Neporažení

Neporažení
Jedna malá posádka nedaleko   hranic neuposlechla rozkazu   vydat vše Němcům při   obsazování Československa v   ranních hodinách 15 března   1939 a postavili se ze zbraní   v ruce nepříteli.Svůj boj   dokončili,ač měli   ztráty.Všem tento film   doporučuji.Dávám 10 bodů.

Jeden z nejlepších   protiválečných filmů   natočených v padesátých   letech. Ideologické dílo   poplatné době natáčení,   vedoucí roli v odporu proti   německým okupantům táhnou   samozřejmě komunisté,   členové malé hraniční   posádky. Ale dobře a   napínavě natočeno, a   hlavně herecky obsazeno.

Zdařilý film podle pravdivých událostí
Tehdy když 23.10. 1938   proběhla mobilizace, tak   všichni chlapi plni   odhodlání nastoupili do   svých pozic na hranicích s   odhodláním bránit naši   vlast proti fašistickému   Německu. Když pak   Mnichovskou zradou po které   nás spojenci Francie a Anglie   nechali na pospas Německu,   museli svoje pozice opustit -   šli v kolonách domů a   cestou brečeli jak malý   kluci, český národ čekalo   6 dlouhých let plných   utrpení a boje o holou   existenci.

Nazpět k filmu - je   volně inspirový událostmi   na severní Moravě v Místku,   kde se s jednotkami   nacistického Wehrmachtu   střetli příslušníci 3.   praporu pěšího pluku 8   "Slezského". Je to   film který ukazuje pravdivé   odhodlání všech   československých prostých   vojáků, kteří by v té   osudné chvíli položili při   obraně svých domovů a   rodin, své vlasti, raději   život něž by   ustoupili...

  Proč armáda nebránila naše   území? Hitler tehdy   "pozval na   návštěvu" našeho   prezidenta Háchu - ten byl   brutálním způsobem   přinucen ( bylo mu   vyhrožováno bombardováním   Prahy německým letectvem a   jejím srovnáním se zemí) k   souhlasu se vznikem   Protektorátu Čechy a   Morava.

Jak by   dopadlo kdyby se celá naše   armáda v r. 1939 bránila   fašistickému Německu? Dle   mého názoru by to dopadlo   špatně, naší prohrou.   Neměli jsme šanci, protože   jsme mnichovskou zradou v r.   1938, přišli o svoje   pohraniční opevnění. A jak   bychom dopadli, kdybychom se   bránili hned v r. 1938? To   již tak jednoznačné není,   naše pohraniční opevnění   bylo na špičkové úrovni i   když nebylo ještě úplně   doděláno. Sami němci se o   našem pohraničním   opevnění zmiňovali s úctou   a obdivem.

Pro   "nevěřící Tomáše,   zda se jedná o film   natočený podle skutečných   událostí - zde je výňatek   z článku Československé   výstřely od září 1938 do   března 1939 ( zdroj Česká   televize): V březnu 1939 se   ozvaly výstřely i na   severní Moravě v Místku,   kde se s jednotkami   nacistického Wehrmachtu   střetli příslušníci 3.   praporu pěšího pluku 8   "Slezského".
Co se vlastně tehdy v   Místku odehrálo? Proč ke   konfliktu došlo?
KS:   Místek se nachází v   průmyslové oblasti. Nacisté   se obávali, že dříve, než   tam vstoupí oni, podaří se   to Polákům. Proto den před   tím, než začala okupace   Českých zemí Wehrmachtem,   se do tamní oblasti vydaly   jednotky německého   pozemního vojska   doprovázené některými   formacemi SS. Ty pak v   Čajánkových kasárnách,   kde byla umístěna část   pluku 8   "Slezského",   narazily na odpor.
Nikdo z československé   jednotky nedostal instrukci o   tom, že nemá zakročit proti   postupujícím zahraničním   jednotkám. Takový rozkaz   dostali všichni důstojníci   Československé armády až   druhého dne.

Pamětníci i dokumenty se   shodují na tom, že   iniciátorem odporu byl jeden   z velitelů rot, kapitán   pěchoty Karel Pavlík. Co to   bylo za člověka?
JM:   Karel Pavlík byl v té době   velitel 12. kulometné roty.   Byl to důstojník každým   coulem, oblíbený u vojáků   pro svou říznost, ale   zároveň spravedlnost.Tuto   osudnou noc byl ve službě   ještě společně s dalším   důstojníkem a velmi dobrým   přítelem, poručíkem Karlem   Martínkem. S ním se Pavlík   velmi iniciativně chopil   obrany kasáren a velení   vojáků.
To, že byl   skutečně statečný   člověk, prokázal v   pozdějších letech, když se   aktivně zúčastnil odboje.   Tato jeho činnost skončila   za dramatických okolností v   roce 1942, kdy byl zrazen,   postřelen na útěku a   nakonec zajat. Byl mučen, a   protože o odboji nic   neprozradil, nacisté jej v   březnu 1943 v Mauthausenu   popravili.

Nedávno jeden z našich   kolegů napsal, že mu   nevadí, když američani   točí filmy, kdy rozumný   divák musí poznat, i když   je film rutinně natočen, že   jde o film 4. cenové skupiny,   nereálné scény, protože je   na straně američanů.   Válečné filmy, natočené v   50. letech u nás, se alespoň   drží reality a těch   soudruhů, tam zase tolik   nikdy nebylo vysloveno. Je   potřeba vzpomenout, že je po   válce, angličani i francouzi   se nás vzdali, vyklidili   pole, aby přišel červený   sibiřský medvěd a dopadlo   to, jak to dopadlo. Herci,   téměř na začátku svých   kariér, nikdo diváky nehonil   do kin, dnes režiséři   můžou jenom snít, za kolik   ta legrace stála a kolik se   vydělalo, když divák šel   za 5 korun. Ještě později   byly natočeny filmy z období   II. války, přišly slabé   filmy z Vávrou a od té doby   žalostně nic, pominu Tobruk.   Neporažení, Uloupená   hranice, Němá barikáda,   Vyšší princip, Bílá tma,   vždyť mezi tím uteklo   téměř 60 let a na ty filmy   se stále dá dívat, pokud se   více nebudu věnovat   vymíváním mozků...

“Dějiště našeho   příběhu nelze vyznačit na   mapě. Bylo všude, kde se   odehrávaly slavné činy   lidových hrdinů v těžkých   dobách nacistické okupace.   Všem těmto bojovníkům je   připsán náš film…” Tak   zní titulek na konci filmu   inspirovaném skutečnou   události u Czajankových   kasáren 14. března 1939.   Tato událost nechť zůstane   skutečným hrdinským činem   v československých   dějinách. Děj tohoto   snímku probíhá samozřejmě   jinak a na svou dobu vzniku se   to bohužel nemohlo obejít   bez politické agitace. I   obrovský příval   vlastenectví nejen mezi   vojáky, ale i mezi civilisty   je moralisticky vzýváno po   všech směrech. Asi   nejcitovější scéna je   promluva smutné babičky k   vojákovi, jehož oddíl se   stahuje z pohraniční   pevnosti. “Proč....?”   Snímek se jeví jako velmi   dobře natočený. Válečné   scény jsou odvedené dobře a   dramatičnost zrovna tak. Jen   ta romance na začátku se   zdá být krapet přepálená.   Buď jak buď, film je   připomínkou tragické noci   československých dějin roku   1939 a to filmovou zábavnou   formou. A vůbec není   náhodou, že na režijní   stoličce seděl Jiří   Sequens st. Ten to uměl vždy   dobře podat.

Velká herecká jména, silný   příběh vycházející ze   skutečných událostí, o   kterých se ovšem dneska již   jen málo mluví vzhledem k   následné válečné smršti.   Daní době vzniku je nutná   teze, že jedině komunisti   byli ti správní a   pochopitelně už věděli,   že tu válku vyhrajeme   "my" (!) a že po   válce bude komunismus a   všichni se budou mít dobře.   Přes tyhle drobné nešvary   film určitě i dnes zasluhuje   pozornost.

Velmi dobře natočeno. Má to   i dost silných scén. Ano,   spousta patosu, spousta   přehrávání, ale tak by to   mělo u těchto   "vlasteneckých"   filmů být. Jaksi to k nim   patří.

Tento film je hodně pocitový   a řadí se mezi vlastenecké.   V letech 1938 - 1939 dostal   náš národ těžkou ránu do   psychiky a morálky.   Odhodlání bránit se bylo   sraženo zradou tzv.   západních mocností.   Příběh sice může vypadat   až přehraně a   nedůvěryhodně, ale tak jako   jsou pocity ve filmu   znázorněny, tak to lidé ve   skutečnosti cítili.

Odporný propagandistický   škvár.
"Vojíne   Jardo, ty jsi tu taky? Bez   tebe se taky žádná rvačka   neobejde..."
To je   asi tak v kostce vyjádřeno   to, o co tu jde. Ne o   vlastenectví, nýbrž - o   rvačku. (Vlastenec je   ostatně největší   válečný stváč. Kdyby se   každý staral jen o sebe a   bránil jen sám sebe, bylo by   po válkách. I kdyby každý   "zbaběle" utekl   před silnějším, bylo by   též po válkách. A kdo   uteče, ten vyhraje.) A proto,   když se natěšení vojáci   dozvědí o vyhlášené   kapitulaci, připadá nám   najednou, že se nevztekají a   necítí podvedeni ani tak   slabošskou vládou, která   jim nařídila vzdát se   nepříteli, jako spíše   tím, že si   nezastřílejí.
Filmu   ovšem vládne výrazně   komunistická propaganda a   komunistický výklad dějin.   Kromě toho se žádná   taková událost, jako ta ve   filmu, nestala. Češi bez   odporu složili zbraně.   Lživá propaganda dosahuje   takové výše, až je úplně   směšná a svádí k   pronášení ironických   poznámek - takže se u toho   lze nakonec vlastně dobře,   nicméně zvráceně   pobavit.
Obyčejný   voják vyzývá velitele   pevnosti, aby rozdali zbraně   dělníkům, čte mu z   jakéhosi taháku Gottwaldův   výrok o tom, že nepříteli   se nesmí ustupovat (zatímco   sám "hrdinný"   Klement Gottwald už byl tou   dobou dávno schovaný až   kdesi v Moskvě); buržoazní   důstojníci německá vojska   vřele vítají, zatímco   obyčejní lidé se všichni   spontánně přidávají ke   komunistům; velitel se   nemůže dovolat na vrchní   velení vojsk, protože   všichni odtud uprchli, ale   Němci přesto tamtéž   nacházejí plnou budovu   generálů.
Nejlepší   na válečných filmech jsou   ovšem ty dětinské chyby v   bojové taktice: Němci sice   zapálí vychytrale   dýmovnice, aby jimi kryli   svůj postup, ale pak stejně   musejí počkat, až se dým   rozplyne, jinak by neviděli   zase nic diváci; vojáci   kráčejí volným krokem,   nekryjí se, neběží   přískoky vpřed - proto jsou   snadným terčem. Obkličují   dobývanou budovu, proniknou   dokonce za dům, ale přesto   nevidíme, že by se vzadu   jakkoli bojovalo; naopak tudy   zbytky obránců uprchnou,   ještě k tomu po řece, a to   díky neuvěřitelně   absurdní lsti na odlákání   jediného hlídkového vozu na   mostě. No zkrátka samý   nepřerušený sled   nelogičností a nesmyslů,   jejichž výčet a rozbor by   se sem už ani nevešel...