Modrá ocel

Neotřele zpracovaný   policejní thriller, kde   nechybí napětí, akce ale i   originální zápletka.   Kathryn Bigelow už nás   několikrát přesvědčila,   že umí točit kvalitu,   např. Bod zlomu. V záplavě   současné nabídky rozhodně   silný nadprůměr. 80 %.

Tak trochu ženský thriller,   hlavní postava mladá   nezkušená policajtka, která   hned při své první službě   má velký problém.   Režisérka žena, Kathryn   Bigelowová, ale zručně   natočeno, napětí graduje   trochu s očekávaným koncem.

Snímek plně využívá   přirozenost a naopak   zatracuje nabubřelé   hrdinství. Snímek o mladé   svobodné policistce, která   se jako žena stále chová a   nedělá ze sebe to, co není.   Hned v úvodní scéně se   ukazuje, že není slečna   dokonalá, že už na   policejním výcviku se   dopouští chyb. Od toho je   také odvozeno její soužití   v pracovní náplni   policistky. Ve své profesi   silná je, ale také omylná a   zranitelná. Režisérka   Kathryn Bigelow jako svůj   třetí počin pojala akční   thriller, ale zřejmě   úmyslně ještě v plné   jednoduchosti. Ono svým   způsobem už ani ohledně   námětu a scén nemá čím   překvapit, ale na přelom   osmdesátých a devadesátých   let se zase jedná o   standardní akční polemiku.   Jen s tou jednoduchostí to   tvůrci kapánek přehnali.   Hlavní hrdinka je trestána   za zastřelení zločince   ohrožující zbraní během   přepadení obchodu prodejce i   zákazníky, která se však k   její škodě nenašla. Vlivem   toho jí prostě nikdo   nevěří a tak přirozeně   vzniká otázka, co výpověď   prodavače a ostatních   přítomných lidí? Nic? A   takových podivností je   samozřejmě víc. Charakterem   se policistka, v podání   skvělé Jamie Lee Curtis,   nijak neliší od mužských   vzorů postarších   policejních snímků, které   ztvárňoval Clint Eastwood   či Steve Mc Queen. Má svůj   pohled na danou věc a jde   striktně za svým cílem. To   ostatně i dokazuje nasazením   pout svému otci za domácí   násilí. Scéna však není   použita náhodou. Násilí   mužů na ženách je v   souběhu i s jejím osudem, o   čemž v podstatě také celá   zápletka je. V příběhu nic   není náhodou. Byť se   lecjaká scéna může zdá   zbytečná, naopak vždy něco   naznačuje či předvídá.   Zkrátka tady platí, že vše   souvisí se vším. Bigelow si   s námětem pohrála   impozantně. Její zacházení   s momenty orientovaných na   postupné budování   atmosféry a napětí s   občasnými opakujícími   bázemi, striktně dláždí   cestu k finálnímu střetu.   Ale jo, občas to zaskřípe,   hlavně vlivem oněch   nelogičností, ale pokud se   vypne mozek a jen se sleduje   úsilí hlavní hrdinky, dá   se snímek v klidu   plnohodnotně užit.