Moji přátelé II

Příběhy čtyř neúnavných recesistů, kteří si i přes svůj věk nezapomněli hrát. své smutky obracejí ve vtip a díky schopnosti realizovat ty nejbláznivější nápady prožívají život jako jedno veliké dobrodružství. K jejich radostem, jimiž překrývají bolest ze smrti přítele, problémy v lásce nebo žalostnou chudobu, patří například křest jednoho z nich, narovnávání šikmé věže v Pise nebo fotografování choulostivých partií zahraničních turistek... Komediální situace, pohybující se někdy až na hranici grotesky nebo černého humoru, střídají tvůrci s epizodami vážnými, v nichž převládá sentiment a melancholie.

Jedním z nejznámějších italských filmů sedmdesátých let se stala tragikomicky laděná veselohra Moji Přátelé, líčící příhody pětice "ctihodných“ ženatých mužů, někdy až cynických recesistů, kteří čas od času jednají jako nezvedení kluci. Na scénáři pracoval Pietro Germi (14. IX. 1914 - 5. XII. 1974), a po jeho smrti film natočil Mario Moniceli. Hlavní role byly svěřeny známým italským a francouzským hercům, jejichž výkony velkou měrou přispěly k diváckému úspěchu filmu. V jejich podání získávají recesistická dobrodružství pěti starších mužů kolorit a temperament, které jsou typické pro italskou filmovou veselohru. Na IV. MFF v Teheránu 1975 získal film Čestný diplom.

Seminář italského filmu 2003