Město ztracených dětí

...fakt hustý...ostatně jako   většina jeho filmů,   uznávám, že každému   nesedne, musíš mu přijít   na chuť...mě ale opravdu   zaujal...

Totální vizuální nářez,   který ale postrádá jistou   ucelenost a místy působí   až manýristiky. Kvalit   pozdější Amelie tento film   zdaleka nedosahuje, ale za   shlédnutí toto vizuální   šílenství rozhodně stojí,   ty jednotlivé postavy jsou k   neuvěření a různá   hejblátka také.

Tak tímhle se u mě Jeunet   hrdě zařadil po bok   nespoutaných snílků   Gilliama a Burtona. Stejně   jako první z nich se rochní   v jednotlivostech a nedbá na   to, jestli celek stojí na   trochu chatrnějších nohou a   já nedbám s ním, protože   ta smršť neuvěřitelných   nápadů stojí za to. Je to   ještě větší jízda než   byly Delikatesy a to rozhodně   nebyl - pokud mě má chatrná   paměť neklame -   "normální" film.   Úchvatně propracované   prostředí, sbírka těch   nejbizarnějších obličejů,   masek a předmětů,   krkolomné a přece elegantní   sledy navazujících gagů a   to všechno zabalené do   pochmurné romantiky   Badalamentiho hudebního   doprovodu. Velká citová   hnutí mi tenhle film   nezpůsobuje, ale já mám   zkrátka pro tenhle druh   vizuálního obžerství   slabost. Sláva fantastům!

Vizuálně originální a   depresivně atmosferická   pohádka pro dospělé, která   však pod vším tím   pozlátkem skrývá   neoriginální zápletku o   silákovi, který jde   zachránit svého malého   bratra. Ve filmu je spousta   zajímavých nápadů a   prostředí ve kterém se film   odehrává je svým způsobem   kouzelné ale film jako celek   mě moc nezaujal a po slušné   první hodině jsem se   začínal nudit.