O Emínce a Havlíčkovi [TV inscenace]

POZOR, SPOILER

Krakonoš se dívá do rodiny, kde se narodilo dítě. Matka Filoména nadává otci, že je stále ve světě. Ten tvrdí, že musí vydělávat. Nu a do toho přichází Krakonoš, jako chudý pocestný. Navrhuje jméno pro chlapce - Havlíček, a dává mu dukát, aby z něj udělal prstýnek pro své děvče, až bude velký.

Čas běží jako splašený a z Havlíčka je mladý muž. Stále chodí za Emínkou, dcerkou místního hraběte. Ovšem tatík tomu nepřeje. Havlíček jde tedy ke Krakonošovi, aby jej naučil čarovat. To mu má dopomoci k bohatství a také Emínce. Krakonoš jej však vede k výrobě hrnců a džbánků.

Kníže je marod, a to musí vyřešit Krakonoš, který za to tak trošku může. Přichází sem za knížetem a ten mu slibuje za vyléčení i svou dceru. Krakonoš odmítá a slibuje, že to rozhlásí. A tu se objevuje Havlíček s kouzelným lektvarem, obyčejnou horskou čistou vodou. Vyléčí pana knížete i další lidi. Dostává peníze a stává se rytířem. Zdá se, že je vyhráno a že bude svatba.

V jedné prosté chalupě se narodil dráteníkovi syn. Chlapec dostal jméno Havel a že šel zrovna v té chvíli kolem Krakonoš, stal se jeho kmotrem. Když Havlíček vyrostl, zamiloval se do hraběcí dcerky Emínky. A tak šel za kmotrem, aby mu kouzlem k nevěstě pomohl. To se ví, že mu Krakonoš pomůže, ale nejprve se o své štěstí mladík musí sám zasloužit.

Jsou pohádky, které určitě nečtou jen děti. Nemyslím teď na ty, k nimž se vracíme pro vzpomínku na ta nejhezčí léta... Myslím na pohádky, které mají tak hluboce lidové kořeny a jsou vyprávěny jazykem tak životným, že knížku věnovanou nejmenším čtenářům bez rozpaků otevřou i dospělí. Takové jsou i pohádky Josefa Štefana Kubína. Pohádka O EMÍNCE A HAVLÍČKOVI není první, která dostala televizní podobu – ale patří k nejpůvabnějším. Autorka televizní scénáře Zdenka Podhrázská a režisérka Jiřina Pokorná spolu s řadou známých herců zavedou malé i velké diváky do kouzelné říše moudrého Krakonoše, do krajiny, kde z kamenité země vyrůstá kvítí stejně pěkné jako pod nejteplejším sluncem a lidé dobří – docela jako z pohádky. A když se přece jen objeví v Krakonošově říši nějaký ten nešvar, moudrý vládce hor hned zahřmí hromy a blesky, nebo aspoň trochu zabrumlá, aby se nepoctivá duše včas vzpamatovala. Někdy ovšem stačí jen moudrá domluva – jindy je zapotřebí trochu kouzel. V pohádkové krajině je to docela snadné, zvlášť když – jako v Emínce a Havlíčkovi – je vypočítavý a panovačný jen jeden starý hrabě.

Děti v téhle pohádce najdou všechno, co okouzluje dětský svět: dobro zvítězí nad zlem, ti, kteří se mají rádi, ujdou všem zlým nástrahám, hrdinové pohádky nejsou ani trochu naškrobení a princovští, a ti „zlí“ jsou vlastně spíš k smíchu. Dospělí diváci určitě „vychutnají“ živý, hezky napsaný dialog; Kubínovu plnokrevnou, šťavnatou mluvu. V hlavních rolích poznají mladou herečku Evu Trejtnarovou jako Emínku, Miroslava Masopusta jako Havlíčka, Jiřího Pleskota jako starého hraběte – Emínčina otce, Martina Růžka – Krakonoše, Mílu Myslíkovou a Milana Kláska, kteří představují Havlíčkovy rodiče a samozřejmě i další známé herce.

[??] O Emínce a Havlíčkovi. Květy. 1974, č. 12, roč. 24, str. 46 – 47. [upraveno]