Návrat

Parta kluků skáče z výšky do vody, jen malý Váňa (takové bylo jméno v mé kopii) nikoli. Bojí se výšek.
Právě tento chlapec má bratra Andreje a jednou po příchodu domů zjistí, že se jim vrátil otec. Ten je pro ně trochu hádanka. Starší chlapec k němu jakés takés sympatie cítí, mladší ne. A pak je otec vezme na výlet. Nejprve se poškorpí v restauraci, kde Váňa odmítá jíst. Venku pak oba chlapce okradou jiní kluci a jednoho z nich otec přivádí zpět a chce po svých synech, aby mu dali nakládačku. Oba však odmítají a jsou nazváni sraby. Nato připlují na jakýsi ostrov. Zde otec vykope jakousi krabičku a ukryje v lodi. Kluci pak jedou na ryby a za pozdní návrat, je Andrej bit. Váňa protestuje, a když nechce otec přestat, zaútočí na něj nožem, který mu předtím vzal. Pak uteče, vyleze na jakousi vysokou dřevěnou věž a hrozí skokem dolů. Otec ve snaze tomu zabránit vyleze za ním a padá. Kluci jej s velkým úsilím dotáhnou do loďku a přeplují z ostrova na břeh. Chtějí tátu dostat do auta, když se loďka utrhne, odpluje a začíná se potápět. Podaří se jim otce zachránit? Mají na to?? A chtějí to??

Príbeh je naoko veľmi jednoduchý. Dvaja chlapci, Ivan a Andrej žijú svoj bežný život v malom meste, kde ich vychováva iba matka. V jeden letný deň sa nečakane vráti do ich domu a života ich otec, ktorého nevideli desať rokov. Svojho otca poznali iba zo starej fotografie. Otec bez žiadnych úvodných rečí zrazu prevezme organizovanie ich života. To sa hlavne nepozdáva mladšiemu chlapcovi Ivanovi. Otec ich vezme na zvláštny výlet, na rybačku na jeden vzdialený ostrov. Čoskoro prídu na to, že výlet je iba zásterkou na výchovný účel. Otec testuje ich smelosť, šikovnosť a životaschopnosť. Starší Andrej pristupuje na príkazy otca, ale tvrdohlavý Ivan stále odporuje a je nedôverčivý. Chce vedieť čo je cieľom cesty a otca. Keď dôjdu na neobývaný ostrov, napätie medzi trojicou stále rastie. Každý deň Ivana čaká nová skúška, ktorá ho dovedie ku konečnému rozhodnutiu.......

Prvotina Andreje Zvjaginceva líčí příběh otce, který se po desetileté nepřítomnosti setká se svými dvěma syny a nachází k nim cestu při rybářském výletu v divoké přírodě Ladožského jezera. Jde o mimořádné dílo, které neskrývá jisté inspirační podněty ruského velikána Andreje Tarkovského. Pozoruhodné jsou zejména výkony obou chlapců - hlavních hrdinů, z nichž jeden se ihned po skončení natáčení utopil při skoku z věže, kterou vlastně film začíná...
Štáb pracoval na filmu ve dne v noci, využívaje čtyřiadvacetihodinového světla “bílých nocí”, které osvětlují Petrohrad během léta, k přehnaně dlouhým pracovním dnům. Vypadalo to, jako by film pohltil jejich životy. Režisér uvádí: “Nikdo si nestěžoval. Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli natočit tento film, pochopil jsem, že pokud nenajdu dva geniální chlapecké herce, pak je celý projekt nesmyslný”. Výsledkem je, jak Zvjagincev tvrdí, že jsou charaktery obou chlapců spojením osobností dvou herců stejnou měrou jako scénáře, který měli v ruce. Ačkoli improvizace nebyla dovolena, režisér se dušuje, že umožnil svým hercům “volně dýchat” v každém záběru a používat hovorovou mluvu, aby filmu zajistil autenticitu. “Během natáčení jsem chlapcům několikrát opakoval: “Nehrajte jako byste byly v Gorki Filmu (hlavním sovětském filmovém studiu pro děti). Nesnažte se být milými sovětskými dětmi”. A výsledek? Vytvořili jeden z nejdokonalejších dětských duetů ve filmové historii.

Komorní snímek debutujícího Andreje Zvjaginceva Návrat se vymyká převažujícím současným trendům světové kinematografie. Vrací se ke kořenům moderního filmu, jak je představují díla Michelangela Antonioniho, Akiry Kurosawy, Roberta Bressona, Ingmara Bergmana a samozřejmě Andreje Tarkovského. Jeho síla spočívá v jednoduchosti, ve vizuální kráse a v osobité „čistotě“ ztvárnění příběhu, nabývajícího až biblického rozměru. – Dva bratři, čtrnáctiletý Andrej a dvanáctiletý Ivan, se doma nečekaně setkávají s otcem, na kterého vůbec nepamatují. Muž je vezme s sebou na výlet, který po několika dnech končí nečekanou tragédií. Sourozenci se vracejí zpět sami; krátké chvíle s otcem, provázené vzájemným neporozuměním, však navždy poznamenají jejich život. – Děj se odvíjí od neděle do soboty a zachycuje drobné epizody, v nichž se projevují charaktery všech tří postav. Otec je na syny přísný a vyžaduje jejich bezpodmínečnou poslušnost. Starší Andrej touží po sblížení s ním, zatímco Váňa povětšinou trucuje a odmítá podřídit se. Muž je pro něj záhadným cizincem. Přestože se příběh skládá převážně ze zdánlivě všedních událostí, má velké vnitřní napětí, podněcované „nedořečeností“: nikdo se nedozví, odkud otec přichází a co tam dělal. Nevyřešena také zůstane záhada bedýnky, kterou otec vykopá a kvůli níž cestu s dětmi podniká. – Výjimečně působivou kameru Michaila Kričmana charakterizuje už téměř zapomenutý způsob snímání přírody (déšť, voda, oblaka, horizonty) a provází ji působivá minimalistická hudba dalšího debutanta Andreje Děrgačeva. Zcela mimořádné jsou herecké výkony, zejména obou chlapců. O to tragičtější je fakt, že starší z nich, Vladimir Garin, se v létě roku 2003 nešťastnou náhodou utopil. – Snímek se úspěšně uplatnil na řadě festivalů a ocenění v Benátkách mělo v Rusku až nečekanou odezvu (včetně pochvalného vyjádření prezidenta Putina). Přesto tam Návrat, podílející se na zvýšeném zájmu o nové ruské filmy na mezinárodním fóru, stále ještě nebyl uveden v distribuci.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2004/1

Voloďa Garin měl prvních patnáct let svého života strach z vody. Trvalo mu dlouho, než se naučil plavat. Když tento dětský herec měl skákat střemhlav z deseti metrů do jezera v úvodní scéně filmu Návrat (debutu ruského režiséra Andreje Zvijaginceva), uvažovalo se o kaskadérovi. Ale šestnáctiletý Vladimir Garin, zkušený pianista a začínající herec, trval na tom, že do jezera Lagoda poblíž Petrohradu skočí sám. Udělal to a poté úplně ztratil strach z vody. Bohužel však přesně rok poté, co dotočil první záběry Zvijagincevova emotivního filmu o návratu hýřivého machistického otce do mateřského světa svých dvou dospívajících synů, se Garin utopil v jezeře nedaleko místa, kde uskutečnil svůj osudový skok pro úvodní scény filmu. - Sofia Krinskaja, filmová kritička Gazety, řekla: „Film se věnuje obecným lidským otázkám. Je to již dlouho, co mohli lidé na Západě sledovat takový duchovní a úchvatný film, natočený v Rusku.“ Zápletka filmu Návrat se týká dvou dospívajících bratrů, Andreje a Ivana, kteří žijí se svou matkou, aniž by věděli, co dělal jejich otec za posledních deset let. Otec se však jednoho dne vrací domů a bere své dva syny na výlet… Štáb pracoval na filmu ve dne v noci, využívaje 24hodinového světla „bílých nocí“, které osvětlují Petrohrad během léta, k přehnaně dlouhým pracovním dnům. Ačkoli improvizace nebyla dovolena, Zvijagincev tvrdí, že umožnil svým hercům „volně dýchat“ v každém záběru a používat hovorovou mluvu, aby zajistil filmu autenticitu. - Zvýrazněné podivným načasováním a okolnostmi Garinovy smrti bylo celé natáčení Návratu prodchnuto duchovním, ne-li přímo náboženským významem pro všechny zúčastněné. Zvijagincev prohlásil o Zlatém lvu z Benátek: „Občas se zázraky dějí, a toto je jeden z nich. Náš film zachytil ve vzduchu něco, co ovlivňuje lidi, zachytil jejich duši. Filmy jsou pro mě duchovním úsilím, a to kolektivním společně s divákem.“ - K nespokojenosti ruských kritiků Zvijagincev několikrát odmítl poskytnout vlastní interpretaci filmu. Přesto mu uklouzla jedna výmluvná poznámka – že nejdůležitějším oceněním pro herce a štáb byla cena Katolické poroty, udělená katolickou církví sekulárnímu umění. Konstantin Lavroněnko, který ve filmu hraje odcizeného otce, objasňuje v emocionálním rozhovoru v Guardianu sílu otco-synovského vztahu, jež z filmu čiší: „Voloďa neměl otce. Já neměl syna. Občas mám pocit, že jsem ho chtěl poznat mnohem lépe. Často vidím jeho oči, slyším jeho hlas a jeho smích. Když jsem se dozvěděl, že umřel, nemohl jsem tomu uvěřit. Nebyl jsem na jeho pohřbu a nedokážu si jej představit mrtvého. Pořád pro mě zůstává velmi drahou osobou a v mé mysli stále žije.“
Kino Aero 2004/1

"Ačkoli byl film natočen v Rusku, je věnován obecným lidským otázkám. Je to již dlouho, co mohli lidé na Západě sledovat takový duchovní a úchvatný film (z Ruska)." GAZETA. Film po zásluze zvítězil na MFF v Benátkách a je velkým favoritem letošních Oskarů.
Projekt 100/2004