Mezek

Strasti a slasti vychovatele na internátě   hornického učiliště. Že právě hornického   snad už nepřekvapí. V hlavní roli se blýsknul   Jiří Hálek a velice dobře. Civilněji   takového vychovatele snad už ani podat nešlo.   Na snímku je také příznačné, že pro   větší věrohodnost byli ve značné míře   použiti neherci, což autenticitě hodně   dopomohlo. Výchova mládeže musela být v   souladu se socialistickou morálkou, ale když   jsou výchovné metody mizerné, zákonitě je   morálka také. A právě to se objeví v   anonymním dopise, který byl doručen na   ředitelství s úmyslem vychovatele očernit.   Takový vychovatel byť se snaží sebevíc, vždy   se někde najde něco, co je špatně. A to se   týká i jeho kolegů, kterým se jeho metody   také nelíbí. V příběhu je postavení z obou   stran. Postoj jak vedení internátu, tak i   mládeže. Tvůrci se nevyhnuli ani šikaně a   řešení značně problematických jedinců.   Námět je moralizující spojený s kritikou   společnosti. Vyniká tu i jistá psychologie a   hlavně filozofie problému. Snímek kupodivu   působí až dokumentárním stylem, a tak je   realičnost z každičké scény velice silná. O   komedii či drama se v žádném případě   nejedná. Jsou tu věci postaveny tak jak jsou a   divák nechť si vezme to své a názor na danou   problematiku udělá sám.

Zajímavé na filmu jsou civilně pojaté herecké   výkony dospělých herců v rolích vychovatelů.   Dlouho jsem žil na internátu a mohu potvrdit že   vylíčení vztahů je poměrně věrohodné. Film   má pomalý rozjezd, kdy váháte čí se na toto   opravdu chcete dívat, ale později vás docela   chytne a myslím že stojí za to ho aspoň jednou   vidět.