Pes, který měl rád vlaky

Pro mě nezapomenutelný film, který poodhaluje   velké množství trápení a bídy. Hlavní   postavou je uprchlá vězenkyně Mika, která ve   své podstatě není špatným člověkem   (alespoň já ji tak nevidím). Bez střechy nad   hlavou se toulá, hledá své místo na slunci a   sní o Paříži, ale zatím zná jen vězení,   nezájem rodičů, krádeže a špínu. Je   podvedená a prodaná, následně i zbitá a   surově znásilněná. Má jenom svůj sen, nic   jiného jakoby jí nezajímalo ani netěšilo.   Divák má mnoho příležitostí přemýšlet o   jejím charakteru, chování i o jejím životě a   situaci.
Druhým případem utrpení je Malý.   Člověk, který je schopen cítit mnoho lásky a   obětovat pro ni vše. Nejprve se vydává   napříč krajinou, aby našel milovaného psa,   který před časem skočil do vlaku a zmizel.   Při svém putování objeví další, novou   lásku – Miku, která mu obrátí život na ruby   a stahuje ho do své bídy až se pro něj stane   osudem, který neznamená nic jiného než   definitivní tragický konec. A kdepak je ona   Paříž a světlé zítřky s ní spojené?   (Slogan k filmu je naprosto přesně výstižný.)