Nechci nic slyšet

Velmi zajímavý příběh,   určitě nadstandardní v   době normalizační šedi.   Oceňuju zvláště famózní   výkon dětského Filipa   Renče, za zmínku stojí i   Jana Brejchová a Vlastimil   Brodský (kteří výjimečně   nehráli partnerský pár),   pozoruhodnou kreaci podala   Dagmar Bláhová, i když   celkově prvek kočovné   kejklířské společnosti mi   přišel dobovým zasazením   mírně mimo. Několik   silných emočních momentů,   i když za cenu zvýšení   účinku musel být hrdina   téměř kontinuálně   mokrý/nemocný/špinavý. A   jestli jsem se dobře díval,   mezi dětmi se mihla taky   Tereza Brodská.

Film je většinou zařazen   mezi dětské, ale svým   závažným tématem je   spíše přesahuje: smrt obou   rodičů malého chlapce   způsobí dlouhodobý šok.   Chlapci pomůže až   společnost kočujícího   studentského divadla.

Klidně se na to dívejte s   celou rodinou, ale pro mne to   tedy nebylo. Nemohl jsem se   dočkat konce. Jednu chvíli   jsem se bál, aby jej někdo   neustřihl, a já na to musel   čučet na věky. Možná by   měl někdo z dospělých   smrada zřezat, a možná by   hned mluvil. Nesnáším   Renče jako dítě, a   Juřičku ani jako skoro   dospělého. Stupid   „hudba“ v pozadí,   nesympatičtí hrdinové,   jedno téma na celý film,   jděte mi s tím někam.

Souhlas s komentářem   argensona, že pro větší   dramatičnost byl malý hrdina   buď mokrý/špinavý nebo   nemocný. A já měla právě   díky tomu pocit, že se   hodně tlačí na pilu=na city   a to já nemusím.   Pěstounská rodina na můj   vkus trochu divná. Že by jim   uniklo, že malý kluk   odklidí několik desítek   kilo kamenů z jejich zahrady   nad dráhu nebo že by ho   nechali nemocného ležet ve   špinavém pyžamu, jestli to   bylo za cenu dramatičnosti,   prosím, jinak by na ně měla   sociálka více   dohlédnout.Dagmar Bláhová   moc hezká studentka a Terezu   Brodskou jsem v davu dětí   viděla taky.