Nikdo nesmí chybět

Těžko může být něco   vzdálenějšího výpravným   historickým spektáklům   Yimou Zhanga, než tenhle   snímek a přece jde o dílo   stejného režiséra. Když   přemýšlím, kdo by mohl   mít ještě takovýhle   rozptyl, napadá mě už   jedině Steven Soderbergh. Ve   filmu Nikdo nesmí chybět   jsou důsledně obsazeni   neherci, chudé poměry   čínského venkova nejsou   ničím přikrášlované i   když to, jak se k nim autor   staví, je spíš politicky   korektní výzvou k nápravě   než zdrcující kritikou.   Taková je ovšem optika   západního diváka, Číňan   to pravděpodobně vidí   úplně jinak. I tak ve mě   ale film vzbuzuje rýpavé   otázky. Zdůrazňovaná   obětavost hlavní hrdinky   při nekonečném pátrání   ve městě mi nejde moc   dohromady s její   počáteční laxností ve   škole a vlastně ani s   čistě zištnými pohnutkami   její anabáze. To, že   příběh končí happyendem,   je sice příjemné, ale jeho   přešponovaná sladkobolnost   přece jen trochu dráždí.   Naopak moc se mi líbila   pasáž, kde Wej Min-č'   jakoby mimochodem učí děti   matematiku pomocí   vypočítávání částky   potřebné na její cestu do   města. Tahle dějová nit   mohla být rozvinutá víc.   Můj dojem z filmu není   rozhodně jednoznačný, ale   cením si na něm jeho   formální neučesanosti,   občasné zábavnosti a   hlavně možnosti nakouknout   trochu do toho (pro nás)   zvláštního světa jménem   Čína. Každá taková   konfrontace je užitečná.