Odtud až na věčnost

Vcelku zajímavá klasika o běžném životě na   jedné vojenské posádce na Pearl Harboru před   japonským leteckým útokem. Příběh si   všímá mnoha osob a jejich životních cestách   jak v armádě, tak i v soukromém životě. Nikdo   to nemá jednoduché a nikdo to nemá bez   následků. Realismus je prý podchycen velice   věrně, až se tomu nedá ani uvěřit. Plejáda   hereckých es své doby i pozdějších rozehráli   vkusné etudy svých určených postav tak   výřečně a vkusně, že na Oscarovém klání   měl tento snímek doslova žně. Na dnešní dobu   už vyznívá obyčejně nelišící se od jiných   své doby, ale to už je úděl stáří díla. Na   konci dějství dnes nejvíce zaujme samotný   japonský útok a to hlavně svým zpracováním.   Velice dobrá práce. Dramaticko-romantický   příběh ukončený válečnou scénou i přes   svou zašlou dávnou slávu dnes zaujme už jen   milovníky filmových klasik a je to vcelku   škoda. Tohle si zaslouží pozornost.

Takový Pearl Harbor před padesáti lety. Láska,   nejen k vlasti, válka, vojenská šikana,   herecké hvězdy, z nichž se mi nejvíc líbil   Montgomery Clift a Frank Sinatra. Konec mě dost   překvapil a výborná byla scéna, kdy Clift a   Lancaster podnapilí řeší, kdo uhne z cesty   před projíždějícím náklaďákem. I po   letech má tento snímek co říct a rozhodně   stojí za zhlédnutí.

Frank Sinatra bojoval o roli vojína Maggia,   který mu vynesl Oscara za vedlejší roli v roce   1953 a oživil jeho kariéru. Prý měl původně   na tuto roli zálusk Eli Wallach. Příkladem   běžné krutosti a kompromisů armádního   života je brutální a mohutný Fatso /Ernest   Borgnine/, který má na starosti vojenské   vězení a který trápí Maggia.