Neporažení

Velmi dobře natočeno. Má to i dost silných   scén. Ano, spousta patosu, spousta   přehrávání, ale tak by to mělo u těchto   "vlasteneckých" filmů být. Jaksi to k   nim patří.

Nedávno jeden z našich kolegů napsal, že mu   nevadí, když američani točí filmy, kdy   rozumný divák musí poznat, i když je film   rutinně natočen, že jde o film 4. cenové   skupiny, nereálné scény, protože je na straně   američanů. Válečné filmy, natočené v 50.   letech u nás, se alespoň drží reality a těch   soudruhů, tam zase tolik nikdy nebylo vysloveno.   Je potřeba vzpomenout, že je po válce,   angličani i francouzi se nás vzdali, vyklidili   pole, aby přišel červený sibiřský medvěd a   dopadlo to, jak to dopadlo. Herci, téměř na   začátku svých kariér, nikdo diváky nehonil do   kin, dnes režiséři můžou jenom snít, za   kolik ta legrace stála a kolik se vydělalo,   když divák šel za 5 korun. Ještě později   byly natočeny filmy z období II. války,   přišly slabé filmy z Vávrou a od té doby   žalostně nic, pominu Tobruk. Neporažení,   Uloupená hranice, Němá barikáda, Vyšší   princip, Bílá tma, vždyť mezi tím uteklo   téměř 60 let a na ty filmy se stále dá   dívat, pokud se více nebudu věnovat   vymíváním mozků...

“Dějiště našeho příběhu nelze vyznačit   na mapě. Bylo všude, kde se odehrávaly slavné   činy lidových hrdinů v těžkých dobách   nacistické okupace. Všem těmto bojovníkům je   připsán náš film…” Tak zní titulek na   konci filmu inspirovaném skutečnou události u   Czajankových kasáren 14. března 1939. Tato   událost nechť zůstane skutečným hrdinským   činem v československých dějinách. Děj   tohoto snímku probíhá samozřejmě jinak a na   svou dobu vzniku se to bohužel nemohlo obejít   bez politické agitace. I obrovský příval   vlastenectví nejen mezi vojáky, ale i mezi   civilisty je moralisticky vzýváno po všech   směrech. Asi nejcitovější scéna je promluva   smutné babičky k vojákovi, jehož oddíl se   stahuje z pohraniční pevnosti. “Proč....?”   Snímek se jeví jako velmi dobře natočený.   Válečné scény jsou odvedené dobře a   dramatičnost zrovna tak. Jen ta romance na   začátku se zdá být krapet přepálená. Buď   jak buď, film je připomínkou tragické noci   československých dějin roku 1939 a to filmovou   zábavnou formou. A vůbec není náhodou, že na   režijní stoličce seděl Jiří Sequens st. Ten   to uměl vždy dobře podat.

Tento film je hodně pocitový a řadí se mezi   vlastenecké. V letech 1938 - 1939 dostal náš   národ těžkou ránu do psychiky a morálky.   Odhodlání bránit se bylo sraženo zradou tzv.   západních mocností. Příběh sice může   vypadat až přehraně a nedůvěryhodně, ale tak   jako jsou pocity ve filmu znázorněny, tak to   lidé ve skutečnosti cítili.

Zdařilý film podle pravdivých událostí
Tehdy když 23.10. 1938 proběhla mobilizace, tak   všichni chlapi plni odhodlání nastoupili do   svých pozic na hranicích s odhodláním bránit   naši vlast proti fašistickému Německu. Když   pak Mnichovskou zradou po které nás spojenci   Francie a Anglie nechali na pospas Německu,   museli svoje pozice opustit - šli v kolonách   domů a cestou brečeli jak malý kluci, český   národ čekalo 6 dlouhých let plných utrpení a   boje o holou existenci.

Nazpět k filmu - je   volně inspirový událostmi na severní Moravě v   Místku, kde se s jednotkami nacistického   Wehrmachtu střetli příslušníci 3. praporu   pěšího pluku 8 "Slezského". Je to   film který ukazuje pravdivé odhodlání všech   československých prostých vojáků, kteří by   v té osudné chvíli položili při obraně   svých domovů a rodin, své vlasti, raději   život něž by ustoupili...

Proč armáda   nebránila naše území? Hitler tehdy   "pozval na návštěvu" našeho   prezidenta Háchu - ten byl brutálním způsobem   přinucen ( bylo mu vyhrožováno bombardováním   Prahy německým letectvem a jejím srovnáním   se zemí) k souhlasu se vznikem Protektorátu   Čechy a Morava.

Jak by dopadlo kdyby se celá   naše armáda v r. 1939 bránila fašistickému   Německu? Dle mého názoru by to dopadlo   špatně, naší prohrou. Neměli jsme šanci,   protože jsme mnichovskou zradou v r. 1938,   přišli o svoje pohraniční opevnění. A jak   bychom dopadli, kdybychom se bránili hned v r.   1938? To již tak jednoznačné není, naše   pohraniční opevnění bylo na špičkové   úrovni i když nebylo ještě úplně doděláno.   Sami němci se o našem pohraničním opevnění   zmiňovali s úctou a obdivem.

Pro   "nevěřící Tomáše, zda se jedná o film   natočený podle skutečných událostí - zde je   výňatek z článku Československé výstřely   od září 1938 do března 1939 ( zdroj Česká   televize): V březnu 1939 se ozvaly výstřely i   na severní Moravě v Místku, kde se s jednotkami   nacistického Wehrmachtu střetli příslušníci   3. praporu pěšího pluku 8   "Slezského".
Co se vlastně tehdy v   Místku odehrálo? Proč ke konfliktu došlo?
KS:   Místek se nachází v průmyslové oblasti.   Nacisté se obávali, že dříve, než tam   vstoupí oni, podaří se to Polákům. Proto den   před tím, než začala okupace Českých zemí   Wehrmachtem, se do tamní oblasti vydaly jednotky   německého pozemního vojska doprovázené   některými formacemi SS. Ty pak v Čajánkových   kasárnách, kde byla umístěna část pluku 8   "Slezského", narazily na odpor.
Nikdo   z československé jednotky nedostal instrukci o   tom, že nemá zakročit proti postupujícím   zahraničním jednotkám. Takový rozkaz dostali   všichni důstojníci Československé armády až   druhého dne.

Pamětníci i dokumenty se   shodují na tom, že iniciátorem odporu byl jeden   z velitelů rot, kapitán pěchoty Karel Pavlík.   Co to bylo za člověka?
JM: Karel Pavlík byl v   té době velitel 12. kulometné roty. Byl to   důstojník každým coulem, oblíbený u vojáků   pro svou říznost, ale zároveň   spravedlnost.Tuto osudnou noc byl ve službě   ještě společně s dalším důstojníkem a   velmi dobrým přítelem, poručíkem Karlem   Martínkem. S ním se Pavlík velmi iniciativně   chopil obrany kasáren a velení vojáků.
To,   že byl skutečně statečný člověk, prokázal   v pozdějších letech, když se aktivně   zúčastnil odboje. Tato jeho činnost skončila   za dramatických okolností v roce 1942, kdy byl   zrazen, postřelen na útěku a nakonec zajat. Byl   mučen, a protože o odboji nic neprozradil,   nacisté jej v březnu 1943 v Mauthausenu   popravili.

Odporný propagandistický škvár.
"Vojíne   Jardo, ty jsi tu taky? Bez tebe se taky žádná   rvačka neobejde..."
To je asi tak v kostce   vyjádřeno to, o co tu jde. Ne o vlastenectví,   nýbrž - o rvačku. (Vlastenec je ostatně   největší válečný stváč. Kdyby se každý   staral jen o sebe a bránil jen sám sebe, bylo by   po válkách. I kdyby každý "zbaběle"   utekl před silnějším, bylo by též po   válkách. A kdo uteče, ten vyhraje.) A proto,   když se natěšení vojáci dozvědí o   vyhlášené kapitulaci, připadá nám najednou,   že se nevztekají a necítí podvedeni ani tak   slabošskou vládou, která jim nařídila vzdát   se nepříteli, jako spíše tím, že si   nezastřílejí.
Filmu ovšem vládne výrazně   komunistická propaganda a komunistický výklad   dějin. Kromě toho se žádná taková událost,   jako ta ve filmu, nestala. Češi bez odporu   složili zbraně. Lživá propaganda dosahuje   takové výše, až je úplně směšná a svádí   k pronášení ironických poznámek - takže se u   toho lze nakonec vlastně dobře, nicméně   zvráceně pobavit.
Obyčejný voják vyzývá   velitele pevnosti, aby rozdali zbraně   dělníkům, čte mu z jakéhosi taháku   Gottwaldův výrok o tom, že nepříteli se   nesmí ustupovat (zatímco sám   "hrdinný" Klement Gottwald už byl tou   dobou dávno schovaný až kdesi v Moskvě);   buržoazní důstojníci německá vojska vřele   vítají, zatímco obyčejní lidé se všichni   spontánně přidávají ke komunistům; velitel   se nemůže dovolat na vrchní velení vojsk,   protože všichni odtud uprchli, ale Němci   přesto tamtéž nacházejí plnou budovu   generálů.
Nejlepší na válečných filmech   jsou ovšem ty dětinské chyby v bojové taktice:   Němci sice zapálí vychytrale dýmovnice, aby   jimi kryli svůj postup, ale pak stejně musejí   počkat, až se dým rozplyne, jinak by neviděli   zase nic diváci; vojáci kráčejí volným   krokem, nekryjí se, neběží přískoky vpřed -   proto jsou snadným terčem. Obkličují   dobývanou budovu, proniknou dokonce za dům, ale   přesto nevidíme, že by se vzadu jakkoli   bojovalo; naopak tudy zbytky obránců uprchnou,   ještě k tomu po řece, a to díky   neuvěřitelně absurdní lsti na odlákání   jediného hlídkového vozu na mostě. No zkrátka   samý nepřerušený sled nelogičností a   nesmyslů, jejichž výčet a rozbor by se sem už   ani nevešel...

Velká herecká jména, silný příběh   vycházející ze skutečných událostí, o   kterých se ovšem dneska již jen málo mluví   vzhledem k následné válečné smršti. Daní   době vzniku je nutná teze, že jedině komunisti   byli ti správní a pochopitelně už věděli,   že tu válku vyhrajeme "my" (!) a že   po válce bude komunismus a všichni se budou mít   dobře. Přes tyhle drobné nešvary film určitě   i dnes zasluhuje pozornost.

Jeden z nejlepších protiválečných filmů   natočených v padesátých letech. Ideologické   dílo poplatné době natáčení, vedoucí roli v   odporu proti německým okupantům táhnou   samozřejmě komunisté, členové malé   hraniční posádky. Ale dobře a napínavě   natočeno, a hlavně herecky obsazeno.

Neporažení
Jedna malá posádka nedaleko hranic neuposlechla   rozkazu vydat vše Němcům při obsazování   Československa v ranních hodinách 15 března   1939 a postavili se ze zbraní v ruce   nepříteli.Svůj boj dokončili,ač měli   ztráty.Všem tento film doporučuji.Dávám 10   bodů.