Na kometě

Ač jsem četl 17 verneovek,   tak tuhle sice zrovna ne, ale   že by to byla taková   fraška, to si nemyslím.   Zeman tu sice víceméně   navazuje na svůj styl, ale ta   nadsázka ze všeho čiší   tak moc, že už to nelze   přijmout bez výhrad.

No, mně ty loutky nebraly   nějak moc ani jako kluka.   Přesto se snímku nedají   upřít jeho kvality, občas   některé legrační scény a   perfektní herecké obsazení.   Pan Werne se v hrobě   neobrací, ten tam dělá   přímo větrák, ale snímek   z knihy jen hrubě vychází.   A proč se na armagedon   nepodívat s nadhledem a   troškou   srandy.201511067354/7355

Parádní   "zemanovka" -   bohužel ale už poslední.   Skvělé obsazení a   tradičně výborné   zpracování s pěknými   efekty. Pan Verne by asi   koukal, co s jeho dílem   dokážou čeští filmaři.   Ale věřím, že by se   pobavil alespoň tak, jako   já. Anebo i víc - vždyť   smích je kořením života...

Na Kometě
Viděl jsem ho kdysi dávno a   střípky v paměti sice   zůstaly, ale pletl jsem si to   s jinými filmy pana Zemana.   Včera jsem se juknul po   dlouhatánské době a   nadšení už je menší i tak   smekám před tím jak film je   nádherný po výrobní   stránce. Jak kdyby se   odehrával v té době a   někde v Arabském světě!!   Obsahově byl dobrý, ale asi   by mě bavil víc před lety.   I tak místy vtipná   ,dobrodružná fantasy, která   rozhodně nezapadne.

Verneovky podle Karla Zemana   jsou světem pro sebe a dívat   se na jeho zpracování třeba   právě Na kometě je   zážitek. Výborné herecké   výkony E.Horvátha,   M.Vašáryové,   F.Filipovského nebo   J.Větrovce či V.Menšíka se   mi líbí i u neznámé   verneovky.

Jako malý chlapec jsem   verneovky hltal, a tuším,   že právě Na kometě jsem   měl rád nejvíc. Je to už   dávno, takže si z četby   mnoho nepamatuji, ale myslím,   že Verneův román se zdaleka   nenesl v tak ironickém duchu   jako tento jeho volný   filmový přepis. To je něco   pro mne. Mám však také rád   výrazně výtvarné filmy, a   tak jsem z větší části   spokojen. Z děje filmu pak   vyčnívají jisté dobové   populární teorie utopického   anarchismu, říznuté   přírodozpytnými   fantazmagoriemi   Flammarionovými. Obé   vyznívá dnes už směšně   či dokonce hloupě, ale byly   to krásné ideály a smělé   sny. Ano, "sen" je   tím pravým slovem   vystihujícím tento film. A   co se týče toho naivního   anarchismu a utopického   pacifismu, jako ústředního   tématu, ty jsou možné, jen   když si lidé myslí, že se   blíží konec světa.   Pakliže je svět zachráněn,   staré pořádky se vracejí a   za všechno se musí zase   platit jako dřív. Angelika   se těší, že na kometě si   bude moci dělat, co se jí   zlíbí, ale je první, kdo   znemožní volnou lásku.   Také se domnívá, že je   dobře, že tam jsou s nimi   ještě nějací další   lidé, protože bez nich by   prý byla nuda. Jenomže ti   lidé jsou stejně špatní   jako na Zemi, takže bez nich   by to sice byla nuda, ale zato   svobodná a bezpečná nuda.   Podobné téma zpracovává   Ray Bradbury v Marťanské   kronice: teprve až budou   vyvražděni všichni lidé,   bude vesmírný trosečník   opravdu svobodný.

Prvních 30 minut jsem byl   nadšenej, báječné dobové   efekty, silný příběh   umocněný fantasy světem o   padající komětě... Ale   potom šel film trochu dolů,   efekty a Vernovy věrné   obrazy jakoby vymizeli a   zůstala už je trochu   zajímavější pohádka.   Naštěstí neby stopáž moc   dlouhá, takže film skončil   před tím než jsem se začal   nudit...

Zajímavý film natočený   podle pana Verneho,na tu dobu   skvělé efekty,neobvyklé   výtvarné   ztvárnění.Postupem děje   však jako by film ztrácel   dech a snímek už není tak   strhující.Naštěstí   poměrně krátká doba filmu   zabrání tomu,aby se člověk   začal nudit.

Další z klasických   českých sci-fi od Karla   Zemana se zajímavým typicky   Verneovským vizuálním   zpracováním. Film se   tváří trochu i jako parodie   a spousta hlášek a scének   velice pobaví. Kvalitu filmu   podtrhují i herci jako   Vladimír Menšík, František   Filipovský nebo Josef   Větrovec a slušelo to i   Magdě Vášáryové.

ke Kometě
Obdivuji skvělé podání a   jakoby záminku na tehdejší   poměry. Opravdu jak se říka   koho chleba jíš, toho piseň   zpívej, ale také po čem už   nic není, to přenech   komukoli. Tímto gestem je   celý film formulován a zcela   nám ukazuje matlanici pod   zamínkou konce světa. Apropo   chvilku byl a chvilku nebyl.   Důvěryhodné zavěry pánů   herců jako Františka   Filipovského a Jozefa   větrovce už beru jako   samozřejmost. Film je pouhým   důkazem a zaroveň   pohádkovou útopii o   postavení člověka a toho,   co probůh dokáže pár minut   před zánikem naší   existence. Ten hledaný   důvtip nemá meze a celá   myšlenka je brána s velikou   nadsázkou. Jen mě pořád   nejde na rozum jak tenhle film   mohl projít cenzurou.