Mistr a Markétka

Snímek Mistr a Markétka, který v jugoslávsko-italské koprodukci natočil v roce 1972 režisér AIeksandar Petrovič, je adaptací stejnojmenného Bulgakovova románu, jenž vznikal dvanáct let. Tvůrci filmu ovšem již v úvodu upozorňují, že jde o snímek " na motivy " literární předlohy. - Spisovatel a dramatik (Mistr) Nikolaj Maxudov s utrpením přihlíží, jak členové Svazu proletářských spisovatelů znemožňují uvedení jeho hry Pontský Pilát. Spřízněnou duši nachází Nikolaj jen v mladé ženě Markétce, která se do něj zamilovala. Premi-
éru hry s pomocí kouzel zařídí záhadný cizinec Woland, jenž je ve skutečnosti Ďáblem a jenž jako vykonavatel vyšíí spravedlnosti také odstraní několik nejzavilejších Mistrových odpůrců. Když se spisovatel pokusí upozornit ostatní na pekelníkovu přítomnost, skonči v blázinci. Vyslanec temnot, unavený lidskou přízemností a ztrátou lidské víry v nadpřirozeno, předvede Moskvanům svou moc ve velkolepém a bizarním divadelním spektáklu; vyčerpanému Mistrovi pak (od Boha) přináší shledání s Markétkou a klidnou smrt... - Petrovič rezignoval na snahu vyjádřit filmovými prostředky co největší "objem " významů Bulgakovova mnohovrstevného díla. Román tak podlehl silnému zjednodušení: z fantaskní satirické a filozofické frašky se do přepisu dostaly vztah titulních postav jako milostná romance ze země ovládané byrokratickým aparátem, a přítomnost Ďábla a jeho pomocníků (Korovjeva, Azazela a černého kocoura) v moskevských ulicích. Vymizel tedy stěžejní faustovský motiv, zatímco alespoň zčásti zůstala zachována parabola Mistrova příběhu s biblickým příběhem Ježíše Krista a Piláta (román uvnitř románu se však ve filmové verzi změnil v divadelní hru). Na rozdíl od překvapivě nezúčastěného Uga Tognazziho v roli Mistra zaujme spíše Alain Cuny jako aristokraticky pojatý Satan,
jenž svou přítomností v ateistické' zemi paradoxně zvěstuje lidem existenci svého božského protějšku. Magický přesah, o němž dílo pojednává n s nímž je také Bulgakovův román odvyprávěn, ovšem Petrovičovu snímku schází...

Autor/Zdroj: /Popis


Fantastický příběh sovětského spisovatele Michaila Bulgakova z konce období NEPu, v němž se prolíná skutečnost se snovými představami. „Nemám nutkání vyprávět ve svých filmech příběhy. Myslím, že by šlo o plýtvání času mých diváků i mého vlastního. Věřím ve filmy zobrazující stav mysli, postihující každý jednotlivý detail každodenního života, který je příběhem sám o sobě, a zasahující sebemenší reakci či pohyb hlavy nebo ruky... Věřím, že takový film je médiem, které lépe než kterékoli jiné umělecké médium dokáže sdělit publiku vztahy mezi lidmi a věcmi, které je obklopují," říká režisér snímku Alexandar Petrovič.
Program ART

Autor/Zdroj: /Kino ART


Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu Michaila Bulgakova. Poněkud zjednodušil jeho různé významové roviny a zachoval především motivy milostné romance mezi perzekuovaným tvůrcem, divadelním autorem Nikolajem a jeho obdivovatelkou Markétou. Nikolajovi je zakázáno uvést svojí novou hru, kterou nakonec zrealizuje ve velkolepé podobě sám ďábel. Přítomnost ďábla v moskevských ulicích je dalším motivem, který se do filmu z knihy dostal. Petrovičova adaptace je v řadě aspektů diskutabilní a pro diváky znalé předlohy může být zajímavým srovnáním jejich vlastní a autorovy představy o románu.

Autor/Zdroj: /Febiofest


Snímek Mistr a Markétka natočil v roce 1972 na motivy románu Michaila Bulgakova v jugoslávsko-italské koprodukci Aleksandar Petrović. Fantastický příběh, v němž se prolíná skutečnost se snovými představami, se odehrává v Moskvě dvacátých let… Svaz proletářských spisovatelů chce zabránit Mistrovi - spisovateli a dramatikovi Nikolaji Maxudovi - uvést jeho hru Pilát Pontský. Oporu nachází v milostné rovině v mladé Markétce, v tvůrčí rovině v záhadném Wolandovi. Když Mistr šíří své zjištění, že Woland je ve skutečnosti Ďábel, je odklizen do blázince. Lidskou přízemností unavený pekelník ukáže v nadpřirozenost nevěřícím Moskvanům na premiéře Piláta Pontského svou moc… Filmová verze román zjednodušuje. Fantaskní satirickou a filosofickou frašku mění v milostný příběh lidí s byrokratickým aparátem a Ďáblem a jeho přisluhovači za zády. Faustovské téma obsahuje příběh jen okrajově, parabola Mistrova příběhu s biblickým příběhem Ježíše a Piláta však zůstala zachována, i když se román změnil v divadelní hru. Petrović, který studoval krátce i pražskou FAMU, nejeví snahu filmovými prostředky vyjádřit objem Bulgakovova mnohovrstevnatého díla. „Věřím ve filmy zobrazující stav mysli, postihující každý jednotlivý detail každodenního života, který je příběhem sám o sobě, a zasahující sebemenší reakci či pohyb hlavy nebo ruky... Věřím, že takový film je médiem, které lépe než kterékoli jiné umělecké médium dokáže sdělit publiku vztahy mezi lidmi a věcmi, které je obklopují," říká Aleksandar Petrovič.

Autor/Zdroj: /Kino AERO