Naděje (1963)
Žánr: drama
Země: Československo
Premiéra v ČR: 17.1.1964
Délka: 83 min.
V neutěšeném prostředí zchátralého socialistického průmyslového provozu k sobě hledají cestu notorický alkoholik a místní prostitutka. Naděje umírá naposledy, mohou si ale vůbec ještě věřit lidé, kteří ji už téměř všechnu svým dosavadním životem promarnili? Socialismus 60. let ze zastíraného úhlu.
Obrazově syrový pohled do reálné tváře socialismu ve filmu Naděje představuje v tvorbě Karla Kachyni (1924-2004) počátek nové etapy jeho tvorby spojené od snímku Pouta (1961) s látkami Jana Procházky. Vedle série pocitových filmů o dospívání Trápení (1961), Závrať (1962) a Vysoká zeď (1964) se právě Nadějí začal v jejich společném díle prosazovat hlubší pohled do anatomie soudobé společnosti. A to jednak ve snímcích kácejících ideologická tabu ještě nedávné minulosti - Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966), Noc nevěsty (1967), Směšný pán (1969) nebo Ucho (1970) - a jednak ve filmech soustředěných na analýzu mezilidských vztahů a soudobého životního pocitu, kde jsou pozdější paralelou k Naději dodnes zapomínané Vánoce s Alžbětou (1968).
Protagonistou dramatu je bývalý stavební mistr a řidič Lucin, který klesl na samé dno lidské existence. Závislost na alkoholu z něj udělala trosku bez vůle, svědomí i cti, zlodějíčka, na kterém si okolí neváhá vybít svou agresi. Když se náhodně sblíží s Magdou, dělnicí, v jejíž posteli se vystřídali snad už všichni chlapi z místního velkolomu a které úřady odebraly i její děti, zdá se, že došlo k fatálnímu spojení dvou definitivních ztracenců. Magda ale touží po opravdovém vztahu a snaží se k němu přivést i Lucina, třebaže ten opakovaně propadá vzdorovitému odcizení světu i sobě samému. Teprve když ublíží i jí, jeho svědomí se otřese…
Postavit do centra vyprávění dva zavrženíhodné společenské outsidery znamenalo obejít veškerá dosavadní klišé a přiblížit se na dosah tehdy právě nastupující nové vlně. Na rozdíl od ní však Kachyňa vsadil v hlavních rolích na výkony hereckých profesionálů, přičemž právě Rudolfu Hrušínskému psal Procházka po předchozí domluvě roli přímo na tělo. Jeho Lucin je prototypem poťouchlého i zlého slabocha, v němž však přece jen lidský cit nevyhasl úplně. Lakmusovým papírkem jeho přerodu je Hana Hegerová jako Magda, s mnohonásobně menší hereckou zkušeností, ale s obdobnou pravdivostí hereckého výrazu.
Jan Lukeš
LFŠ 2015
| hraje: |
|---|
| Hana Hegerová (dělnice Magdalena Hrivňáková), Rudolf Hrušínský (Ignác Šavlíř zvaný Lucin), František Peterka (Čtvrtníček), Otto Šimánek (kantýnský Fojtář), Václav Neužil (Jůza), Pavel Spálený (dělník, Lucinův věřitel), Ladislav Kazda (dělník, Lucinův věřitel), Josef Koza (řidič), Josef Vondráček (řidič v garáži), Viktor Očásek (vrátný v nádražní nocležně), Jan Faltýnek (výčepní), Lenka Fišerová (ošetřovatelka), Ivana Bílková (žena v kiosku), Josef Bárta (hráč karet), Václav Král (pokladní na nádraží), Ladislav Gzela (vrátný v ubytovně), František Vicena (inženýr), Eva Jiroušková (pacientka), Darja Hajská (pacientka), Helena Růžičková (pacientka), Miriam Kantorková (pacientka), Eva Řepíková (mladá matka na nádraží), Michaela Chrzanovská (Michalka), Zdeněk Leština (hráč karet), Jaroslav Nekolný (venkovan), Halina Píchová (pacientka), Jindřiška Gabriela Preissová (pacientka), Věra Laňková (účetní), Antonín Šeplavý (náhodný chodec) |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
