Pianistka

Znovu nekompromisní Haneke
Pianistka (2001) *****
Úvodní titulky se   zvukově sekanými pasážemi   jsou víc, než jen lehké   pohlavky – Haneke. Velkou   část Hanekeho interpretace   více méně autobiografické   knihy, Nobelovou cenou za   literaturu oceněné,   spisovatelky Elfrede   Jelinekové je útrpný život   milovnice duše hudby, jejíž   potlačovaná vášeň   proniká na povrch jen skrze   vnímání mistrovské hudby.   Vše ostatní je pro ni jen   náhražka. Žije svou   frustrací staré panny před   čtyřicítkou, která lásku   nahrazuje sebetrýzněním.   To, že stále spí v posteli   vedle své despotické matky   zmar jejího život jen   podtrhuje. (Annie Girardot je   skvělá. Díky síle   osobnosti skutečně velké   herečky a Hanekeho režii   nevnímám tu slavnou   Girrardotku, ale starou ženu,   která nenechala svou dceru   dospět). Po většinu času   je mi té hypercitlivé   profesorky klavíru líto.   Třeba když zahlédnu, že   má na koncertě rtěnku,   která narušuje outfit staré   panny (zde baloňák, šátek   a kožená brašna). ... Ale,   ani když se objeví téměř   princ na bílém koni, tak se   Erika Kohut (skvěká a   nezaměnitelná Isabelle   Huppert) nepokusí o   překročení vlastního   stínu do světla života, ale   naopak stahuje Waltera   Klemmera do bahna odříkání   a ponížení. ...Milování a   šťastné konce u Hanekeho   nehledej. Kdo věděl na čí   film jde a mylně nečekal   soft porno, ten ví. ...Haneke   je krutý, tak krutý jako   složité lidské vztahy.   ...P.S.:Haneke je mistr pauzy,   který navíc vždy naprosto   přesně ví, kde má být   kamera.

Šokující příběh, který   jen tak nepustíte z hlavy, to   je Pianistka.Erika Kohutová   je rozpolcená osobnost, na   jedné straně famózní   klavíristka a v soukromí   zvrácená žena, která žije   s despotickou matkou.Tento   neuvěřitelný příběh je   koncertem skvělé hudby a   bezchybných hereckých   výkonů a nakonci jenom   zíráte s pusou dokořán.

Kontroverzní snímek vyvolal   ve své době hodně různých   reakcí.Jedni ho odsuzovali   pro přílišnou otevřenost   sexuálních scén a   pervéznost,druzí z něj byli   nadšeni a viděli v něm   hlubší téma a psychlogickou   rovinu.Řekla bych,že pravda   je někde   uprostřed.Sexuální scény   ve filmech jsou již zcela   běžné a příliš   nešokují.Film nám spíše   ukazuje příběh nešťastné   ženy,psychicky týrané   vlastní matkou od které se   nedokáže odpoutat.Láska k   mladému studentovi nám pak   odhaluje její   sadomachistické sklony a   perverzi.Svými nezvyklými   požadavky ho však od vztahu   odradí.I když si na závěr   své jednání uvědomí je   už pozdě.Její milenec jí   opovrhuje.Tento těžce   stravitelný film nedostanete   z hlavy dlouho.

sobecká láska matky dovede zničit
PROFESORKA ERIKA KOHUT -   přiznám se, že ani mně   není úplně jasná její   postava. Bude to asi tím, že   ona sama nebyla tím kým   opravdu byla ve svém nitru,   které sama neznala. V tom   případě postavu zahrála   Isabelle Huppert dokonale. Ve   mně film vzbuzuje pocit, že   tvrdá a zlá paní na povrch   - tím ukrývala její   vnitřní nenaplněné já.   Myslím si, že se na ní   odrazil život s její matkou,   která jí nalinkovala   klavírní život a zcela ji   vytrhla od normálního   života. Erika nežila v   lásce, ale v sobectví své   matky, jak mohla umět   milovat. Nikdy se nestala   ženou, matkou, milenkou -   zůstala zaostalá za všemi.   Strádala citově i   sexuálně. Její obranou byla   neústupná přísnost a tím   se od světa a okolí zcela   odřízla. Měla tam obrovskou   bariéru. Znala jen klavír a   léta dřiny na klavír,   panovačnou matku. Její city   a touhy neměla jak uplatnit a   muselo to z ní. Ona nebyla   vůbec v pohodě, nebyla nikdy   plně nad věcí, jen si na to   hrála. Pod jejím tvrdým   slovem se skrýval pláč   její duše. Myslím, že   neměla vůbec žádnou   zkušenost s muži. Kromě   kabinek s pornem. To byl její   jediný svět s muži, víc   nepoznala. Doma neměla   žádné soukromí a matka   věděla o každém kroku.   Možná chtěla normální   lásku a cit, ale jak to mohla   vědět když to nepoznala. Z   velkého neznáma měla   strach, nechtěla si vůlbec   připustit že by mohla   milovat - nevěděla co s   tím. (napadlo mne, že ty   pouta a provaz si vymyslela) V   závěru nevypadala na   masochistku vůbec - protože   násilí si tedy vůbec   neužívala. Zamilovala se a   vůbec nevěděla co s tím.   Ostatně nezamilovat se do   postavy, kterou hrál Benoît   Magimel opravdu skvěle, pro   ženu téměř nepolíbenou to   bylo nemožné. Benoit Magimel   se s tím vším vyrovnal   lépe, ale na můj vkus dost   drsně. I on částečně   hrál kluka nad věcí a   dávalo mu to dost na   "ústa" o ženy   jistě neměl nouzi, zde se   pustil někam kde asi vůbec   nikdy být nechtěl.   Přehnaná krutost v něm byla   z mého pohledu z části   zoufalství z nenávisti,   které to mělo přehlušit.   Film má otevřený konec ...   Film hodnotím 4 jako dobrý   psychologický film, nad   kterým se zasmyslíte
Scénář vznikl podle   údajně i částečně   autobiografické knihy   nositelky Nobelovy ceny za   literaturu Elfriede Jelinek

Velmi zajimavy film o zene,   která je ucitelkou na   konzervatori. Postupem casu se   zamiluje do svého jednoho   studenta. Ten jeji lasku   opetuje az do doby nez zjisti,   ze jeji chovani ja zvrhle a   divne. Ma totiž v sobe   skrytou perveznost,   sadomasochismus a   sebeublizovani. On ji ovsem da   lekci a ona zjisti, ze tyto   veci vubec delat nechce, ale   uz je pozde. On jiz nema   duveru zacinat tento vztah   znova. Opravdu pro otrle   povahy.

:-)
O francouzích je známo, že   se vyžívají v různých   perverznostech od pojídání   šneků a žab, přez   pořádání různých   rebélií a revolucí až po   roztodivné sexuální   praktiky. Jiným národům   stačilo 40, maximálně 70   let na to, aby zjistily, že   komunizmus je slepá ulička.   Francouzům ne. Oni mají   svého prezidenta a ten je   vede stále kupředu. A to je   ještě na místní poměry   pravičák. Stejně tak i   tento film je na místní   poměry asi běžná   záležitost, ale divákům z   ostatních zemí se v   některých momentech možná   bude zdát poněkud   neortodoxní. Na filmu se   koprodukčně podíleli   rakušáci, kteří se na   první pohled jeví jako   poněkud menší zvrhlíci.   Ale to jen protože většina   z nich úspěšně tají,   proč tak často chodí do   sklepa.

Tématika sexu je zde spíše   než vrušující velmi   odpuzující, reálný pohled   na to jací lidé mezi námi   žijí. Dodnes my běhá mráz   po zádech ze scény s vanou,   žiletkou a roztaženýma   nohama...

Těžký a silně perverzní   snímek o nenápadné   učitelce klavíru a jejich   trochu výstředních   sexuálních choutkách,   které by ráda vyzkoušela na   svém novém žákovi.   Zbytečně zdlouhavé,   odtažité a popravdě   nepříliš zajímavé.

Miluj mě, prosím - to jsem   dlouho neslyšela... Hezčí   herečku neměli? - body míň   už jen za ni a loudavý   smrádek, který vanul z   tohoto filmu. Pianistka   prostě rozhodně nemá na   Trierovu Nymfomanku, tohle   vlastně ani o sexu nebylo.   Zvrácené filmy mám pro svou   povahu ráda, ale tohle byla   prostě nuda a nuda, a to byť   to mělo zajímavé scénky.   Benoît Magimel byl ale   opravdu věrohodný.