Padlé ženy

POZOR SPOILER!

Dívku Margaret znásilní na oslavě bratranec Kevin. Další dívka Bernardette mluví s chlapci a třetí Rose má nemanželské dítě, které dá k adopci. Všechna tato tři děvčata se dostanou do tzv. Magdaleniny prádelny. Zde pracují, spí a žijí podivný život. Nesmí spolu ani mluvit. Když jedna z nich uprchne, je vlastním otcem dotažena za vlasy zpět. Zdejší řádové sestry dívkám toto „přežívání“ nijak neusnadňují, naopak jim to ztrpčují jak a kde se dá. Bernardette ukáže jednomu závozníkovi ohanbí, aby jí dopomohl k útěku. Ale on v poslední chvíli zklame a kýžené dveře ke svobodě neotevře. Jiná dívka Kristina (která má venku dítě), jde schválně spát v mokré košili, onemocní a pokusí se oběsit, ale „kamarádky“ ji na poslední chvíli zachrání /61/. Později je stejně odvezena do blázince, i když za něco jiného. Další dvě dívky plánují útěk. Udělají však při tom hluk. Takže se zdá, že se jim to nepovede. Navíc vznikla potyčka o klíč…

Pozoruhodné drama Padlé ženy natočil skotský herec Peter Mullan. V mnoha ohledech šokující a drásavý snímek byl inspirován skutečnými lidskými osudy z Irska v polovině šedesátých let 20. století, jak je zaznamenal dokumentární film Sex v chladném podnebí (1998). Čtyři ženy v něm mluvily o životě, zčásti stráveném v domech řádu milosrdných sester Marie Magdalské. Po vzoru prodejné hříšnice, která nabízela tělo chlípníkům, ale díky pokání, odříkání a usilovné práci nalezla spasení, měly i tyto „padlé ženy“ očistit své „nestoudné“ duše. Místo toho však byly vystaveny psychickému i fyzickému teroru. – Scenárista a režisér Mullan vychází z otřesného svědectví a sleduje dramaticky vyhrocené osudy tří dívek, které se v klášteře ocitly z různých „modelových“ příčin, jejichž společným jmenovatelem bylo zrůdné pokrytectví bigotní společnosti. - Margaret se stala obětí znásilnění ve vlastní rodině, Bernadette, vyrůstající v sirotčinci, byla pro katolické puritány až příliš vyzývavá a Rose je svobodná matka. V řádu milosrdných sester se tyto „provinilé“ dívky žádného milosrdenství nedočkají. Mezi otrockou prací v prádelně a modlitbami jsou neustále ponižovány, zastrašovány, bity i sexuálně zneužívány. Avšak právě proto se z nich zvolna stávají osobnosti, vědomé si hodnot prostého lidského života. – Drama je natočeno strohou ruční kamerou, jež mu spolu s vybledlým obrazem a s „tělesnými“ hereckými výkony hlavních aktérek dodává drtivě autentickou atmosféru. Autor dosahuje trýznivého účinku i v momentech, kdy dívky nejsou fyzicky týrány. Klíčová je „koncentráková“ scéna, v níž jeptišky ve sprše hodnotí tělesné proporce nahých ponížených dívek. – Postavy ovšem rozhodně nejsou černobílé; jeptišky jednají vesměs podle přesvědčení, v němž byly vychovány, a ne všechny dívky jsou andělské bytosti. – Snímek, který svým tématem rozhodně není v britské kinematografii ojedinělý, vyvolal v náboženských kruzích (především ve Vatikánu a v USA) útočné reakce, stejně jako každé dílo, dotýkající se „nedotknutelných“ tabu a zatvrzelých doktrín katolicismu. Tvůrce navzdory zjevnému rozhořčení nenatočil protikatolický pamflet, ale drama o institucionalizované teokratické krutosti, „ospravedlňované“ anachronickými představami o mravnosti, chlípnosti a spasení. Chtěl jím připomenout dlouho zamlčovanou křivdu, spáchanou na tisících dívkách, a zdůraznit, že tyto dickensovské polepšovny, barbarsky odpírající právo na svobodný život ženám, které nespáchaly žádný zločin, byly v Irsku zrušeny teprve před osmi lety...
-tse-, Filmový přehled 2004/4

Slavný britský herec Peter Mullan, který si v roce 1998 odvezl z Cannes cenu za nejlepší herecký výkon ve filmu Jmenuji se Joe režiséra Kena Loache, se ujal režie příběhu inspirovaný skutečnou událostí z Irska minulého století a dal vzniku zajímavému i šokujícímu snímku Padlé ženy. Příběh, je drsnou kritikou irské společnosti, která v druhé polovině 20. století, „provinilým“ dívkám a ženám na okraji společnosti, nedává právo na svobodný život, nýbrž na teror v klášteru milosrdných sester. Film Padlé ženy uspěl na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, kde získal hlavní cenu Zlatého lva. Dále snímek získal ocenění na festivalech v Torontu, Nesportu, Nantucketu, Los Angeles a dalších.

Irsko v šedesátých letech minulého století. Do kláštera vedeného řádem milosrdných sester posílány provinilé dívky – svobodné matky nebo dívky, které se chovaly příliš vyzývavě nebo se staly nevinnou obětí znásilnění. Žádná z nich si však nedovede představit, co ji za zdmi kláštera, kde si svůj hřích musí odpykat, čeká. Tvrdá práce je asi tím nejmenším zlem. Pobyt přináší i ponížení a přísné despotické zacházení sester, včetně sestry představené, zaštiťující se tím, že jedná z vůle boží a pro dobro svých schovanek.
Film získal na MFF v Benátkách 2002 Zlatého Lva, na MFF v Torontu Discovery Award, v roce 2003 na West film festivalu v Los Angeles Cenu diváků.

Irsko v šedesátých letech minulého století. Do kláštera vedeného řádem milosrdných sester jsou posílány provinilé dívky - svobodné matky nebo dívky, které se chovaly příliš vyzývavě nebo se staly nevinnými oběťmi znásilnění. Žádná z nich si však nedovede představit, co ji za zdmi kláštera, kde si svůj „hřích" musí odpykat, čeká. Tvrdá práce je asi tím nejmenším zlem. Pobyt přináší i ponížení a přísné despotické zacházení sester, včetně sestry představené, zaštiťující se tím, že jedná z vůle boží a pro dobro svých schovanek. Režisér Peter Mullan k snímku dodává: „Nikdy bych nebyl schopen sám takovýto příběh vymyslet, nejsem tak dobrý v dramaturgii. Co je pro mě opravdu velké zklamání, je postoj některých lidí, kteří tvrdí, že se nikdy nic takového nestalo. Přesto nepovažuji svůj film za protikatolický. Považuji ho za pokus napravit křivdu, jež se stala tisícům mladých dívek. A udivuje mě, že poslední ,polepšovna' tohoto typu byla v Irsku zrušena teprve před šesti lety."
38. MFF Karlovy Vary

Irsko v šedesátých letech minulého století. Do kláštera vedeného řádem milosrdných sester jsou posílána provinilá děvčata – svobodné matky či dívky, které se chovaly buď příliš vyzývavě, nebo se staly nevinnými oběťmi znásilnění. Žádná z nich si však nedovede představit, co ji za zdmi kláštera, kde si svůj „hřích“ musí odpykat, čeká. Tvrdá práce je asi tím nejmenším zlem. Pobyt přináší i ponížení a přísné despotické zacházení sester, včetně sestry představené, zaštiťující se tím, že jedná z vůle boží a pro dobro svých schovanek. Režisér Peter Mullan k filmu dodává: „Nikdy bych nebyl schopen sám takovýto příběh vymyslet, nejsem tak dobrý v dramaturgii. Co je pro mě opravdu velké zklamání, je postoj některých lidí, kteří tvrdí, že se nikdy nic takového nestalo. Přesto nepovažuji svůj film za protikatolický. Je pokusem napravit křivdu, jež se stala tisícům mladých dívek. A udivuje mě, že poslední ‚polepšovna‛ tohoto typu byla v Irsku zrušena teprve před šesti lety".
Na MFF v Benátkách 2002 získal snímek Zlatého lva, na MFF v Torontu Discovery Award a loni na West Film festivalu v Los Angeles Cenu diváků.
Kino Aero