Město žen

"VŠECHNY ŽENY JSOU KRÁSNÉ" pravil Mistr Fellini onu věčnou, i když ne vždy vděčnou PRAVDU na transparentu při srocení žen hned v úvodu téhle mistrovské taškařice.

Groteskní hříčka o flirtu jednoho stárnoucího živočišného poživačníka, který utíká z jedné ženské náruče do druhé a při tom pěje ódy na jejich pozadí, se změní v typicky felliniovské putování hlavního hrdiny, režisérova alter ega Marcella Mastroianniho, konfrontovaného se sebevědomými, muži pohrdajícími ženami.

Barvitá podívaní, která obsahuje řadu dekadentních prvků a extravagantních scén, kde divák až do samotného závěru netuší, kde končí realita a začíná halucinace nebo sen, je vlastně nadčasovým vyjádřením onoho odvěkého, láskyplně svárlivého vztahu mužů a žen.

Federico Fellini patří k největším mistrům světového filmu. Dokázal oslovit nejširší publikum a MĚSTO ŽEN patří k vrcholům jeho tvorby.

Po filmech Sladký život, 8 1/2 a Roma se režisér Federico Fellini a jeho herec Marcello Mastroianni znovu sešli na filmu Město žen. Také ženy z titulu nového společného díla patří k Felliniho oblíbeným motivům: ženy všech podob, povah, tvarů, ženy staré i mladé, sebevědomě agresivní i naivně nevinné, mateřské typy i emancipované dračice… I když Město žen je spíše film o mužích než o ženách.

Sukničkář Snaporaz (jehož nemohl hrát nikdo jiný než právě Mastroianni) koketuje ve vlaku s neznámou kráskou. Při jejím pronásledování se ocitne v hotelu, kde právě probíhá kongres feministek. Snaporaz se stává objektem jejich zájmu a vášní – a najednou je toho moc i na vyhlášeného záletníka. Ve snaze rozparáděným ženám uniknout se Snaporaz dostane do vily doktora Katzoneho, jenž právě oslavuje svou desetitisící milenku. Ale ani tady nenajde uprchlík definitivní záchranu…

Mnohem více než dějem však Město žen zaujme způsobem vyprávění. Celý film je doslova ohňostrojem obrazů a asociací, stejně jako citací z jiných Felliniho snímků. Satira se mísí s fantasknem a Snaporaz alias Fellini alias muž jako takový klopýtá svými bizarními představami a vzpomínkami.

Zdroj: ČT

Do snového města, které obývají pouze ženy ze vzpomínek, představ i skutečného života, přichází hrdina. Setkává se s pokušením, příjemnostmi i nástrahami.

Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora

V roce 1980 se tehdy šedesátiletý Federico Fellini po osmnácti letech opět ztotožnil se svým kmenovým hercem Marcellem Mastroiannim, aby jeho pro-střednictvím pronikl do fantastického světa Města žen: Guido; hlavní hrdina filmu 8 Il2 (1962) zestárl stejně jako jeho představitel; převtělil se do podoby ctihodného staršího profesora Snaporaze, prototypu průměrného mužství. Tvůrce ho vysílá na pout' bludištěm svých nejniternějších traumat, představ a snů, aby hledal ideální ženu. Sebevědomý muž ztrácí na této cestě mužnou pýchu, hrdost i čest ironickou odměnou za vytrvalost a prožitá příkoří se mu stává poutavý let balónem ve tvaru dobře vyvinutého Ideálu. Nakonec však přece jen skončí pádem; nikoli ovšem na tvrdou zem, ale zpět do reality, v níž snil svůj sen neuspokojeného mužství - Město žen nepatří k vrcholům režisérova díla, spíše se dá přirovnat k jednomu z milníku v životě tvůrce, obdařeného bujnou fantazií. Fellini cituje některá svá starší díla; Město žen s nimi spojuje především autorovo přesvědčení, že film je barvami a bizarnostmi obdařeny sen, jehož prostřednictvím se může člověk podělit o tajnosti fantazie, duše a podvědomí.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled