Ostře sledované vlaky

Přestože tam kdesi je válka, život na malém nádražíčku plyne vcelku poklidně. Pan přednosta rozmlouvá se svými holuby, sukničkář a výpravčí Hubička orazítkuje dívčí zadeček služebními razítky, rada Zednicek nabádá zaměstnance k věrnosti Führerovi, stanicí projíždí jeden vlak za druhým a do služby poprvé nastupuje nesmělý železničářský elév Miloš Hrma. Vyplašeným, nevinným pohledem sleduje život na nádražíčku, zejména pak erotické jiskření pod povrchem, o které se stará nejen nenapravitelný sukničkář Hubička, ale také několik sestřiček z lazaretního vlaku odstaveného na jedné z kolejí, které si přivydělávají prostitucí. Miloš, kterému se líbí průvodčí Máša, by také rád okusil erotické hrátky, ale neví, jak na to. Proto se pokusí o sebevraždu, ale je zachráněn a na radu doktora Brabce se rozhodne hledat starší, zkušenou ženu, jež by jej zasvětila do tajů milostných hrátek. Jenže po sabotáži na hlavní trati se poklidné nádražíčko stane místem, kudy projíždějí důležité vojenské transporty, a ten, který převáží náklad munice, je nutno zničit.

Zdroj: Nova

Celovečerní černobílý debut Jiřího Menzela získal v roce 1968 Oscara za nejlepší zahraniční film. To však rozhodně není ten jediný důvod, proč se mu letos dostalo speciální péče restaurátorů. Protektorátní drama obohacené hrabalovským humorem neztrácí na smutném kouzlu ani téměř půl století od vzniku.
Nádraží Kostomlaty, zima, druhá světová válka. Posilou svérázného osazenstva stanice se stává mladý a nesmělý elév Miloš Hrma. Seznamuje se s výpravčím Hubičkou, který ho zasvěcuje do věcí pracovních i čistě osobních, a přednostou stanice, chovajícím holuby a hřímajícím mravokárné promluvy do větru, resp. do světlíku. Miloš se ve vší tichosti a poctivosti snaží dělat svou práci co nejlépe (a zároveň přijít o panictví) a mezitím se mu dějiny míhají před nevinnýma očima po nekompromisních kolejích osudu.
Pod scénářem jsou podepsáni jak režisér Jiří Menzel, tak autor předlohy Bohumil Hrabal, jenž v předmluvě knižního vydání scénáře mimo jiné napsal, že projekt byl nabídnut k realizaci nejdříve Věře Chytilové či Evaldu Schormovi, ale oba odmítli. Nakonec se o látku přihlásil Menzel, jemuž prý s uchopením tématu pomohl jeho profesor z FAMU Otakar Vávra. Při práci na tomto filmu Jiří Menzel poprvé spojil sílu s kameramanem Jaromírem Šofrem, jemuž zůstal věrný až do svých loňských Donšajnů.
Ostře sledované vlaky se v rámci jednoho z „novovlnných" trendů vracejí ke druhé světové válce, ovšem nazírají ji jinou optikou. Režisér jednoduše zaujal jiný přístup k zobrazování hrdinství - portrétuje ho jako tichou vlastnost obyčejných lidí a staví ho do němého kontrastu s opěvovaným a historiky proklamovaným hrdinstvím, o němž zároveň v podstatě vůbec nemluví. To jde ruku v ruce s Hrabalovým zájmem o figurky žijící tak trochu na okraji - tentokrát ne zcela na okraji společnosti, ale na pomyslném okraji dějin. I ty nás ovšem přesvědčí o tom, že bez nich by se nepohnuly dál.
Snímek velmi osvěžujícím, humorným a v neposlední řadě i velmi smutným způsobem oživuje hrdinu českého odboje, kterému však dává lidský rozměr a nehalí ho do propagandistického, mýtotvorného závoje. Schválně: Pamatujete si postavu Miloše Hrmy jako panice, co zvadl jako lilium, nebo jako reka, který zneškodnil ostře sledovaný vlak?
Kniha i její adaptace obratně pracují se dvěma rádoby kontrastujícími, ale přesto se prolínajícími elementy - s tragédií a humorem. O metodě jeho použití platí do slova a do písmene to, co píše Jan Lukeš ve své knize Diagnózy času: „Humor se nové vlně stal médiem, jehož prostřednictvím dokázala až svatokrádežně nahlédnout dosud tabuizovaná témata a spatřit je v jejich všední lidské dimenzi."
Kristýna Pleskotová LFŠ 2014

Po titulech Marketa Lazarová, Hoří, má panenko a Všichni dobří rodáci byly v rámci dlouhodobého projektu digitalizace zlatého fondu české kinematografie zpracovány Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela. Slavnostní premiéra digitální verze se uskutečnila v rámci MFF Karlovy Vary 2014 a od 31. července je film uváděn v Projektu 100-2014. Jedná se o první celovečerní adaptaci novely Bohumila Hrabala (1914-1997), jíž ovšem předcházely povídkové Perličky na dně (1965; r. Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová, Jaromil Jireš) a s nimi spřízněné krátkometrážní tituly Fádní odpoledne (1964; r. Ivan Passer) a Sběrné surovosti (1965; r. Juraj Herz). Jiří Menzel se pak zejména díky úspěchu Ostře sledovaných vlaků stal dvorním režisérem Hrabalových děl, přičemž už v tomto celovečerním debutu nastolil trend ukazovat z jeho próz především tu laskavější a humornější stránku. – Železniční elév Miloš Hrma se hlásí do služby na venkovské stanici. Seznamuje se se zdejším provozem i s personálem stanice, ale zároveň stále více trpí tím, že je panic. Když zklame svou dívku, průvodčí Mášu, pokusí se o sebevraždu, kterou naštěstí přežije. Nakonec těsné poté, co se zbaví svého traumatu díky zkušené artistce Viktorii Freie, zahyne při odbojové akci, když místo výpravčího Hubičky způsobí výbuch ostře sledovaného muničního vlaku. – V podstatě tragickou látku z dusivé atmosféry protektorátu zpracovali autoři ve formě tragikomedie s akcentem na drobné humorné situace a dokonale načasované nenápadné gagy. Nijak však nezastírají nebezpečí, jež s sebou doba nesla, ani hrůzy, jež přinášela válka, byť ze vzdálených bojišť (projevuje se to zejména v běžném provozu nádraží, jímž projíždějí či v něm zastavují vlaky z fronty a na frontu). – Bohumil Hrabal se inspiroval skutečnou sabotážní akcí a zároveň využil vlastní zkušenosti, neboť během války pracoval jako výpravčí ve stanici Kostomlaty nad Labem. (Snímek se však natáčel v Loděnicích u Berouna.) – Ve své době byly Ostře sledované vlaky příkladem uměleckého filmu se značným komerčním potenciálem a to nejen doma, nýbrž i v cizině. Přispělo k tomu riskantní obsazení tehdy už populárního zpěváka Václava Neckáře do jeho první filmové role a zejména udělení Oscara (v roce 1968) za nejlepší cizojazyčný film. – Kromě uvedení v kinech ve formátu DCP se připravuje vydání digitalizovaného titulu na DVD a na Blu-ray. – Podobně jako k předcházejícím snímkům Hoří, má panenko a Všichni dobří rodáci připravil NFA i k Ostře sledovaným vlakům pod vedením editora Lukáše Skupy stejnojmennou publikaci, jež zahrnuje několik studií, rozhovory i objevný souhrn dokumentárních materiálů.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2014

Český film Jiřího Menzela je adaptací stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru.Sledujeme příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici dospívá na práh mužství. (ČB).
OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1966) - film vyznamenaný OSCAREM.
DVD Express

Český film režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky (1966) je adaptací známé novely spisovatele Bohumila Hrabala. Po povídkovém filmu Perličky na dně a krátkých hraných snímcích Fádní odpoledne (režie Ivan Passer) a Sběrné surovosti (režie Juraj Herz) je dalším dokladem nesmírné obliby, jíž se Bohumil Hrabal těší u filmařů. Děj snímku se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh železničářského eléva Miloše Hrmy (Václav Neckář), který na malé železniční staničce dospívá na prah mužství, aby se bezprostředně po jeho překročení účastnil sabotážní akce proti okupantům. Filmový přepis nepostrádá úsměvnosti literární předlohy. Názorem autorů je, že „každý z nás ví, že život je krutý a smutný. Je zbytečné to ukazovat ještě ve filmu. Prokažme svou statečnost tím, že se mu dokážeme smát. V tom smíchu pak nehledejme cyničnost, ale usmíření“.
Kino AERO

Ostfe sledované vlaky
Celovečerní prvotina Jiřího Menzela, doma i ve světě jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších českých filmů šedesátých let, líčí v tragikomické poloze příběh krátkého života železničního eléva Miloše Hrmy. Do své první služby nastupuje na ospalé provinční nádraží v časech druhé světové války, ale velké dějinné události mu zcela zastiňuje jeho poněkud delikátní problém s přetrvávajícím panictvím, o to více nežádoucím, že si na něho velmi myslí pohledná konduktérka Máša... Miloš vyhlíží jako naivka a taky se tak projevuje, zdá se, že dokonale zapadá do galerie rázovitého osazenstva nádražní stanice, které se intenzivně věnuje svým privátním zájmům, sahajícím od pěstování holubů až k razítkování zadečku telefonistky při společné noční službě. Nevypadá to, že by se někdo zajímal o válku a o politiku a Milošovy starosti se podobají anekdotám, jimiž se obzvlášť baví protřelý donchuán Hubička. Baví se i diváci a poté, co je na chvíli zaskočí Milošův nezdařený pokus o sebevraždu, vše nasvědčuje tomu, že se budou smát až do konce. Ale osudu nelze uniknout ani na zapomenutém nádražíčku, Miloš zažije vteřiny opojného štěstí, dospěje v muže a vzápětí se stane tragickým hrdinou. Film natočený podle Hrabalovy stejnojmenné prózy se podobá básni o křehkosti a nesnadnosti mládí, o tom, že statečným se nikdo nerodí.
38. MFF Karlovy Vary

Adaptace stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru. Sledujeme příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici dospívá na práh mužství.

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


Ocenění: Oscar za cizojaryčný film, Velká cena na MFF v Mannheimu 1966, Cena časopisu Kino Kotel 66", Trilobit 1966, film roku v ČSSR, Cena polských filmových kritiků, státní cena K. G. (B. Hrabalovi a J. Menzelovi) a snímek byl jako jediný čs. film zařazen mezi .100 nejlepších filmů světa"
Menzlův celovečerní debut navázal na jeho úspěšnou povídku Smrt pana Baltazara z povídkového filmu Perličky na dně, ve kterém se poprvé projevila režisérova spřízněnost s Hrabalovým osobitým viděním světa.
Na sklonku II. světové války slouží na malé české staničce, kterou projíždí ostře sledované vlaky, železničářský elév Miloš Hrma, obdivující úspěšného sukničkáře, výpravčího Hubičku. Miloš se zároveň trápí tím, že v milostné chvilce u svého děvčete jako muž selhal. V zoufalství se pokusí o sebevraždu, ale s pomocí půvabné ilegální spojky Viktorie se mu jeho handicap podaří překonat.
Síla tragikomické výpovědi spočívá v tom, že klade vedle sebe zdánlivě nesouměřitelné: válečný heroismus a banální soukromé problémy poetický pohled na lásku a obscénnost, psychologický příběh a anekdotické příhody, stylizované fraškovitými výstupy.
Ucelená mozaika těchto dojmů vytváří poetiku filmu poznamenanou uchvacující fotogenickou krásou. Rozmarné komediální vyprávění o nesmělém chlapci, který se náhle stává tragickým hrdinou, se proslavilo po celém světě. Následující menzelovsko-hrabalovská setkání byla podobně úspěšná: Skřivánci na niti (1969, premiéra 1990), méně již Postřižiny (1980) a Slavnosti sněženek (1983).
Je zajímavé porovnat, nakolik Hrabalovy „sběrné surovosti" ve filmu Ostře sledované vlaky ustoupily Menzelově laskavosti a humoru. Záměrné vynechávky včetně podstatného zmírnění drtivého závěru výmluvně dokládají režisérův přístup k literárním předlohám: Jiří Menzel už od samotného začátku uhlazoval díla svých oblíbených autorů v duchu vlastní poetiky. „Každý z nás ví, že život je krutý a smutný. Je zbytečné to ukazovat ještě ve filmu. Prokažme svou statečnost tím, že se mu dokážeme smát. V tom smíchu pak nehledejme cynismus, ale usmíření," poznamenal režisér právě na adresu své celovečerní prvotiny. I tak jsou ovšem černobílé Ostře sledované vlaky v porovnání s pozdějšími Menzelovými snímky neobvykle syrové a díky spodnímu, tragickému tónu se zaseknou hluboko do paměti. Třicet let staré, projíždějí časem bez úhony. (M. Bičíková, Cinema 8/93)

Autor/Zdroj: /Kino MAT