Odtud až na věčnost

Frank Sinatra bojoval o roli   vojína Maggia, který mu   vynesl Oscara za vedlejší   roli v roce 1953 a oživil   jeho kariéru. Prý měl   původně na tuto roli zálusk   Eli Wallach. Příkladem   běžné krutosti a   kompromisů armádního   života je brutální a   mohutný Fatso /Ernest   Borgnine/, který má na   starosti vojenské vězení a   který trápí Maggia.

Takový Pearl Harbor před   padesáti lety. Láska, nejen   k vlasti, válka, vojenská   šikana, herecké hvězdy, z   nichž se mi nejvíc líbil   Montgomery Clift a Frank   Sinatra. Konec mě dost   překvapil a výborná byla   scéna, kdy Clift a Lancaster   podnapilí řeší, kdo uhne z   cesty před projíždějícím   náklaďákem. I po letech má   tento snímek co říct a   rozhodně stojí za   zhlédnutí.

Vcelku zajímavá klasika o   běžném životě na jedné   vojenské posádce na Pearl   Harboru před japonským   leteckým útokem. Příběh   si všímá mnoha osob a   jejich životních cestách   jak v armádě, tak i v   soukromém životě. Nikdo to   nemá jednoduché a nikdo to   nemá bez následků.   Realismus je prý podchycen   velice věrně, až se tomu   nedá ani uvěřit. Plejáda   hereckých es své doby i   pozdějších rozehráli   vkusné etudy svých   určených postav tak   výřečně a vkusně, že na   Oscarovém klání měl tento   snímek doslova žně. Na   dnešní dobu už vyznívá   obyčejně nelišící se od   jiných své doby, ale to už   je úděl stáří díla. Na   konci dějství dnes nejvíce   zaujme samotný japonský   útok a to hlavně svým   zpracováním. Velice dobrá   práce.   Dramaticko-romantický   příběh ukončený   válečnou scénou i přes   svou zašlou dávnou slávu   dnes zaujme už jen milovníky   filmových klasik a je to   vcelku škoda. Tohle si   zaslouží pozornost.