohem hlubší kořeny, než se zprvu zdálo… Jeho odhalení je šokující i čisté svou neokázalou jednoduchostí a lidskostí.

Film je dětsky upřímný, hravý, spontánní, humorně vyprávěný, ale místy i drsný až krutý. Film pro celou rodinu a pro ty, kteří neztratili dar dětského pohledu na svět, film, který dojme i pobaví. Film o dospívání a o odvaze dospět.

Pojedeme k moři je výjimečný film nejen příběhem, ale i režijním uchopením – je celý vyprávěný pohledem jedenáctiletého kluka, který si svůj příběh režíruje i natáčí – nejdříve má svoji kameru, k níž posléze přibude druhá – Harisova. Většina záběrů je snímaná jakoby „z ruky“.

Zdroj: ČT

POZOR SPOILER

Malý jedenáctiletý Tomáš Hrobský by se rád stal filmovým režisérem. Když dostane ke kameře střihový program, začne točit film o lidech a věcech kolem sebe. Hlavně tedy o kamarádovi z Jugoslávie Harisi Kubálkovi a také o holce Stáně, kterou miluje. Tom musí hrát fotbal, což jej nebaví. Jednoho dne přijde na to, že jeho otec občas odjíždí pryč a Tomášovi lže, že je doma. Tom se domnívá, že otec má jinou ženu. Stáňa se přiznává, že se jí líbí Haris. Ten pak doma natočí nějaký virvál, který dělá jeho otec. Tondova babička má narozeniny a on si s ní zatančí. Pak opět natočí melu u Harise a tentokrát dostane na budku i Haris. Kluci pak vypátrají, že Tondův otec skutečně jezdí za ženou. Tondova bábi umírá a on je naposledy na fotbale jako hráč. Jako vždy jen na střídačce. A pak otce překvapí na místě, kam vždy tajně jezdíval. Překvapení je to pro všechny a pro Toma přibude další…

Jedenáctiletý obdivovatel Miloše Formana začne na malou kameru natáčet film o sobě a svém nejlepším kamarádovi a odhalí přitom jedno rodinné tajemství. Populární herec Jiří Mádl debutoval jako scenárista a režisér, k potěše řady českých recenzentů, kteří ocenili nejen originální formu jeho filmu.
Jiří Mádl na české filmové scéně figuruje přesně deset let, debutoval v sedmnácti letech jako jeden z hlavních hrdinů divácky úspěšné teenagerovské komedie Karla Janáka Snowboarďáci (2004). Od té doby se z něj stal často obsazovaný, oblíbený a také uznávaný herec. Za svůj výkon v dramatu Děti noci (2008) získal Křišťálový glóbus na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Letos jeho umělecký kredit podpořil jeho první celovečerní autorský projekt. Příběh o malém obdivovateli Miloše Formana, který při natáčení vlastního filmu odhalí velké rodinné tajemství, sám napsal. Scénář vyšel ze studentského projektu pro Film Academy New York, kde Mádl před třemi lety studoval. Po počátečním odmítání se nakonec rozhodl svůj scénář režírovat.
Na jeho rozhodnutí chopit se režie měla vliv především nezvyklá forma snímku, jenž se záměrně snaží vypadat, jako kdyby ho opravdu natočili (na ruční kameru a digitální zrcadlovky) a sestříhali (na domácím počítači) jedenáctiletý Tomáš a jeho spolužák a kamarád s chorvatskými kořeny Haris. Tedy dva obyčejní kluci z Českých Budějovic. V jihočeském městě se film také odehrává a Mádl odtamtud dokonce pochází. Některé postavy Pojedeme k moři inspirovali jeho skuteční známí, příběh je nicméně fiktivní. „Cílem mého scénáře i režijního uchopení je, aby divák získal pocit, že film opravdu natočil Tomáš, protože dostupnost a technologická gramotnost nejmladší generace už takový jev umožňují," uvedl Jiří Mádl.
Snímek Pojedeme k moři sice svou původní formu neudrží do všech detailů, ale díky ní může s komickým nadhledem zachytit okamžiky dětské hravosti, spontánní radosti a naivity a obsahovat lyrické scény, v nichž kluci zkouší různé nápady. Zároveň se děj nevyhýbá vážnějším tématům, jako jsou domácí násilí, šikana nebo smrt. Tím se z dětského filmu stává tragikomedie o dospívání, viděná očima protagonisty, a o to je emocionálnější. „Když člověk hledá věci, které ho zajímají a které chce, ale nachází to, co je nepříjemné, zato skutečné a vlastně je za to rád - tak v té chvíli, kdy ocení nepříjemnou pravdu, se stává dospělým," popisuje okamžik proměny dítěte v dospívajícího Jiří Mádl.

Iva Přivřelová, LFŠ 2014

Hrdinou příběhu je desetiletý kluk Tomáš. Je ale zároveň vypravěčem, kameramanem a režisérem svého filmu. K narozeninám dostane kameru a rozhodne se, že natočí film jako Miloš Forman. Stane se tak vypravěčem, kameramanem i režisérem hluboce lidského příběhu, v němž poznáme jeho rodinu, maminku, tatínka, babičku, školu, kamarády...
Příběhu nechybí ani velké detektivní pátrání za tatínkovým tajemstvím. Tomáš totiž otce podezřívá, že má jinou paní a rozhodne se, že udělá vše pro to, aby táta zůstal s nimi. A to vše optikou dětského bezelstného pohledu, dětskou upřímností, která někdy až bolí, ale i s velkým smyslem pro humor.

zdroj: Falcon

Scenáristický a režijní debut oblíbeného herce Jiřího Mádla Pojedeme k moři je klasickým rodinným snímkem se zajímavým tématem. – Jedenáctiletý Tomáš Hrobský, který chce být režisérem, se rozhodne natočit film o sobě, o kamarádu Harisovi a o své rodině. V jednoduché zápletce zároveň pátrá po příčinách otcova lhaní, a odhalí tak rodinné tajemství: sám je adoptovaný a má nevlastního postiženého bratra, který je v rehabilitačním centru, kde se o něj stará maminka fyzioterapeutka a kam za ním tatínek jezdí tak často, jak to jen jde. Zároveň se ve filmu řeší Tomášův problém se spolužačkou Stáňou, do níž je chlapec zamilovaný, a domácí násilí v Harisově rodině, jež dopadne tak, že kamarád s maminkou Chorvatkou a s bráškou opustí násilnického otce a odjedou do její rodné země. – Syžet zároveň určil koncepci filmu, spočívající v „syrovém“ záznamu Tomášovy zrcadlovky, často pracující se skrytými záběry i se záměrnými nedokonalostmi. Kromě těchto „přiznaných“ natáčecích postupů tu samozřejmě existuje i „objektivní“ profesionální záznam, snímaný rovněž digitální zrcadlovkou. Velkou předností nenápadného filmu jsou autentické výkony obou dětských představitelů a jeho osobitá spontánnost a svěžest pohledu, jež ho odlišují od běžné české produkce. – Snímek je uvozen nápaditou titulkovou sekvencí s konstatováním, že se jedná o „film Tomáše Hrobského“ a že v hlavních rolích vystupují taťka, mamka, babička Zdena nebo třeba pan taxikář. – Jiří Mádl napsal scénář jako studijní projekt na scenáristickém kurzu na Newyorské filmové akademii (NYFA).
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2014