Musíme si promluvit o Kevinovi

Tildě Swinton utekl Oscar...
Skvělé psycho, deprese, od   samého začátku. Skvělé   herecké výkony (hlavně   Tilda Swinton), Toho parchanta   bych asi zabil od malička to   byl zmetek. Na druhou stranu   uznávám, že snímek může   pro okolí znamenat tlačení   na pilu, ale mě to tak moc   nepřišlo. Shlédnuto   podruhé 20.5.2015 100%

Chudák Tilda
Uf, to bylo teda silný kafe.   Dokonalý filmový zážitek,   asponˇ
pro mě. Tyhle   psychologické snímky přímo   žeru. Film je natočen   takovým zvláštní způsobem   a celou dobu má tak hustou   atmosféru, že by se dala   krájet. Hned od začátku   tušíme, že Kevin provedl   něco opravdu strašného!   Proč to ale vždycky odnesou   rodiče a dává se jim to za   vinu? Kevin byl spratek už od   mala a jak provokoval, vím   že by se děti neměly   mlátit, ale tohohle spratka   bych mlátil od rána do   večera. Tady to odnesla   hlavně matka, kterou   bravurně ztvárnila Tilda   Swinton, klobouk dolu. Celej   snímek mi jí bylo opravdu   líto. Já bych jí za její   výkon dal klidně oscara.   Dávám 90% a náročnějším   filmovým nadšencům   doporučuju.

Přesně takhle má vypadat   smysluplná filmová adaptace   knižní předlohy. Román   jsem četl relativně   nedávno, takže ohledně   děje mě nemělo co šokovat   a byl jsem s tím dopředu   srozuměný. Co mě ale   jednoznačně nadchlo, byl   způsob, jak si s tou látkou   Lynne Ramsay poradila.   Přesně si uvědomila, kde   končí literární způsob   vyprávění a kde začínají   možnosti toho filmového.   Díky tomu nesledujeme   zmrzačený výcuc z knihy,   ale naprosto soběstačný   tvar, kde starou belu sejde na   tom, že se do něj z   předlohy nemohly vejít   všechny nuance. Film si je   totiž nahrazuje jinými, z   vlastních zdrojů. Skvělá   Tilda Swinton je bez diskuse,   ale je tady ještě taky   fantastická hudba Johnnyho   Greenwooda. Ten kluk mě znovu   přesvědčil, že na poli   filmové hudby je v tom   zástupu řemeslníků,   jakkoli kvalitních, jedním z   mála se skutečnou vizí.

We Need to Talk About Kevin
Opravdu působový snímek, z   kterého člověka zamrazí.   Psychicky vyšinutého Kevina   měla jeho matka odmalička   řezat, nebo ho spíš poslat   k psychologovi. Ve filmu se   prolíná rovina současnosti   s minulostí a příběh   vrcholí odhalením Kevinova   hrůzného činu, na které   divák po celou dobu   netrpělivě čeká...   Brilantně natočený snímek   se skvělými hereckými   výkony.

Musíme si promluvit o Kevinovi
Tak tenhle film se dá lehce   popsat jedním jediným   slovem: DEPRESE. A to doslova.   Už při prvních minutách na   mě dýchla tak hustá   atmosféra, že jsem začal   mít fakt velkou depku. A aby   to náhodou nebylo málo, vše   se čím dál tím víc   stupňuje. Celou tu dobu   víte, že se stalo něco   strašného, netušíte, co to   ale může být. Jen tipujete.   A jak pomalu vyprávění   spěje ke svému vyústění,   jste pohlceni v té šedi tak   moc, že už není úniku, už   nelze vrátit se zpět do   sluného barevného dne, bude   chvíli trvat, než se z   tohoto světa dostanete.
Vše je vyprávěno   retrospektivním stylem, není   však vůbec těžké se v   ději vyznat, neboť v   jedněch záběrech je hrdinka   totálně šťastná, v   druhých ustaraná a   vyčerpaná a v dalších   zničená. Herečka Tilda   Swinton zvládla svojí roli   opravdu bravurně, Ezra Miller   jako nová herecká hvězda   také boduje a určitě o něm   v budoucnu ještě nemálo   uslyšíme. Také se tu   objevila herečka Siobhan   Fallon, která obvykle hraje   malé role v   blockbusterech.
We Need   to Talk Abour Kevin   doporučuji pro   náročnějšího diváka...

Velice silný příběh o   matce, která měla smůlu na   své prvorozené dítě. Film,   při kterém se tají dech co   bude dál. Velmi bolestná   podívaná. Stres a bezmocnost   ovládá matku autistického   dítěte, u kterého nikdy   neví, co udělá a jak se   zachová. Jeho život je tu   prezentován již od narození   a tak vidíme celý jeho   vývoj až téměř po   dospělost, které vygraduje   tragédií. Vyprávění   příběhu nikam nespěchá,   ale zbytečně moc tlačí na   pilu. Některé dramatické   části tu jsou zvýrazněny   až moc agresivně. Jedná se   o vzpomínky matky. Formou   kratičkých flashbacků se   naznačuje ono tragické   vyústění, ale je to zcela   zbytečné skákání v čase,   které nic nepředstavuje a   ruší dramatický vývoj   událostí. Přesto se jedná   o vynikající dílo, které   se hluboko zavrtá do   podvědomí každého diváka.

Co říct
No co na to říct. Je to   mazec. Psycho.
Určitě   Vám to náladu nezvedne, je   to pěkně depresivní. Ale   natočené je to   přesvědčivě... Ikdyž   spousta věcí může vyznít   ironicky, tak na druhou   stranu, ač mě to přijde   absurdní, tím, že v   případě takového magora,   by to někdo podchytil....Ale   je fakt, že je hodně rodin,   kde ty rodiče chodi do práce   a nevidí neslyší....
Stojí to za shlédnutí,   ale veselí z toho nebudete :)

Tilda Swinton nezklamala.   Silný příběh i kvalitní   herecké výkony krášlí až   surrealistické dílo, které   by mohlo být zajímavé nejen   pro ty, kteří mají co   dočinění s výchovou   ratolestí. Zobrazení   děsivého ostrakismu matky a   strach z neznámého se velmi   povedl, stejně tak film   důvtipně provází záběry   na rudou barvu, které diváka   pomalu připravují k   tragickému konci.

Na Tildu s očima   mimozemšťana jsem vždy   trpěla, už od mé oblíbené   "Pláže" - a znovu   nezklamala, nenapadá mě   žádná z hereček, jež by   zvládla lépe tuto těžce   zkoušenou matku. A nebyla   sama, kdo hrál, až mrazilo,   potkat Ezru Millera,   instinktivně uskočím,   stejně tak výborná (ve   smyslu napřesdržku) byla   obě jeho mladší vydání.   Co se týká snímku   samotného, mám neodbytný   pocit nevyřčených   základních kamenů, na   kterých se začal stavět   Kevinův charakter, vysílám   na desítky "proč"   a vrací se mi většinou jen   vlastní ozvěna. Byla   počátkem nenávisti (a   zároveň i zvláštně   zvrácené lásky) k matce   její poporodní deprese, nebo   už odmítání dítěte v   zárodečné fázi z důvodu   ukončení kariéry? Což   takhle "škoda každé   rány, která padne   vedle"? Každopádně by   "sedly"   přinejmenším v případech   naschválů provázených   číhavými pohledy, u   výsměchů pod křídly   otcovy ochrany, při   ďábelských proměnách   vedoucích k ještě větší   nadvládě podělanýho zmetka   nad celou rodinou. Možná už   bylo vše rozhodnuto geny či   psychickou poruchou, stejně   si však dovolím tvrdit, že   důslednost a jednotnost   rodičů by mohla zmírnit i   za posledně jmenovaných   podmínek otřesné následky   Kevinových děsivých činů.   Koho zlatíčko Kevin   neodradí od rodičovství,   měl by si pamatovat alespoň   některé varovné signály   patologického chování a v   zájmu přežití včas   kontaktovat jeden z dětských   výchovných ústavů -   postaru polepšovnu, dítko   pak plynule přejde do   nápravného zařízení za   mnohem méně závažnou   činnost, takže má šanci   skončit jako slušný   člověk mnohem vyšší, než   v kruhu milující rodiny.

Moc jsem se na film těšila,   má skvělý námět.   Bohužel, byla to strašná   hovadina. Z toho spratka by   možná nevyrostl magor, kdyby   v dětství dostal pár facek.   Reakce lidí z města na jeho   matku jsem taky nepochopila.   Vždyť ona v podstatě nic   neudělala a navíc přišla o   rodinu. Kevin jako malý mi   přišel spíš posedlej   satanem než psychicky   narušené dítě, které   nemá rádo svoji matku. Celý   to nemělo žádný grády a   bylo to divně zpracovaný.