Ikdyž měl film výborné herecké   obsazení,hodně pokulhával za   švédsko-dánsko-norskou verzí.Tato americká se   bohužel moc nepovedla.Kdyby neexistovalo   srovnání, bylo by moje hodnocení lepší.Asi   70%.Musím ale říct,že filmy Davida Finchera   patří rozhodně k těm lepším.

Kostlivci vo skrini
Tak americkú verziu som videl skôr, paradox. Ale   niekedy je to celkom zaujímavý experimentík,   pozerať to opačne. No jo no, Švédi. Slovákom,   Maďarom, Rumunom či Talianom vyčítajú a   neustále predhadzujú spojenectvo s Nemeckom, v   našom prípade i dve rýchle divízie na Kaukaze,   ale to že neutrálne Švédsko veselo dodávalo   oceľ Nemcom až do konca vojny, bez ktorej by   nebolo toľko tankov, či neutrálne Švajčiarsko   im s radosťou spravovalo účty a zlato, ktoré   nebolo až také ťažké si domyslieť odkiaľ   vlastne bolo, to už nevadí nikomu. No tu sa to   troška ukazuje na pozadí bohatej rodiny, ktorá   bola tak troška čudná. Novinár Mikael to   troška v časopise prestrelil a prehral súd, tak   berie zákazku na zistenie akejkoľvek správy o   záhadne zmiznutej Harriet. Dopadne to tak, ako   som aj trocha tušil. Inak knihu som nečítal   vôbec. Lisbeth tu bolo solídne strašidlo, ale   nič moc extra. To na Daniela Craiga sa bolo   radosť dívať a hlavne kvôli nemu som to   pozeral. Dej a pátranie mi neprišli nijak extra,   ale tu mi skôr sadla celkom dobrá atmosféra   zamrznutého severu, zopár postáv bolo na   úrovni, ďalej sa čudujem, že pečovateľ bol   taký prasák, by som myslel, že takí ľudia   musia prejsť náročnými psychotestami, aby sa   nestalo práve toto. V podstate som myslel, že   filmu dám tak odpad. Ale nakoniec, bola to dobrá   podívané, i keď ničím výnimočná. Ako   hovorím dej priemer, sem tam nuda, ale body sú   hlavne za Craiga, peknú atmosféru a super hudbu,   ktorú sa čuduj svete robil Trent z NIN. Krásna,   nie typická, ale fakt mi tu sadla. No som   zvedavý na švédsku verziu

Miluju Fincherovi filmy a mám rád americké   remaky cizích filmů, protože častokrát   dopadnou i lépe než originál (Volavka/Skrytá   Identita). Nicméně musím říct, že   originální verze Mužů kteří nenávidí ženy   mě zaujala mnohem víc.

Tak se filmový svět konečně dočkal.   Američané se Švédy dali hlavy do hromady a   pokračovali v kutí železa (a ždímání   peněženek anglicky mluvícího světa), co jen   to šlo. A tak vzniklo dílo, které bude mít   pravděpodobně mnohem větší návštěvnost   než jeho starší a kvalitnější dvojče. Jen   proto, že je v angličtině... Ani zdaleka však   nedosahuje kvalit evropského originálu. Možná   se na něj některým jedincům lépe dívá, ale   facelift jasně přebíjí obsahovou stránku.   Souhlasím s názorem, že existence tohoto filmu   je naprosto neopodstatněná. Kam jen se podělo   napětí? Tohle je limonáda pro školou povinné   prcky.

Tohle je horký kandidát na nejzbytečnější   film, který jsem kdy viděl.
Když jsem se   doslechl, že velmi povedená, tehdy mnou ještě   neviděná, švédská adaptace románu Stiega   Larssona se má sotva dva roky po originálu   dočkat remaku, byl jsem značně na vážkách,   zda se bát, nebo těšit. Faktem totiž je, že   Oplevově verzi není moc co vyčíst. Od mrazivé   severské atmosféry, přes slušný scénář až   po skvělé herce se s touhle látkou popral velmi   dobře. Ale amíkům to bylo málo. Dabing je moc   nákladný, číst titulky příliš obtížné.   Tak si produkční společnost Columbia Pictures   najala jednoho z nejlepších režisérů   současnosti a vrazila mu 90 mega, aby předvedl,   co dokáže. Právě osoba Finchera byl důvod,   proč jsem tenhle flm očekával pouze s mírnými   obavami. Tenhle člověk mě potěšil zatím   pokaždé, a i když jenom jeden z jeho pěti   filmů, co jsem dosud viděl (tvorba z let 1995   – 2007), považuji za aspiranta do své   pomyslné filmové TOPky (totiž Klub rváčů),   vždy se jednalo o vysoce kvalitní snímky se   zajímavým námětem, slušným scénářem a   většinou opravdu hutnou, byť někdy trochu   decentnější (Zodiac) atmosférou. Muži,   kteří nenávidí ženy si tedy, alespoň na   papíře, nemohli přát vhodnějšího ani   lepšího režiséra. Jenže něco se dosti   záhadným způsobem nepovedlo. Tedy něco –   hned několik zásadních věcí.
Už při   prvním letmém seznámení s Lisbeth Salanderovou   skrze trailer na švédský film mi bylo jasné,   že Rooney Mara to proti Noomi Rapace nebude mít   vůbec jednoduché. Obavy se naplnily, ale jen do   určité míry. Americké herečce totiž nelze   upřít velkou snahu, a pokud jste jí viděli v   některém jejím starším filmu, opravdu budete   mít problém jí poznat, jenže spíše než jako   sociálně vyčleněná nespolečenská osůbka s   mnoha šrámy na duši a velmi spontánním a   nečekaným chováním (Noomi Rapace) působí   Rooney Mara spíše jako mladá holka, co trochu   ujíždí na punku...
Takový pohled na její   postavu bych nebral jako zápor, ale to by   nesměla existovat jistá knížka, kde se postava   jisté Salanderové shodou náhod také objevuje,   tuším že je to od jistého Larssona a dává   zapravdu švédské verzi. Nenechte se mýlit,   nechci tvrdit, že Fincher, potažmo scénáristé   se nechali příliš unést a úplně překopali   hlavní a zdaleka nejzajímavější románový   charakter. Jenže kvůli několika okolnostem, za   které Mara zjevně nemůže, zkrátka nepůsobí   vůbec tak, jak by měla. I přes pár náznaků a   fakt, že většina drsných scén z originálu je   i zde, se zkrátka nezdá být tou uzavřenou,   nespolečenskou holkou co si ráda hraje s   počítačem. Třeba obraz po finálním   zúčtování v Hedestadu (Blomkvist a Lisbeth   ležící na posteli) – „Stalo se ti něco,   když ti bylo dvanáct?“ Lisbeth po pár   sekundách odpoví. To nepotěší ani čtenáře   předlohy, ani příznivce onoho švédského   filmu. Stejně jako poslední filmová scéna.   Nepopírám, že do tohoto příběhu patří,   knihu jsem četl před rokem, první situaci si   nevybavuji. Ta druhá tam je. Jenže vzhledem ke   způsobu jejich realizace a v kontextu toho, co   jsem napsal o Lisbeth výše jenom přispívá k   tomu, že na celé čáře vítězí Noomi Rapace   a Fincher se tím, jistojistě nevědomky,   připravuje o největší možný trumf svého   filmu.
Tedy druhý největší – Fincher je   pro mě synonymem ke slovu atmosféra. Tedy   přesněji řečeno, až dodnes byl. Jestli totiž   tomuto snímku něco chybí tolik jako Bjurmanovi   Diskrétní společnost na odstranění tetování   s.r.o., (nevlastníme žádné PC), je to právě   tahle zásadní věc. Smířím se s jistou   plochostí charakterů, chápu, že Craig není   Nyqvist, rozumím i tomu, že snímek je v   některých momentech zbytečně rozvláčný. Ale   toto? Možná je to zčásti tím, že americký   režisér (či vůbec režisér jiné   národnosti), nedokáže vytvořit onu severskou   atmosféru (navzdory tomu, že se natáčelo   převážně ve Švédsku), která je vlastní   většině vážně myšlených skandinávských   snímků (moc jsem jich neviděl, ale myslím, že   i černočerná komedie Kurs negativního   myšlení je svým způsobem atmosféričtější,   než tahle věc, která o to přitom svou   předlohou vyloženě prosí!). A tohle že   režíroval ten odborník na temné thrillery jo?   Ani se mi tomu nechce věřit, ale stalo   se.
Poté, co jsem zkritizoval hlavní dva   taháky Fincherova filmu se může zdát, že je   tento pouze ztrátou času. Neplatí to tak   úplně. Žádná postava není obsazena lépe   než ve švédské verzi, vyjma vhodnější volby   Stellana Skarsgårda do role Martina Vangera,   zajímavě však je, že převážná většina je   typově velmi blízká Oplevově filmu, snad vyjma   Nilse Bjurmana (to bych viděl zase spíše jako   krok špatným směrem, nejsem sice zastáncem   škatulkování typu: „Ty seš ošklivec, budeš   hrát záporáky, ty slizoun, bude z tebe slizkej   právník.“, ale mám dojem, že v předchozí   verzi to sedělo mnohem lépe). Ale Blomkvist,   Henrik Vanger, Plague, Frode, Morell, Armansky a   koneckonců vlastně i Martin Vanger musí   působit pro znalce původního filmu jako staří   známí. V příběhu pak potěší výskyt   některých scén, které původní film   ostentativně ignoroval (ale jako tam nelze   tvrdit, že to byl špatný nápad, zde nelze   naopak tvrdit, že to byl nápad dobrý, ale mě   jako čtenáře trilogie potěšil. I když třeba   absence té scény závěrečné by zdejší   Salanderové jedině prospěla).
Ještě se   musím zmínit o hudbě. Sama o sobě není nijak   zlá, ale jako doplněk tohoto filmu mi docela   vadila. Jako doplněk těch „ultramegasuper   namachrovaných“ (a hlavně nekonečných)   úvodních titulků sedla nepochybně lépe. A   ještě si musím trochu rýpnout (vím, už je to   tak trochu hnidopišství, ale četl jsem o   Fincherovi, že je perfekcionista, takže mi to   nedá) – proč sakra jsou některé texty ve   filmu ve švédštině a některé v angličtině?   Chápu to, když Salanderová hledá Wennerströma   na anglické Wikipedii (mimochodem – proč ho   nehledá na švédské?!) ale ne, když píše   ŠVÉDSKÝ novinář ŠVÉDOVI Blomkvistovi email   se žádostí o interview.
A kde že jsou tedy ty   zmiňované klady? Třeba technická stránka   filmu – řemeslně totiž nelze vytknout asi nic   (ale nenapadá mě ani co bych mohl vyloženě   vyzdvihnout). A pak to hlavní - i když tak můj   text asi ani trošku nepůsobí, fakta jsou jasná   – pokud jste neviděli, jak se s tím poprali   švéďáci a nejlépe pokud vás minula i kniha   (a v tom úplně nejlepším případě jste   vyžraný Američan ládující se kýblem z KFC a   chlemtající dietní kolu), potom můžete být   relativně spokojení, ba třeba i nadšení (to   vám nevadí, že to nemá atmosféru? Vzpamatujte   se!:-D). Mohu totiž filmu odpustit leccos, ale   chybějící atmosféru u temné kriminálky?! Od   Finchera?! Právě se mi zhroutil svět…:-)

The Girl with the Dragon Tattoo
Dlouhou dobu jsem se na tenhle film chystala, ale   nakonec se mi do něj moc nechtělo, před   několika dny, jsem se k tomu dokopala a dočkala   jsem se leda tak nevydařeného deja vu.
Jak   víme, my co jsme viděla originál Muži, kteří   nenávidí ženy, tenhle remake byl zbytečný.   Davida Finchera mám velmi ráda, ale tohle byl   docela přešlap, kdyby se jednalo o prvotinu, tak   by tenhle film mohl mít i úspěch, ale bohužel   to tak docela nejde. Proti Craigovi bych neměla   námitky, je můj oblíbený herec docela mi do   téhle role sedl oproti tomu Rooney Mara byla   volba tragická. Nejen, že její Lisbeth byla   otřesná, postrádala naprosto všechno co   Lisbeth v podání Noomie Rapace měla, kouzlo   Lisbeth Salander bylo tatam. Další výběr   herců nebyl vůbec špatný - Stellan Skarsgård,   Christopher Plummer dohromady s Craigem byla tahle   trojce asi nejlépe vybrána.

Příběh je   vlastně přes kopírák, i když veškerá   atmosféra, kterou jsme byli obohaceni ve   skandinávské verzi je pryč stejně jako ono   kouzlo Lisbeth. Myslím, že se měli spíš   rozpracovat lepší scénář, než ho totálně   okopírovat a přesto, že se všechno   okopírovalo vůbec se to nepřiblížilo   originálu.
Jestli byl nějaký film někdy   zbytečný tak je to právě tenhle.

Remake
Tento remake u mě bohužel moc neuspěl. Film se   bude ale asi líbit tomu, kdo nečetl knihu a   neviděl ani švédský film. Někde se drží   předlohy lépe než ten švédský, jinde hůř,   to je jasné, že všechno z knihy se tam nevleze.   Čekala jsem ale od Finchera něco drsného, ale   bohužel je to korektně učesané pro američany.   No, obsazení Lisbeth, ups. Slečna Mara se   skutečně neumí tvářit jako autistka.

Fincher prohrávající
Remake vznikl asi proto,že někdo z amíků   viděl výbornou a úspěšnou evropskou   verzi.Protože titulkovat nebo dabovat se v USA   nenosí,rozhodli se udělat remake po pár   letech.Cestička je předem vyšlapaná a režie   se ujal Fincher.Takže úspěch by mohl být   zaručený.Dopadlo to stejně jako 99 procent   remaků.Severská atmosféra je ta tam,hlavní   hrdinka ztrácí to nejdůležitější a co   zdobilo původní verzi-charizma.Fincher vyrobil   otrocky stejnou verzi s plošším dějem.
Jsem   zvědavý na další Fincherův počin.V 90.letech   patřil mezi mé nejoblíbenější režiséry.Od   Zodiaca je to jeden průměrný film za   druhým.Snad se to zlepší.

Remakům filmů, které od uvedení v kinech   ještě nestačily ani vychládnout, nefandím.   Nedala mi ale zvědavost a musím uznat, že to   není takový průšvih, jak jsem čekala. Děj je   o dost plošší a mnohem méně propracovaný,   Fincher není příliš inovativní (od něho bych   čekala pravý opak) a sem tam si naopak   vypomáhá nepodstatnýma hloupostma. Podobné je   to i s postavami, Craig sice docela překvapil,   ale do Nyqvistova charismatu má hodně daleko,   Rooney Mara zde působí spíše jako roztomilá   manekýnka, která zkouší, jak vypadá v   různých drsných kostýmcích a její postava   postrádala jakoukoliv věrohodnost mladé velice   inteligentní ženy, která si prošla hodně   těžkým životem. Slabší charaktery postav a   plytký děj docela kompenzuje slušně   vystavěné napětí, spád a Fincherovy   řemeslné schopnosti. Co však chybí   nejcitelněji, je chladná severská atmosféra   (kterou opravdu nevytvoří pár záběrů na   sníh a drkotání zubama), což směle utvrzuje i   ne zrovna vhodný hudební doprovod. Švédský   originál je nevšední peckou a zůstal jasně   nepřekonán, no, vždyť o to asi ani nešlo.   Vytvořila se obstojná jednodušší verze s   mnohem slabším dopadem, vhodná pro americké   publikum, která má u nás tu smůlu, že je   pořád jen replikou a bude tak dál pouze   srovnávána.

Fincher - neporazitelný
Režisér David Fincher je v současné době   jeden z nejlepších režisérů. Spielberg klesá   svými nepovedenými filmy, jako je   "Tintin" a "Válečný kůň".   Tento chlapík jménem Fincher má každý svůj   film úspěšný.
Jeho nejnovější film   "Muži, kteří nenávidí ženy" je   opět na vynikající úrovni. Zde se filmaři   nebáli ukázat nahé ženské tělo, jinak   řečeno nahou Rooney, která by si za svůj   výkon zasloužila víc než jeden, či dva   oskary. Krimi podle švédské knihy a ještě s   Danielem Craigem.
Čekal jsem, že se mi snímek   bude líbyt, protože mít takového režiséra za   kamerou se vyplatí pokaždé.
Verzi od švédů   jsem viděl a musím říct, že sice Švédové   mají film více podle knihy, ale Fincher má film   tajemnější a propracovanější.