Niceland

ceny: Edda (výroční islandská cena) 2004: nejlepší scénář

Jed (Compston) a Chloe (Bjarndottirová) bydlí ve stejném městě, pracují ve stejné továrně. Roztomilými nesmělými gesty si tito mladí lidé projevují vzájemné sympatie. Na první schůzce Jed znenadání požádá svou milou o ruku a ona souhlasí. Chlapec je nadšený, celý šťastný si hraje s dívčinou kočkou, která se mu vysmekne a srazí ji auto. Chloe je zdrcená, prohlašuje, že ztratila smysl života. Žalem onemocní a její stav se postupně zhoršuje. Její situace připomíná osud hrdinky stejného jména, dívky Chloe z románu Pěna dní Borise Viana, která v průběhu tohoto surrealistického příběhu chřadne, protože jí na plíci roste leknín a navzdory snaze svého přítele umírá. Jed je zoufalý, pochopí, že musí pro svou snoubenku najít nový smysl života. Vydává se ho hledat k Maxovi (Lewis), podivínskému samotáři, vynálezci a mechanikovi žijícímu na vrakovišti. Tlačí ho však čas. Chloe se mezitím dostává do nemocnice a její zdraví je čím dál chatrnější... Fridrikssonův snímek s mezinárodním castingem (i když polovina herců zůstává islandských) je tentokrát v angličtině, kterou obsazení rodilí Britové obohacují silným přízvukem ze severu země. Příběh však není spojen s konkrétním prostředím. Tentokrát jsme „ochuzeni" o pro režiséra typické obrazy širé islandské krajiny a pohybujeme se v jakémsi bezpohlavním postmoderním prostoru města. (Ironický název Niceland však zároveň odkazuje k anglickému názvu režisérovy domoviny.) Vazba na současnost a její kritika jsou ale jednoznačné. V jednotlivých příbytcích vidíme páry sledující televizi. Tato aktivita představuje každodenní rutinu, stereotyp trávení volného a partnerského či rodinného času, vyprázdnění mezilidských vztahů. V tomto podobenství o dnešním světě a společnosti jsme svědky směřování mladého páru k pochopení vzájemného vztahu a lásky. Fridrikssonův film tentokrát není doslova road movie, ale zůstává vyprávěním o cestě za poznáním a lidským štěstím.
Marie Barešová, 36.LFŠ 2010