Na cestě

Zamilovaný pár Luna a Amar se ze všech sil snaží překonat překážky, které ohrožují jejich vztah. Poté, co Amara dramaticky změní fundamentalistická komunita, řeší Luna ohromné dilema – snaží se zjistit, jestli pouhá láska dokáže udržet vztah na stezce k životnímu štěstí. Od režisérky filmu Grbavica, oceněného cenou Zlatého medvěda na Berlinale a Velkou cenou poroty AFI.

Luna a Amar jsou pár, který prochází těžkou zkouškou. Amara vyhodili z práce, protože byl v pracovní době opilý. Luna se strachuje a má jen velmi malou naději na splnění svého snu - mít s Amarem dítě. Její strach o společnou budoucnost ještě vzroste, když Amar přijme dobře placenou práci v muslimské komunitě mimo jejich domov.

Až po dlouhém odloučení je Luně dovoleno Amara navštívit v uzavřené komunitě Wahabů. Všimne si, že muži jsou zde striktně odděleni od žen, které jsou všechny zahalené a všichni jsou sledováni. Snaží se přimět Amara, aby se s ní vrátil, ale on tvrdí, že je zde spokojen a dokonce nepije. Když se o několik týdnů později vrátí Amar domů, zjišťuje Luna, jak zásadně se Amarův postoj k náboženství změnil.

Amar tvrdí, že jeho jediným zájmem je stát se lepším člověkem, ale Luna zjišťuje, že je velmi otížné jeho myšlenkové pochody následovat. Začne pochybovato všem čemu věří, dokonce i své touze po dítěti. V slzách hledá samu sebe a zjišťuje, jestli stačí pouze láska k tomu, aby byli s Amarem v životě šťastni.

Psychologický snímek bosenské scenáristky a režisérky Jasmily Žbanićové (nar. 1974) Na cestě se odehrává v současném Sarajevu. A podobně jako tomu bylo v jejím celovečerním debutu Grbavica (FP 8/2006), i v tomto snímku se protagonisté potýkají s následky válečných traumat. – Mladý nesezdaný pár, letuška Luna a letový dispečer Amar, žije ve společné domácnosti a pokouší se zatím marně o dítě. Zdá se, že jedinou možností je umělé oplodění. Amar, který si rád přihne, přijde kvůli pití ve službě o místo. Měl by jít na léčení, ale nezvládne to. Luna se příteli snaží pomoci a podpořit ho, což vůbec není snadné. Jednoho dne potká Amar spolubojovníka Bahriju. Přesvědčený wahhábista nabídne bývalému kolegovi ve zbrani místo počítačového lektora v táboře u přehrady, vzdálené pár hodin jízdy od Sarajeva. V komunitě ortodoxních muslimských fundamentalistů, kde se žije bez alkoholu a bez tabáku, kde den má pevný řád, modlitby jsou povinné a svět žen a mužů je důsledně oddělen, se z Amara postupně stane abstinent, nekuřák a hlavně přesvědčený Alláhův vyznavač. Pro zaskočenou Lunu však teď není přijatelný ani jako partner, ani jako otec jejich konečně počatého dítěte. Mladá žena navzdory své lásce musí v zájmu sebeúcty přehodnotit svůj vztah k němu i k rodičovství... – Režisérka sleduje protagonisty civilně pojatého příběhu s odstupem, Amarovo obrácení na víru a jeho místy naivní náboženská horlivost se kromě hořkých chvilek neobejdou ani bez humorných momentů, byť muž se z veselého společníka a něžného hravého milence mění v zasmušilého vousatého pravověrce, odmítajícího nemanželský sex. Jeho dobrý úmysl být lepším člověkem znepříjemňuje život těm, které má rád a kteří ho teď nechápou. Pro Lunu, která přes útrapy způsobené nedávnou válkou (v níž přišla o rodiče) má pozitivní přístup k životu, se Amarova proměna stává mementem a ona sama stojí před životně důležitým dilematem.
-kat-, Filmový přehled 2010/11

„Na putu“ v bosenštině znamená být na cestě někam, má to však i duchovní význam, který odkazuje k hledání vnitřního já nebo k osobě, jež se rozhoduje o něčem velmi důležitém, o zásadním životním kroku. Na začátku filmu poznáme zamilovaný pár Amara a Lunu, kteří jsou na stejné cestě, na jedné „vlně“. Milují se a touží po dítěti. Jejich cesty se však začnou radikálně rozcházet, když musí učinit nová rozhodnutí jako dvojice, ale především jako samostatné osobnosti. Katalyzátorem všeho je Amarova výpověď z práce a setkání s Bahrijou, starým parťákem z vojny. Tento ortodoxní muslim nabídne Amarovi dobře placenou práci počítačového lektora v letním táboře, z něhož se vyklube od světa odříznutá wahhábovská komunita. Luně se nezdá ani Bahrija, ani jeho žena, celá zahalená v černé burce. Právě ta se nakonec stává Luninou průvodkyní po podivném táboře v idylické krajině na břehu jezera, kde se všichni oslovují bratře a sestro, kde neexistují cigarety, alkohol ani mobilní telefony. Do role Bahrijovy ženy režisérka obsadila členku hlavní poroty letošního MFF KV, s níž spolupracovala už na filmu Grbavica, vynikající herečku Mirjanu Karanovićovou.
45. MFF Karlovy Vary, 2010