Petrolejové lampy

Vynikající filmové drama, které patří k   vrcholům práce Juraje Herze. Silný příběh   natočený podle románu Jaroslava Havlíčka je   doslova nabitý emocemi a má skvělou atmosféru   vyzařující velkou autentičnost. Na tom má   největší zásluhu výtečná kamera Dodo   Šimončiče a herecké výkony. Iva Janžurová   je skvělá (tak jako obvykle) ale Petr Čepek je   přímo úžasný. Kdo chce vidět všechno to   nejlepší z naší kinematografie tenhle film   prostě nesmí vynechat!

Herecký koncert Ivy Janžurové a Petra Čepka,   film patří do Zlaté pokladnice českého filmu   a je příjemné, se občas na něj podívat. U   Janžurové a rovněž Bohdalové nebo Menšíka   obdivujeme jejich herecký naturál, zvládnou jak   dramatickou tak komediální tvorbu a jejich filmy   nestárnou...

V tomto filmu je třeba hlavně poukázat na   herecký koncert dvou hlavních protagonistů -   P.Čepka a I.Janžurové. Na to se   nazapomíná.
Nikdy nezapomenu, jak se postava   P.Čepka v průběhu filmu měnila.

Proč se ty dvě minuly
Tenhle film je zvláštní, i tématem i obsahem.   Nečetl jsem literární předlohu, asi to bude   nějaká bichle. Film je jedním slovem skvělý -   to co předvedla Janžurová, Čepek, to je   herecký koncert před kterým nelze než   smeknout. Herci par excelans.

Nej scéna z   celého filmu je ta, ve které se ve vlaku   setkává Štěpa s malou holčičkou - a ony se   vzájemně hladí přes sklo a dávají si pusy -   tolik lidskosti a zároveň tragiky v téhle   scéně - žena která touží celým srdcem po   dítěti, se setkává s dítětem, které touží   po citu a lásce - já snad v životě neviděl   dojemnější scénu ve filmu. O to smutnější   je, že ta holčička jela v doprovodu jeptišky   na štěpčin statek - byla to totiž Pavlova   dcera, která vyrůstal v sirotčinci řádových   sester? (nebo jak lze nazvat dětský domov ve   kterém jsou řádové sestry). A stačila minuta,   aby se ty dvě sešly - Štěpa se vrátila o   minutu později na statek a holčička mezitím s   jeptiškou odešla - a zas je tu podobenství -   někdy minuta rozhodně o celém dalším   životě. Myslím, že by ty dvě - Štěpa i   holčička k sobě pasovaly...

Film vřele   doporučuji ke zhlédnutí - výborný film,   výborné vykreslení postav. Klobouk dolů před   tvůrci.

Toto je FILM !!!! Takto má vypadat   poctivá FILMAŘINA.

Slabší film bohužel. Janžurová se bohužel   těmto rolím vyhýbala a bylo to vidět i na   podání výkonu což je škoda. Mohla z ní být   dobrá dramatická herečka kdyby chtěla. Na   filmu je vidět, že výkony nechávala na   Rosůlkové a Čepkovy.

Konstatovat, že adaptace románu Jaroslava   Havlíčka, se režisérovi J. Herzovi opravdu   podařila, je zajisté tzv. nošením dříví do   lesa. Kromě silného příběhu na tom   samozřejmě mají největší zásluhu   představitelé obou hlavních rolí - Iva   Janžurová a Petr Čepek. Sledovat jejich osudy,   plné naděje a zmaru je opravdu divácká   lahůdka!

Hvězda Iva Janžurová opět září. Její   staropanenská Štěpa je nádherná bytost. Je   veselá, pracovitá a vstřícná, prostě   člověk, kterého musí mít každý rád.   Touží se vdát a vdá se za bratrance Pavla.   Její sen se hroutí, když zjistí ,že její   manžel je prožraný pohlavní chorobou a že z   manželství nebude nic. Vlastně se jí stala   nespravedlnost, její srdce je postupně ubito   všeobecným posměchem okolí. A honorace města   padlo na dno. Skvělé!!!

Tragédie lidského života. Úchvatná je scéna   s dítětem ve vlaku, když Štěpa ztratila   naději na vlastní dítě. Naopak směšně dnes   působí onen optimistický silvestrovský projev   z přelomu 19. a 20. století, podle nějž   nebudou války a práce nebude otročinou. Dnes   už by se nikdo podobných bláhových   předpovědí neodvážil; víme, že to tak bude   navždy anebo předpokládáme již jen   apokalypsu. Na jinak vynikajícím filmu se mi   nelíbí opět ryze české specifikum:   naturalistické výjevy zabíjení zvířat, v   tomto případě střílení holubů syfilitickým   důstojníkem. Štěstí, že jsme se nemuseli   přímo dívat i na zastřelení toho malého   králíčka. Lidé jsou prostě bestie, a žádná   jejich třeba sebevětší tragédie proto   nedojímá.

Fráze o hereckém koncertu je tentokrát na   místě. Při vší úctě k výkonu Ivy   Janžurové si to nejatraktivnější v něm   vyzobal samozřejmě Petr Čepek, jehož proměna   nebo spíš rozklad bere dech a jeho odporný   smích "ostane v mé paměti povždy".   Příběh jednoho zmarněného snu je podaný se   slušnou dávkou syrovosti i když si dovedu   představit, že by se v tomhle směru dalo i   přidat. Vlastně nemám co bych filmu vytknul,   fantastičtí herci, silný příběh, ale přesto   jsem se nějaké bouře emocí nedočkal. I když   jsou tu i velmi silné scény, například ta, v   níž se Štěpa objeví na korzu s klátícím se   a dementně se řehnícím Pavlem už v   pokročilém stádiu nemoci.

...filmu nemůžu dát plný počet hvězdiček,   jelikož jsem četla knihu a ta je přece jen o   něco lepší.Film je ale sám o sobě velice   dobrý a hlavní představitelé zde předvádí   úžasné výkony...