Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka - Rokenrolového krále [TV film]

Dvoudílný televizní dokument scenáristy a režiséra Igora Chauna zachycuje osudy téměř zapomenuté legendy české hudební scény, krále rokenrolu a muže, jenž slavil závratné úspěchy na počátku 60. let. Důležitou součástí snímku jsou archivní obrazové dokumenty z dob Volkovy vrcholné popularity i amatérské záběry z 80. a 90. let, dokumentující postupné Volkovo chátrání. Základním vizuálním motivem snímku se tak stal ostrý kontrast mezi zpěvákovým vzhledem z mládí a sklonku života.
Miki Volek, který se plně oddal rokenrolu a neuměl (a vlastně ani nechtěl) reagovat na nástup nových hudebních žánrů (mersey-sound), zemřel v 53 letech, v naprosté bídě a osamění, na následky dlouholetého požívání alkoholu a drog.
Program ART

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora


Dokonalé dílo o nedokonalém světě, o marném vzdoru proti okolí, do něhož jsme vrženi a které nás moc nechce, hrajeme-li trochu jinou roli, než se od nás žádá.
Radovan Holub, Reflex, 19. 3. 1998

Autor/Zdroj: /


Chaun svým filmem nikoho poučovat nechtěl. Dokument uzavřel epizodou o zpěvákově posmrtné bustě a popleteném hrobu. Mikiho Volka vykreslil jako hvězdu i trosku, jako džentlmena i sprosťáka, jako ztělesnění pokleslého kýče i dojemného dramatu. Jako personifikaci anarchistické svobody i nezadržitelného chátrání v klubku zabijáckých běsů. Allenův bonmot lze obrátit v konstatování, že Igor Chaun o "špatném životě" natočil výjimečný film.
Jan Foll, Literární noviny, 28. 1. 1998

Autor/Zdroj: /


Jen málokdo ví, co si má o Igoru Chaunovi doopravdy myslet. … Mimochodem, je to příběh se všemi atributy námětu celovečerního filmu. Igor Chaun odvedl nejlepší dokumentaristickou práci svého života.
Tomáš Baldýnský, Reflex, 12/1997

Autor/Zdroj: /


Mluvilo se už o promarněném talentu a pak se Chaun dvoudílným dokumentem Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále vrátil rovnou na filmařský Olymp. … Není to už jen skládačka věcných výpovědí, to se Chaun teprve nadechoval, je to jedinečná existenciální groteska.
Mirka Spáčilová, MfD, 16. 10. 1997

Autor/Zdroj: /


Chaun je krutý i citlivý zároveň. Nejde mu o prvoplánové zesměšňování, spíše o odhalení lidské trapnosti, malosti a tuposti v protikladu k utrpení, citu a přátelství. Chaunovi se podařilo nejen nekonvenčně zobrazit osud legendy českého rokenrolu, ale především bez glorifikace rehabilitovat tuto rozporuplnou osobnost. Přitom dokázal zachovat i určitá tajemství.
Pavlína Fechterová, Lidové noviny, 20. 7. 1997

Autor/Zdroj: /


Portrétem Mikiho Volka se Igor Chaun vrátil zpět na výsluní mezi přední české režiséry. Počátkem 90. let patřil k nastupující vlně mladých režisérů, mezi ty, do kterých kritika vkládala největší naděje. Po neúspěšném čekání na svůj celovečerní debut však na čas režii opustil…
-das-, Lidové noviny, 12. 7. 1997

Autor/Zdroj: /

Dvoudílný televizní dokument scenáristy a režiséra Igora Chauna Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále zachycuje osudy téměř zapomenuté legendy české hudební scény, muže, jenž slavil závratné úspěchy na počátku šedesátých let. Tvůrce začal natáčet výpovědi svědků v den zpěvákova pohřbu (23. srpna 1996). Důležitou částí dvouhodinového snímku jsou ovšem i archivní obrazové dokumenty z dob Volkovy vrcholné' popularity, a také amatérské záběry, jež pořídil zpěvákův blízký přítel, herec Filip MenzeI, v
osmdesátých a devadesátých letech. Základním motivem snímku se tak stal ostrý kontrast mezí zpěvákovým vzhledem z mládí a ze sklonku života. - Miki Volek se ve vzpomínkách svědků jeví jako osobnost, jež se plně oddala nastupujícímu hudebnímu žánru. S tím, jak rokenrol vycházel z módy, se však jeho jedinečný interpret propadal až na dno fyzické i duševní existence. Zemřel ve třiapadesáti letech, v naprosté bídě a osamění, patrně na následky dlouhodobého požívání alkoholu a drog. - Tvůrci opírají svůj film o mimořádně důsledný sběr materiálu, ať už jde o obrazové a zvukové nahrávky či o výpovědi pamětníků. Chaun tak záměrně dokresluje Volkovu osobnost prostřednictvím jejích vnějších projevů: jedinými stopami po zpěvákově vnitřním světě
jsou dochovaný úryvek z jeho deníku a dávný dopis matce. Výpověď psychiatra se omezuje na konstatování, že šlo o složitou a nepoddajnou osobnost... Jen výjimečně a opatrně režisér pracuje s " nepodloženými" fakty (František Kožík jako možný otec Míkiho Volka, učebnicový psychoanalytický motiv fixace na matku, paralela s osudem Elvise Presleyho). - Tvůrci zároveň zůstali vůči postavě Mikiho Volka v uctivé' vzdálenosti: ve vyprávění o umělci, závislém na drogách a alkoholu, pomíjejí nabízející se naturalistické líčení okolností.
Přesto však zachycují jeho pád v celé hloubce; jedním z vrcholných míst filmu je sekvence zoufale nezdařeného zpěvákova vytstoupení na barrandovských terasách. Zvláštní rovinu pak do snímku vnáší věcně pojaty; (ale místy í nenápadně ironický);) komentář v podání Radovana Lukavského, jehož kultivovaný přednes tvoří výrazný kontrapunkt k zobrazovaným sklutečnostem. - Chaunův dokument .je nejen záznamem jednoho výjimečného lidského osudu, nýbrž i velmi neobvyklým pohledem na proměny kulturních ponměrů v nejnovějším období našich dějin; snímek bezesporu patří mezii to nejzajímavější, co vzniklo v naší dokumentární tvorbě posledních let.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled