Nevěra

POZOR SPOILER

Mladý Josef Lang narychlo vstává z postele, neb jej manželka zapomněla probudit. Pepa je v jednom kole. Jde ze schůze do schůze, a nyní je dokonce dosazen na vedoucí pozici. Inu je měsíc po revoluci. Předseda revolučního národního výboru, pan Nikodým s Josefem a ještě jedním přicházejí za ředitelem Šorfem, aby od něj převzali celou výrobu. Národním správcem je jmenován právě Lang.

Ovšem Šorf neskládá zbraně. Svému známému a kolegovi Andrlemu navrhne, aby se vetřel mezi soudruhy a tím je hlídal a jejich práci případně sabotoval. On to přijímá.

Hoří sklad kůží a je to právě Andrle, který se přičinil, aby škody nebyly větší. Lang mu za to děkuje a pak navrhne, aby mu dělal něco jako zástupce, nebo sekretáře. A je to také on, kdo jako jediný sehnal kůže, aby továrna nemusela stát. Ovšem někteří soudruzi si jej pamatují a nesouhlasí s jeho přijetím do strany. On však dokonce odhaluje darebáky, kteří kůže mají, ale nechtějí je poskytnout. Že však není kovaný soudruh, napovídají drobnosti a maličkosti. On však vždy vyklouzne a svede vše jinam. A ve fabrice si počíná dle svého, tím více v redakci novin.

Na letišti dochází ke konfliktu starého správce Korvase a mladých kluků. Ten je nechce pouštět k létání, přestože vyhráli vyřazovací soutěž. Lang na něj vlítne a je klid.

Pak mu Andrle na střeše mrakodrapu představí svou ženu. Ta se na něj hned začne „lepit“.

Do hry vstupuje firma Ikaros a objednávky u ní. Andrle pozve Langa k sobě domů. Ten se vrací ve tři ráno mírně namazaný, což se nelíbí jeho ženě.

Je letecký den a dochází k neštěstí, kdy jedno z letadel padá a pilot to má za sebou. Lang si začíná počínat dle svého, a dokonce kupujte velmi drahý vůz, za čímž nestojí nikdo jiný než Andrle. S tímto vozem si udělají malý výlet s paní Andrlovou, a jak to skončí je jasné. Někteří již Andrleho odhalili, stejně jako vyšetřování odhaluje naříznutá lanka soudruhem Korvasem. Ten je zatčen a svou vinu přiznal. Nastává zatýkání ve velkém a Lang chápe, že je na velmi šikmé ploše, ze které může spadnout…

Měsíc po skončení druhé světové války se místo dosavadního ředitele - přisluhovače nacistů - stává národním správcem Baťových závodů ve Zlíně bývalý dělník Josef Lang. Nezkušený muž přijímá s povděkem pomoc úředníka Andrleho a jmenuje ho svým sekretářem. Podlézavý Andrle se vloudí do řad komunistické strany a brzy začne Langa ovládat. Úmyslně vyvolává v závodě zmatek a nespokojenost. Lang přichází o své bývalé přátele a na radu sekretáře přeřadí schopného mistra Pazderu, jinak svého velkého kritika, na místo ředitele pobočného závodu. Lang se vzdaluje dělníkům, kvůli jeho poměru s krásnou Andrlovou manželkou Sylvií se rozpadá i jeho dosud dobré manželství. Správce letiště Korvas nesnáší nové piloty, kteří pocházejí z řad dělníků, a úmyslně zaviní nehodu, při níž zahyne mladý letec Opiján. Lang se nechá uplatit novým automobilem a podepíše pro podnik nevýhodnou zahraniční zakázku. Po revizi z ministerstva financí jsou Andrle, Korvas a další zatčeni. Manželka Evka opustí Langa. Novým ředitelem se stane Pazdera.

Zdroj: NFA

V poválečných letech ve Zlíně se národní správce Baťových závodů zaplete s nepřáteli nového režimu a ze své funkce musí odstoupit.

Román T. Svatopluka "Bez šéfa" je volným pokračováním historie obuvnického koncernu "Botostroje" v nových společenských podmínkách porevolučního období. V široce koncipovaném díle podává autor téměř reportážním způsobem bohatou tříšť záběrů a postřehů, které vcelku vytvářejí plastický obraz počátečních úspěchů i nedostatků výstavby socialismu. "Bez šéfa" je svou otevřeností a pravdivostí obrazem "dětských nemocí" počátků socialistického hospodařeni u nás. A je to opět kolektiv režiséra K. M. Walló (s kameramanem J. Wegrichtem a hud. skladatelem J.Kaprem), který - po zfilmováni "Botostroje" - přistoupil k adaptaci tohoto důležitého námětu. Na motivy románu vznikl tak film, který dostal mnohoznačný a téměř symbolický titul "Nevěra".
Ve svém scénáři vyčlenili K. M. Walló a Marie Walló z románu v podstatě jen historii vzestupu, "slávy" a pádu nového dělnického ředitele koncernu Langa, který se odcizil svému významnému poslání, stal se nástrojem v rukou sabotérů a zpronevěřil se své vlasti, rodině i vlastní cti. Toto jinak účelné omezení románové skladby se však do té míry zaměřilo jen na Langa a na úzký okruh lidí kolem něho, že se z filmu vytratila nejen celková problematika počátků vlády lidu v našem hospodářství, ale ztratil se v něm i sám obuvnický koncern a jeho život - významný činitel v ději Svatoplukovy knihy. Proto osobni vývoj Langův třeba sebepečlivěji sledovaný od počátku až do konce, probíhá ve vzduchoprázdnu, jako pouze osobní drama jedince bez širší společenské platnosti. Langovo drama je pak vážně narušeno těžkopádným, nedramatickým rozvíjením příběhu a povrchní, až hrubou kresbou charakterů postav.
Většina scén filmu připomíná holé věty oznamovací. Vztahy mezi lidmi má charakterisovat mnoho suchých dialogů a jen několik skutečné dramatických akcí. Ale i v těch několika scénách, kde se tvůrci pokusili zaktivisovat postavy a vtáhnout je do dramatického děje, vychází jejich úsilí nevhodně, nebo má přímo nežádoucí účinek. Tak "drama" životem unavené sekretářky Hanikové (M. Vášová) působí místy až komicky, hlavně vlivem jejich banálních "citových" výlevů, kladné postavy z lidu provokuji násilně chtěnou bodrostí, citový vztah mezi Stázkou (E. Klepáčová) a Jendou Pazderou (Sv. Matyáš) chce působit prostě, je však naivně hloupoučký.
Stejně jako v "Botostroji", vyšly i v "Nevěře" nejlépe postavy záporné (i když jejich rutinovaná dokonalost je v našem filmu již poněkud stereotypní). Ony také oživují několik silných, dramaticky vypjatých scén, hlavně díky výbornému hereckému obsazeni. Šorfa (Jar. Raušer), Korvas (Ed. Dubský) a zejména skvěle vytvořený Andrle Martina Růžka, ti tvoří plodnou půdu pro pravdivé konflikty, z nichž nejsilnější je ve scéně v bytě Hanikové, které přestrašený Andrle přichází vyhrožovat, aby nakonec poražen zbaběle utekl.
Zvláštní kapitolu tvoří ovšem sám Lang. jeho vývoj a vztahy k lidem jsou ve filmu často nepřesvědčivé a nevěrohodné, hlavně ve vylíčení narůstající krise Langova manželství, které rozvrátí svody Andrlovy ženy Sylvie (I. Kačírková). Je neuvěřitelné, že by dosud mravně nenarušený, citově zdravý Lang podlehl nestoudně okázalému a přitom až průhledně prostoduchému Sylviinu flirtováni, a nepravdivá je proto i jeho roztržka se ženou Evkou (E. Klenová), která je navíc vykreslena velmi primitivně. Dramaticky působivý je Langův vývoj jen ve vztahu k tajemníku Andrlovi, který ho s rafinovanou úslužností zatahuje do podvodných machinaci, sloužících zájmům bývalých vládců závodu.
Gustav Nezval citlivě obsáhl složitý vývoj svého Langa ve skromných mezích možnosti, které poskytoval scénář. Pojetí Langa je však v zásadě falešné. Příběh zdůrazňuje jen jeho povrchně koncipované osobní drama a uniká v něm nejdůležitější podstata Langovy činnosti, směřující proti hospodářským a politickým zájmům státu. V tom promeškal film vhodnou příležitost ke kritickému, umělecky ztvárněnému pohledu na ony dětské nemoci počátků socialistického hospodařeni, které v činnosti podobných Langů strašily v řadě podniků.
Langovi dobři rádci a pomocníci jsou na tom ve filmu pro svou bezúčelnost dosti špatně. Tak předseda revolučního národního výboru Nikodým (O. Lukeš) vystupuje jen jako administrativní činitel, který v rozhodujících chvílích sesazuje a dosazuje ředitele koncernu. Historie rodiny mistra Pazdery je, až na tragickou scénu katastrofy na letišti, velmi ledabylá. Sám Pazdera (B. Prokoš) vystupuje v ději jen ilustrativně, je slabou protiváhou Langa, na jehož místo nakonec nastupuje (protiklad špatného a dobrého ředitele). Daleko aktivnější je bývalý partyzán Trlica (G. Valach), revoluční gardista, úderník, básník, funkcionář, milenec žen a člověk s anarchickými sklony, který toho má - jak je vidět - předepsáno ve svém skromném dějovém rozsahu tolik, že jeho osudy můžeme nazvat telegrafickými. Sice velmi dobře ztělesněn, není patřičně rozehrán, protože toho chce příliš mnoho najednou, také jeho činorodost je jalová, nic nevytváří a proto nepřesvědčuje a někdy znejasňuje celou postavu. Trlicova činnost má význam jen v závěru filmu, kdy odhalí vraha Korvase.
Rozkouskovaný, nedramatický děj s řadou neskloubených scén nestejné úrovně i zaměření, v nichž často postrádáme záměr a účel, to jsou podstatné závady scénáře i filmu. V záplavě dějových drobtů ztrácejí lidé jasné posláni, stávají se komentátory, místo aby byli nositeli děje.
Ve vedeni herců, v režijní i obrazové koncepci a vůbec v celé profesionální úrovni "Nevěry" se projevuje nízká kvalita tvůrčí práce. Těžkopádné charaktery a dialogy jsou stejně těžkopádně a suše snímány. Jednotlivé obrazy odstrašují chladnou nezaujatostí, často na sebe násilně navazují, takže děj si musí nezřídka skloubit sám divák, zatím co to bylo prvořadým úkolem tvůrců filmu.
"Nevěra" není uceleným uměleckým dílem. postrádá plynulou dramatickou linii a nepříjemně překvapuje nepochopitelnými dějovými skoky, zaviněnými nedostatkem pevné autorské koncepce. Z hodnotné předlohy se vytěžilo příliš málo na to, abychom mohli toto dílo přivítat s kladnějšími pocity, než se zklamáním.
Dvořák Ivan/dobová recenze