Písnička za groš

Nu název mne měl varovat.   Už úvodní jekot mi lezl na   nervy. A že nebyl krátký.   Ale pak se to naštěstí   zlomí v poměrně hezkou   agitku s hezkou písničkou.   No, co no, že hodnotím   výše, viděl jsem i větší   kraviny. A to jsem si moc   dobře všiml v závěru   obří fotky masového vraha   za zpěváky. A nevisel tam   sám.

Tendenční film ze života   dvou mladých umělců. Jeden   se živí jako skladatel a   druhý píše dramatické   texty. Hrdinou je spíše ten,   který k sobě notičky   skládá. A aby to nebylo   příliš vážné, tak se   rozhodne skládat něco pro   lidi. Spíše je k tomu   uprošen. Film je takové   poměrně neškodné dílko   znázorňující radosti své   doby. Lidé pracovali a   chtělo se jim do zpěvu. Byla   to doba, kdy se děti v   pionýrských krojích   pohybovaly i doma.
Do   života hrdinů vstupují   mladé ženy a je tu i nutná   láska. Film Písnička za   groš patří k filmům   řádících se k agitkám.   Toto dílo je prosto   jakéhokoli padoucha či   záškodníka a nebo dokonce   špiona. Je poměrně   neškodný. Dnešní divák   však jeho obsahu ani trochu   neuvěří.

Už jen skuteční pamětníci   si dokážou připomenout   krásnou melodickou písničku   pocházející z tohoto   snímku pod názvem ´U nás   jaro nekončí´, která   patří ke směti   budovatelských písní k   dobré náladě a pracovní   ušlechtilosti. Takový je   samozřejmě i tento   veseloherní snímek o   hledání nové nejlepší   písničky československým   rozhlasem. Námět již dnes   není ojedinělý, což   znamená, že takováto   dějová šablona se   používala hodně často.   Autor krásných písniček se   skutečně najde, jenomže se   kvůli obavám z neúspěchu a   následné ostudy prezentuje   pod pseudonymem a tak nikdo   neví, kdo to vlastně je.   Začne po něm urputné   pátrání a jen divák po   chvíli zjistí, že je   blíže, než si kdo myslí.   Jak to celé dopadne už musí   být každému jasné.   Moralizační aspekt   příběhu je totožný s tzv.   výrobními agitačními   snímky, což je - věřit si.   To, že si někdo myslí, že   něco nedokáže ještě   neznamená, že tomu tak i   skutečně je. Důležité je   to alespoň zkusit, což   znají i mnozí dnešní   autoři či zpěváci   vystupující v různých   televizních soutěžích.   Veselohra je skutečně   veselá, plná života a   úsměvů a co se týče té   politiky, zase až tak hrozné   to není, i když prezentace   společné práce tu   samozřejmě nechybí.   Obyvatelé domu začnou   společně s plnou vervou,   energií a samozřejmě s   patřičným úsměvem   vyklízet dvorek, aby si tam   udělali záhonky. Snímek z   počátku padesátých let je   svou agitační atmosférou na   dnešní dobu značně   kontraproduktivní, ale na   druhou stranu zcela   neškodný.