Pohádka o putování

První
co mě při filmu napadlo, byl odkaz na Sněhovou   královnu. Tam Gerda a Káj, zde Marta a Máj, tam   cesta, zde cesta, tam pokřivený obraz světa,   zde bizarně pokřivený svět samotný. Hned pak   jsem vzpomněl na fenomenální, dnes už   pozapomenutou píseň Yvonne Přenosilové   "Zimní království" (1968). Navíc pod   nastíněným příběhem lze snadno rozpoznat   mnohé sociálně kritické motivy, které by v   danou dobu a daném systému asi jinak neprošly,   a které věru dramaticky podtrhuje depresivní,   ba až hororová atmosféra filmu. Ten v mých   zůstal očích spíš ponurou baladou než   pohádkou pro děti. Dal bych desítku, ale   pohádka má končit výrazně kladně, aby to   vyvážilo předchozí strasti, což zde splněno   nebylo. Škoda.

Velmi
drsná a pochmurná pohádka.Matně jsem si jí   pamatoval z dětství a znovuzkouknutí bránilo   to,že jsem si nepamatoval název.Nedávno jsem se   ho ale dozvěděl a hned jí skoukl:-)No dojmy   skoro jako poprvé...Manželka koukala s pusou   otevřenou a furt se ptala,jak jsem to mohl jako   dítě vidět,aniž by to nechalo na mě nějaké   šrámy na duši:-)Doporučuju,ale před   puštěním dětem,raději nejprve sami   posuďte,zda to zvládnou

Pohádku jsem poprvé viděla v kině, kde jsem na   ní byla s družinou. Takže mi mohlo být   nějakých osm, devět let. Pamatuju si, že mi   hlavní hrdinka lezla na nervy neustálým   nářkem, ječením a histerií. Občas mi děj   přišel zdlouhavý a divný. Ale jinak jsem se   krásně bála, hlavně morová rána byla ponurá   a děsivá. V dospělosti jsem se pak s chutí   podívala jak moc se změnilo moje vnímání:-) a   jak úsměvné jsou scény, které mi připadaly   tak děsivé.

Považuji za škodu, že se této pohádce naše   hlavní televize vyhýbají. Sice by patřila do   druhé ligy, nicméně ji považuji za   originální a hodilo by se ji občas odvysílat.   Dost často se na ní i zde na webu   návštěvníci ptají.
Na svoji dobu a státy,   kde byla natáčena, je výpravná Obsahuje   takový ten ruský patos, což filmu může u   českých diváků škodit. Je místy i ponurá a   působí depresivně. Ale ne zase tolik. Pohádka,   ve které se sestra snaží najít svého bratra,   který má mimořádné schopnosti, patří k tomu   lepšímu co bylo natočeno v osmdesátých   letech.

Velmi ponurá, depresivní, přesto ale krásná   pohádka, zejména scéna s morovou ženou a   Orlandova smrt zanechá u většiny diváků   nesmazatelný dojem. Ovšem i další dějové   linie, jako zazdění ve věži a následný   útěk na plachtách je velmi emotivní. Nemluvě   o přeposlední scéně, kdy Marta úpí v   žaláři, vzpomíná na Orlanda a vyčítá   Majovi jeho zkažený charakter. A když Maj v   závěru kreslí křídla, jednomu by se málem   chtělo brečet. Pouze dějová linie s drakem mě   nijak zvlášť neoslovila, nějak mi do filmu   nepasuje. Zřejmě proto, že v tomto takřka   hororovém dramatu působila až moc pohádkově.   90%