Muž, který sázel stromy

To tedy bude muset být arcipříběh - řekla   jsem si pod prvními dojmy nervní, odpudivé   čmáranice, vydávající se za animaci, maje   přitom na paměti průměr hodnocení 86%... Jak   jsem však měla šanci brzy zjistit, ty ledabylé   a nedotažené kontury, splývající s   prostředím, aby z něj vzápětí vystoupily a   daly tak událostem důležitost a obrazu   neobyčejnou živost, měly něco do sebe...   Stejně jako depresivní cestopisné vyprávění   o vyprahlém kraji, obývaném okoralými srdci.   Příběh o skromnosti, pokoře a naději, ovšem   návod na štěstí není univerzální, jelikož   stromů (a všeho jiného) tady máme přece dost   a přesto...

Těžko se mi snímek hodnotí. Nějak nemám   slov. Jediné, co vím, je to, že po jeho   shlédnutí jsem cítil naději i obavu v   nejhlubším slova smyslu.

Já nemám slov. Muž, který sázel stromy,   otevřel oči a duši všemu mrtvému. Elzear   Bouffier našel svůj klid a ukázal lidem cestu a   směr až dojde k nejhoršímu. Člověk a jeho   životní hodnoty spočívají v maličkostech,   ale pro někoho jsou i ty maličkosti   nedosažitelné a nereálné. Animace a fiktivní   příběh k sobě ladí, nedokáži si představit   jinou ztvárněnou podobu než tuto. Zde opravdu   nejde hodnotit, jen vnímáte a přijímáte.

I v Čechách žil muž , který sázel stromy...
V Čechách žil muž, který jako by byl   předobrazem muže o němž byl natočen tento   film. Následující řádky jsou vyňaty z   knihovního archivu litoměřické knihovny -   Josef Hlušička vysázel za svůj život 100 000   stromů na Keblicku u Litoměřic v severních   Čechách. Na samém počátku jeho záliby stály   zdravotní problémy.Pan Hlušička pracoval v   chemičce a na doporučení lékaře často chodil   do přírody a všiml si kontrastu holých   strání kolem Keblic a zalesněných vrchů   Českého středohoří Řípu, Radobílu či   Košťálova. Rozhodl se, že zalesní i okolí   své obce. Všechny stromky pro výsadbu si   pěstoval sám na své zahradě. Přeměna   keblické stráně a přilehlého okolí   probíhala tak pomalu, že si na ni místní   zvykli a nevyvolávala v nich údiv. Pan   Hlušička se narodil 10.5.1929 a zemřel   30.12.2009 / Nyní budu pokračovat svými slovy -   možná se vám zdá, že to není možné,aby   tohle udělal český člověk. Ale ano je to tak,   tento příběh je skutečný! Nezbývá než panu   Josefu Hlušičkovi poděkovat za lidi, kterým   vysazením stromů pomohl zazelenit, ozdravit a   zkrášlit korunami stromů okolí jejich   domovů.
DĚKUJEME VA'M DOBRY' MUŽI Libor

Opravdu vydařený zásek......film vás běhěm   prvních dvou minut úplně pohltí....deset bodů   nedávám jenom proto, že se nejedná o film v   pravém slova smyslu(jak pojetím, tak délkou)

Pěkná animace, bohužel pro nic víc   speciálního, oproti ostatním jsem z tohoto   filmečku zas až tak v úletu nebyl, že i za   těžkých časů se najde jeden dobrj člověk...

tenhle film bych doporucil dnesnim teenagerum jako   doplnek k povinne cetbe. tolik poezie v tak   kratkem filmu.. to jsem snad jeste nevidel.   jakozto amatersky poet a prozaik jsem byl plne   uchvacen

... „V tom kraji je málo vesnic. Vzdáleny   jedna od druhé choulily se na svazích   kamenitých cest, které už nikam dál nevedou,   žilo se tam těžce. V podnebí stejně drsném v   zimě jako v létě“. A muž, který sází   stromy. Zdánlivě marná práce jednoho   člověka, která díky jeho neokázalé   vytrvalosti dokáže změnit kraj a život   ostatních ... dát naději ... „Změny   přicházely pomalu a jakoby samozřejmě.   Nebudily údiv“. Nádherné! Poetika, kresba,   myšlenka. Vše v dokonalé harmonii.