Oběť

Univerzitní profesor Alexandr obývá se svou rodinou osamělý dům na odlehlém ostrově, v den jeho narozenin se chystá oslava v kruhu nepočetných přátel. Po vyslechnutí zprávy o jaderném útoku se plánované veselí zvrtne do hysterického zoufalství. Alexandr prosí Boha, aby odvolal tragédii – za to přislíbí obětovat vše, co je mu v životě drahé. Podivín Otto mu poradí navštívit čarodějnici. Jedině pomilováním s ní prý může profesor zvrátit světovou katastrofu. První varianta scénáře od Arkadije Strugackého se jmenovala Čarodějnice a vyprávěla o zázračném uzdravení muže s rakovinou, který na radu věštce stráví noc s titulní postavou. Později děj nabíral stále vyhrocenější podoby, až se stal příběhem o spáse celého lidstva, jenž má s původní předlohou společný jen motiv hledání záchrany u tajemné ženy. Poslední film Andreje Tarkovského vznikal ve Švédsku s pomocí stálých členů štábu Ingmara Bergmana (kameraman Sven Nykvist či představitel hlavní role Erland Josephson), zřejmě proto je v něm cítit příklon k psychologickému dramatu v bergmanovském stylu. Temné stránky rodinných vztahů tu vyplývají na povrch doprovázeny pro Tarkovského charakteristickou morální naléhavostí, která tu snad v předtuše autorovy vlastní smrti dostává trochu patetičtější a didaktičtější ráz. Filmová závěť, kterou Tarkovského Oběť bezpochyby představuje, má ve stylu autorových sovětských snímků vytříbeně komponovanou mizanscénu. Sven Nykvist dokázal v dlouhých plánech (první záběr, nejdelší v Tarkovského filmografii, trvá 9,5 minuty) zachytit tápání člověka jakoby v reálném čase, a přesto v atmosféře ponurého snu. Natáčení v nehostinných podmínkách větrného severu se pro muže, který v dětství prodělal tuberkulózu, ukázalo být osudné. Režisérův sedmý a poslední film vznikl v době, kdy v jeho vlasti, která mu bytostně chyběla, nastala další politická obleva, jež mu mohla přinést plnou tvůrčí svobodu.

Kamila Dolotina
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017

Padesátiletý švédský intelektuál Alexander (Erland Josephson) vyhledává samotu na ostrově Gotlandu. Ve svých dlouhým monolozích se snaží postavit vlastní utopistickou alternativu proti společenské realitě. Jako nejvážnější partner v jeho úvahách proti němu stojí filosoficky založený pošťák. V den jeho narozenin, kdy Alexandra navštíví staří přátelé a manželka, přeruší oslavu letecký poplach. Lidé jsou otřeseni zprávou o možné atomové válce. Alexandr proto v noci složí přísahu, že se obětuje bohu, pokud další ráno přinese opět normální život.
V nádherných, někdy veskrze symbolických obrazech svého filmu staví režisér Andrej Tarkovskij proti sobě dva světy: svět materialismu proti světu ducha a víry.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Téma svého posledního filmu promýšlel Andrej Tarkovskij již dlouho předtím, než Oběť jako nedobrovolný emigrant realizoval ve švédsko-francouzské koprodukci. Jakoby ovanut géniem loci ve vlasti Ingmara Bergmana, soustředil se režisér na niterný duchovní zápas jedince - vzdělance Alexandra, který dospěje ke křesťanskému prozření a formou osobní oběti se rozhodne spasit nejen svou rodinu s oněmělým synem, ale i civilizací zneurotizované lidstvo, bezprostředně ohrožené nukleární katastrofou. Příběh novodobého Mesiáše (ztělesněného bergmanovským hercem Erlandem Josephsonem) umístil Tarkovskij na ostrov do osamělého domu, představujícího jakési vydělené, autonomní dějiště, vzdálené od veškerého městského ruchu a shonu. Tady se za účasti několika osob odehraje tiché drama (obrazově poetizované kamerou Svena Nykvista), jež od začátku do konce chápeme jako tíživé symbolické podobenství současného světa v celé jeho složité rozporuplnosti. Snímek, který tvůrce věnoval „synu Andrušovi s nadějí a důvěrou", získal Zvláštní cenu poroty na 39. MFF v Cannes 1986.
II. Seminář archivního filmu

Autor/Zdroj: /Filmový přehled