Naděje a sláva

Své dětství vidí člověk většinou – pokud bylo hezké – přes jakési růžové brýle. A tak i autobiografický snímek známého režiséra Johna Boormana líčí události, jež prožívali obyvatelé londýnského předměstí od počátku války do konce léta 1942, s jistou poetickou nadsázkou. Ničivé německé nálety z dob slavné bitvy o Anglii, ztráta domova, nedostatek potravin i tragédie bližních jsou nazírány očima devítiletého chlapce, jehož chápání světa se v mnohém liší od názorů dospělých. Jednotícím prvkem filmu, sestávajícího z řady volně navazujících epizod, je jakási „převrácená optika“. Pro malého Billa se totiž život od počátku války stává sérií nepochopitelných rozporů v chování a jednání jeho nejbližších. A samotná válka, v očích dospělých ta největší tragédie, skýtá netušené množství možností pro klukovská dobrodružství… Film byl nominován na Oscara.

John Boorman (nar. 1933) začínal jako filmový kritik, v hraném filmu debutoval v roce 1965. Z jeho tvorby uveďme např. Peklo v Pacifiku (ČT vysílala) a pozoruhodný film Vysvobození (1972 – nominace na Oscara). V roce 1981 realizoval svůj dávný projekt Excalibur.

Zdroj: ČT

Autobiografický snímek známého režiséra Johna Boormana Naděje a sláva (1987) s poetickou nadsázkou líčí události, jež prožívali obyvatelé londýnského předměstí odpočátku války do konce léta 1942. Ničivé německé nálety z dob slavné bitvy o Anglii, ztráta domova, nedostatek potravin a tragédie bližních jsou nazírány očima devítiletého chlapce, jehož chápání světa se v mnohém zásadně liší od názorů dospélých. "Převrácená" optika je jednotícím prvkem filmu, sestávajícího z řady volné navazujících epizod. Pro malého Billa Rohana se život od počátku války stává sérií nepochopitelných rozporů: matka tvrdí, že se bez otce neobejde, ale ve skutečnosti jí jeho nepřítomnost vyhovuje; citově nevyrovnaná (dospívající sestra Dawn někdy odmítá mladíka, jehož bláznivě miluje; obávaný německý parašutista se ukáže jako klidný přátelský muž; a samotná válka, v očích dospělých ta největší tragédie, skýtá netušené množství možností pro klukovská
dobrodružství v ruinách rozbombardovaných domů. Metaforou tohoto klamného světa je ústřední motiv filmu, kriketová hra, v níž se Billy od táty naučí házet falšovaný míč. To, co chlapec zpočátku chápe jako nepřípustné lhaní, později přijímá a dokonce úspěšně použije proti vlastnímu otci. Jistá schematičnost tohoto postupu je naštěstí skryta v nápaditém a bohatém rejstříku drobných příhod různorodých postav i v působivé vizuální stránce celého díla Úhlem pohledu i celkovou atmosférou se Boormanovu filmu blíží naše Obecná škola . Naděje a sláva byla kritikou i diváky přijata příznivěji než ve stejné době uvedený
podobný snímek Slevena Spielberga Říše slunce a autorovi přinesla
druhou nominaci na Oscara (po filmu Vysvobození).
-zk-, Filmový přehled 1994/8/11